¹Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám.

¹{Psalm Davidov.} O GOSPOD, kličem te, hiti k meni, čuj glas moj, ko te kličem!

²Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní.

²Molitev moja pridi kakor kadilo pred tebe, povzdigovanje mojih rok kakor daritev večerna.

³Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých.

³Postavi, GOSPOD, stražo ustom mojim, čuvaj vrata ustnic mojih.

⁴Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich.

⁴Ne daj, da se mi nagne srce k hudobni reči, da bi brezbožno izvrševal hudobije z možmi, ki delajo krivice; tudi naj ne okusim njih slaščic!

⁵Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich.

⁵Udari naj me pravični, ljubezen je to, in posvari naj me, je kakor mazilo glavi: ne brani se glava moja; zakaj tudi pri njih krivičnosti vztrajam v molitvi.

⁶Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá.

⁶Ko popadajo raz skale njih sodniki, bodo poslušali besede moje, ker so prijetne.

⁷Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým.

⁷Kakor bi kdo razsekal in razklal zemljo, so raztresene kosti naše do žrela groba.

⁸Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé.

⁸Toda k tebi, Jehova, Gospod, se ozirajo oči moje, v tebi iščem zavetja, ne zapústi duše moje.

⁹Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost.

⁹Obvaruj me zadrge, ki so mi jo razpeli, in zank tistih, ki delajo krivico.Zapleto naj se v mreže svoje brezbožni, a jaz grem varno mimo.

¹⁰Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu.

¹⁰Zapleto naj se v mreže svoje brezbožni, a jaz grem varno mimo.