¹Přednímu zpěváku, žalm Davidův.

¹{Načelniku godbe. Psalm Davidov.} Pri tebi, GOSPOD, iščem zavetja; naj ne bodem osramočen vekomaj; po pravičnosti svoji me osvobodi.

²V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne.

²Nagni k meni uho svoje, hitro me otmi; skala pribežališča mi bodi, trden grad, da se rešim.

³Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval.

³Kajti skala moja si in trdnjava moja, torej zavoljo imena svojega me vodi in me spremljaj.

⁴Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i doveď mne.

⁴Izpelji me iz mreže, katero so skrili zoper mene, saj ti si obrana moja.

⁵Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi.

⁵V roko tvojo izročam duha svojega. Odrešil si me, o GOSPOD, resnice Bog mogočni.

⁶V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný.

⁶Sovražim nje, ki časté ničemurnosti prazne, jaz pa upam v GOSPODA.

⁷Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám.

⁷Radoval se bom in veselil usmiljenja tvojega, ker si se ozrl na siromaštvo moje, spoznal duše moje stiske;

⁸Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou.

⁸in nisi me izdal sovražniku v roko, a v prostoren kraj si postavil noge moje.

⁹Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé.

⁹Usmili se me, GOSPOD, ker v stiski sem, od žalovanja hira oko moje, duša moja in telo moje:

¹⁰Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj.

¹⁰Kajti v žalosti je minilo življenje moje in leta moja v zdihovanju; vsled moje krivice hira krepkost moja in kosti moje ginejo.

¹¹Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.

¹¹Zavoljo vseh sovražnikov svojih sem prišel v zasmeh, da, celo sosedom svojim, strah pa sem znancem svojim; ko me zagledajo zunaj, beže od mene.

¹²U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou.

¹²V pozabljenje me zagreba srce kakor mrtvega, postal sem kakor orodje podrto.

¹³Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená.

¹³Kajti zasramovanje čujem od mnogih, strašenje od vseh strani; posvetujoč se skupaj zoper mene, mislijo, kako bi prestregli dušo mojo.

¹⁴Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou.

¹⁴Jaz pa upam v tebe, GOSPOD, govorim: Bog moj si ti.

¹⁵Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty.

¹⁵V rokah tvojih so časi moji; otmi me iz rok sovražnikov mojih in preganjalcev mojih.

¹⁶V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají.

¹⁶Daj, da sveti obličje tvoje nad tvojim hlapcem, reši me po milosti svoji.

¹⁷Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své.

¹⁷GOSPOD, naj ne pridem v sramoto, ker tebe kličem; osramočeni naj bodo brezbožni in molče naj gredo v pekel.

¹⁸Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle.

¹⁸Onemé naj ustne lažnive, ki govoré zoper pravičnega trdo, z napuhom in zaničevanjem.

¹⁹Oněmějte rtové lživí, kteříž mluví proti spravedlivému tvrdě, pyšně a s potupou.

¹⁹O, kako obila je dobrota tvoja, ki jo hraniš njim, kateri se te bojé, in jo izkazuješ njim, kateri pribegajo k tebi, vpričo otrok človeških.

²⁰Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými.

²⁰Skrivaš jih v skrivališču obličja svojega pred zarotami ljudi, varuješ jih v koči svoji prepira jezikov.

²¹Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností člověka, skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými.

²¹Hvaljen bodi GOSPOD, ker mi je izkazal čudovito milost svojo v utrjenem mestu.

²²Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své jako v městě ohraženém.

²²Jaz sem bil sicer rekel v malodušnosti svoji: Iztrebljen sem izpred oči tvojih. Vendar si slišal molitev mojih glas, ko sem k tebi vpil.

²³Já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavrženť jsem od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobě volal.

²³Ljubite GOSPODA, vsi svetniki njegovi: GOSPOD hrani zvestobo in povrača preobilo njemu, ki ravna ošabno.Močni bodite in naj se vam ohrabri srce, vi vsi, ki čakate GOSPODA.

²⁴Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, neboť ostříhá věřících Hospodin, a též odplací vrchovatě tomu, kdož pýchu provodí. [ (Psalms 31:25) Zmužile sobě čiňte, (a posilní Bůh srdce vašeho), všickni, kteříž naději máte v Hospodinu. ]

²⁴Močni bodite in naj se vam ohrabri srce, vi vsi, ki čakate GOSPODA.