¹Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův.

¹{Načelniku godbe; kakor ‚Košuta jutranje zarje‘. Psalm Davidov.} Bog moj, Bog moj, zakaj si me zapustil? Daleč si od rešitve moje, od stoka mojega besed.

²Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.

²O Bog moj, kličem po dnevi, a ne odgovarjaš, tudi po noči, in ni mi pokoja.

³Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.

³Ti si vendar svet, ki stoluješ nad slavospevi Izraela.

⁴Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.

⁴V tebe so upali očetje naši, upali so, in osvobodil si jih.

⁵V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

⁵K tebi so vpili, in oteti so bili, v tebe so upali, in niso bili osramočeni.

⁶K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.

⁶Jaz pa sem črv in ne mož, poroga ljudem in zaničevan od ljudstva.

⁷Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

⁷Vsi, ki me vidijo, me zasmehujejo, režé se in z glavo majó:

⁸Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

⁸Zanašal se je na GOSPODA! Ta naj ga reši, otme ga naj, ker ima veselje nad njim!

⁹Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.

⁹Saj ti si, ki si me potegnil iz materinega telesa, vdahnil si mi upanje pri prsih matere moje.

¹⁰Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.

¹⁰Nate sem oprt od rojstva, od telesa matere moje si Bog moj mogočni ti.

¹¹Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.

¹¹Ne bivaj daleč od mene, ker je blizu stiska, ker ni pomočnika.

¹²Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.

¹²Obsuli so me junci mnogi, krepki junci basánski so me obstopili.

¹³Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.

¹³Žrelo svoje odpirajo zoper mene kakor lev zgrabljiv in rjoveč.

¹⁴Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.

¹⁴Kakor voda se razlivam in vse kosti moje se razklepajo; srce moje je podobno vosku, taja se v osrčju mojem.

¹⁵Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.

¹⁵Moč moja je usehnila, da je kakor čepinja, in jezik moj se prijemlje nébesa mojega, in v prah smrti si me položil.

¹⁶Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

¹⁶Kajti obdali so me psi, hudobnikov krdelo me je obkrožilo, prebodli so moje roke in noge moje.

¹⁷Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.

¹⁷Seštel bi lahko vse svoje kosti; oni pa gledajo, všečno se ozirajo v me.

¹⁸Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.

¹⁸Oblačila moja delé med seboj in za suknjo mojo mečejo kocko.

¹⁹Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.

¹⁹Ti pa, GOSPOD, ne bivaj daleč, moč moja, hiti mi na pomoč!

²⁰Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.

²⁰Otmi meču dušo mojo, iz moči psa edino mojo.

²¹Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.

²¹Reši me iz žrela levovega! Da, izpred rogovja divjih bivolov si me uslišal.

²²Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.

²²Oznanjati hočem ime tvoje bratom svojim, sredi zbora te bom hvalil:

²³I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:

²³Vi, ki se bojite GOSPODA, hvalite ga; vse seme Jakobovo, slavite ga, in boj se ga vse seme Izraelovo!

²⁴Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.

²⁴Ker ni zaničeval in ni mrzel trpljenja trpinovega, tudi ni skril obličja svojega pred njim; temuč ko je vpil do njega, ga je uslišal.

²⁵Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.

²⁵Od tebe izvira hvalospev moj v zboru velikem; obljube svoje bom opravljal vpričo njih, ki se ga boje.

²⁶O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.

²⁶Jedli bodo krotki in se nasitili, hvalili bodo GOSPODA, kateri ga iščejo; živi naj srce vaše vekomaj!

²⁷Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.

²⁷Spomnijo se in izpreobrnejo se h GOSPODU vsi kraji zemlje, in klanjale se bodo pred teboj vse družine poganskih narodov.

²⁸Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.

²⁸Kajti GOSPODOVO je kraljestvo in on vlada nad narodi.

²⁹Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.

²⁹Jedli bodo in priklanjali se vsi zemlje bogatini; pred njim bodo padali vsi, ki gredo v prah in ki ne morejo ohraniti duše svoje v življenju.

³⁰Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.

³⁰Potomstvo mu bo služilo; pripovedovali bodo o Gospodu prihodnjemu rodu.Pridejo in oznanjali bodo pravičnost njegovo ljudstvu, ki se porodi, da je to izvršil.

³¹Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku. [ (Psalms 22:32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal. ]

³¹Pridejo in oznanjali bodo pravičnost njegovo ljudstvu, ki se porodi, da je to izvršil.