¹Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

¹Zakaj hrumé narodi in ljudstva si izmišljajo prazne reči?

²Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

²Vzdigujejo se kralji zemlje in knezi se skupaj posvetujejo zoper GOSPODA in zoper Maziljenca njegovega,

³Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

³govoreč: Raztrgajmo njih vezi in s sebe vrzimo njih spone!

⁴Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

⁴On, ki stoluje v nebesih, se smeje, zasmehuje jih Gospod.

⁵Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

⁵Tedaj jih ogovori v jezi svoji in v srdu svojem jih prestraši:

⁶Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

⁶Jaz pa sem vendar postavil kralja svojega na Sionu, na gori svetosti svoje.

⁷Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

⁷Oznanim naj vam sklep: GOSPOD mi je rekel: Sin moj si ti, jaz sem te danes rodil.

⁸Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

⁸Prosi me, in narode ti dam v dediščino in kraje zemlje v posest tvojo.

⁹Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

⁹Zdrobiš jih s palico železno, kakor prsteno posodo jih razbiješ.

¹⁰A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

¹⁰Zdaj torej, o kralji, bodite pametni, dajte se poučiti, o zemlje sodniki!

¹¹Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

¹¹V svetem strahu služite GOSPODU in radujte se s trepetom.Poljubite Sina, da se ne razsrdi in ne poginete na potu, ker skoraj se razvname jeza njegova. Blagor vsem, ki imajo v njem zavetje svoje!

¹²Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

¹²Poljubite Sina, da se ne razsrdi in ne poginete na potu, ker skoraj se razvname jeza njegova. Blagor vsem, ki imajo v njem zavetje svoje!