¹Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.

¹{Psalm Davidov.} Bojuj se, GOSPOD, zoper nje, ki se bojujejo z menoj, vojskuj se ž njimi, ki se vojskujejo z menoj.

²Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.

²Zgrabi ščit veliki in mali in vstani meni v pomoč.

³Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.

³In potegni sulico in zapri pot njim, ki me preganjajo; reci duši moji: Jaz sem rešenje tvoje.

⁴Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.

⁴Sramujejo se naj in v sramoto pridejo, kateri iščejo duše moje, umekniti se morajo in rdečica naj jih oblije, kateri mi nameravajo hudo.

⁵Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.

⁵Bodo naj kakor pleve pred vetrom, in angel GOSPODOV naj jih podi.

⁶Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.

⁶Temna bodi njih pot in polzka, in angel GOSPODOV naj jih preganja.

⁷Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.

⁷Ker brez vzroka so mi skrito nastavili mrežo svojo, brez vzroka jamo izkopali duši moji.

⁸Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.

⁸Poguba naj pride nanj iznenada, in naj ga ujame mreža njegova, ki jo je skril, v pogubo naj pade vanjo.

⁹Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.

⁹In duša moja se bo radovala v GOSPODU, veselila se v rešenju njegovem.

¹⁰A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?

¹⁰Vse kosti moje bodo govorile: GOSPOD, kdo je tebi enak? Siromaka otimlješ iz rok močnejšega od njega, siromaka in ubožca iz rok njega, ki ga pleni.

¹¹Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.

¹¹Priče vstajajo krivične, česar si nisem v svesti, me izprašujejo.

¹²Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,

¹²Hudo mi vračajo za dobro; zapuščena je duša moja.

¹³Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.

¹³In vendar sem jaz, ko so bili bolni, oblečen v raševino, s postom pokoril dušo svojo, in molitev moja se je vračala v nedrije moje.

¹⁴Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.

¹⁴Vedel sem se, kakor bi mi bil prijatelj ali brat, kakor žalujoč po materi, sem hodil sključen v žalni obleki.

¹⁵Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.

¹⁵Oni pa so se radovali moje hromote in se zbirali, zbirali so se zoper mene, druhal hudobna, in nisem tega vedel, psovali so me in niso nehali;

¹⁶S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.

¹⁶kakor brezbožni zabavljivci pri pojedinah so s svojimi zobmi režali name.

¹⁷Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.

¹⁷Gospod, doklej boš gledal? Reši dušo mojo njih pogube, mladih levov edino mojo.

¹⁸I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.

¹⁸Slavil te bom v velikem zboru, med ljudstvom obilim bom te hvalil.

¹⁹Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.

¹⁹Naj se ne radujejo nad menoj, ki so mi neprijatelji iz krivih vzrokov; kateri me sovražijo brez vzroka, naj ne mežikajo z očesom.

²⁰Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.

²⁰Miru namreč ne govore, temuč zoper mirne v deželi izmišljajo zvijačne stvari.

²¹Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.

²¹In proti meni široko režé, govoreč: Prav, prav, oko naše vidi!

²²Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.

²²Vidiš to, GOSPOD, ne molči torej; Gospod, ne bivaj daleč od mene.

²³Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.

²³Zbúdi se in vstani na sodbo mojo, Bog moj in Gospod moj, na pravdo mojo.

²⁴Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.

²⁴Sodi me po pravičnosti svoji, GOSPOD, Bog moj, in naj se ne veselé nad mano.

²⁵Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.

²⁵Naj ne govoré v srcu svojem: Aha, tako smo želeli! ne govoré naj: Pogoltnili smo ga.

²⁶Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.

²⁶Osramočeni naj bodo in zardé vsi skupaj, ki se vesele nesreče moje; s sramoto naj se zagrnejo in nečastjo, kateri se povzdigujejo proti meni.

²⁷Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.

²⁷A prepevajo naj in se radujejo, kateri se veselé pravičnosti moje, in govoré naj vedno: Poveličevan bodi GOSPOD, ki se veseli miru svojega hlapca.In jezik moj bo oznanjal pravičnost tvojo, ves dan hvalo tvojo.

²⁸I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.

²⁸In jezik moj bo oznanjal pravičnost tvojo, ves dan hvalo tvojo.