¹Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.

¹{Načelniku godbe. Psalm Davidov.} GOSPOD, preiskal si me in me poznaš!

²Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.

²Ti poznaš sedenje moje in vstajanje moje, mišljenje moje umeš oddaleč.

³Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.

³Hojo mojo in ležo mojo zasleduješ in znana so ti vsa pota moja.

⁴Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.

⁴Ko ni še beseda na jeziku mojem, glej, GOSPOD, jo poznaš docela.

⁵Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.

⁵Zadaj in spredaj me obdajaš in name pokladaš roko svojo.

⁶Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.

⁶Taka vednost je prečudovita zame, visoka je, ne morem je doseči.

⁷Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?

⁷Kam naj grem pred duhom tvojim, ali kam naj bežim pred tvojim obličjem?

⁸Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.

⁸Ko bi stopil na nebesa, tam si ti, ali bi ležišče si izbral v kraju mrtvih, tudi ondi si.

⁹Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:

⁹Ko bi si vzel zarje peruti in odletel prebivat ob najzadnjem kraju morja,

¹⁰I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.

¹⁰tudi tja bi me spremljala roka tvoja in zgrabila bi me desnica tvoja.

¹¹Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.

¹¹Ko bi pa rekel: Teme me bodo vsaj pokrile in svetloba okoli mene postane naj noč –

¹²Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.

¹²tudi teme ti ne morejo ničesar omračiti, noč ti je svetla kakor dan, temina ti je kakor noč.

¹³Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.

¹³Zakaj ti si imel v lasti ledice moje, stkal si me v telesu matere moje.

¹⁴Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.

¹⁴Hvalim te, da sem storjen na strašen, čudovit način; čudovita so dela tvoja, predobro to pozna duša moja.

¹⁵Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.

¹⁵Ni ti bilo skrito okostje moje, ko sem bil ustvarjen na skrivnem, umetno narejen, kakor v zemlje globočinah.

¹⁶Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.

¹⁶Zarodek moj so videle tvoje oči, in v knjigo tvojo je bilo vpisano vse to; dnevi so mi bili določeni, ko še eden njih ni bil napočil.

¹⁷Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!

¹⁷Zatorej kako so mi dražestne misli tvoje, o Bog mogočni, kako ogromna so njih števila!

¹⁸Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.

¹⁸Hotel bi jih našteti, a več jih je od peska; kadar se zdramim, sem z mislimi še pri tebi.

¹⁹Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,

¹⁹O da bi pokončal, o Bog, brezbožnika! In vi, možje krvoločni: Poberite se izpred mene!

²⁰Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.

²⁰Kajti zoper tebe govoré pregrešno, tvoje ime rabijo za laž tvoji sovražniki.

²¹Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?

²¹Ali naj bi ne sovražil, o GOSPOD, sovražilcev tvojih, ali naj mi ne mrzé, ki se vzpenjajo zoper tebe?

²²Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.

²²S skrajnim sovraštvom jih sovražim, za neprijatelje so meni.

²³Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.

²³Preiskuj me, Bog mogočni, in spoznaj srce moje, izkusi me in spoznaj misli moje,in glej, hodim li po potu, ki pelje v trpljenje, in vodi me po večnem potu.

²⁴A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.

²⁴in glej, hodim li po potu, ki pelje v trpljenje, in vodi me po večnem potu.