¹Modlitba Davidova. Nakloň, Hospodine, ucha svého, a vyslyš mne, neboť jsem chudý a nuzný.

¹{Molitev Davidova.} Nagni, GOSPOD, uho svoje in usliši me, ker siromak sem in ubožen.

²Ostříhejž duše mé, neboť jsem ten, jehož miluješ; zachovej služebníka svého, ty Bože můj, v tobě naději majícího.

²Ohrani dušo mojo, ker tisti sem, ki mu deliš milost; reši hlapca svojega, ti Bog moj, ki ima upanje v tebe.

³Smiluj se nade mnou, Hospodine, k toběť zajisté každého dne volám.

³Milost mi izkaži, Gospod, ker k tebi kličem ves dan.

⁴Potěš duše služebníka svého, neboť k tobě, ó Pane, duše své pozdvihuji.

⁴Razveseli dušo svojega hlapca, ker do tebe, Gospod, povzdigujem dušo svojo.

⁵Nebo ty jsi, Pane, dobrotivý a lítostivý, a hojný v milosrdenství ke všechněm, kteříž tě vzývají.

⁵Saj ti si, Gospod, dobrotljiv in rad prizanašaš, in obilen si v milosti vsem, ki te kličejo.

⁶Slyš, Hospodine, modlitbu mou, a pozoruj hlasu žádostí mých.

⁶Čuj molitev mojo, o GOSPOD, in poslušaj prošenj mojih glas.

⁷V den ssoužení svého vzývám tě, nebo mne vyslýcháš.

⁷V dan stiske svoje te kličem, ker me uslišiš.

⁸Neníť žádného tobě podobného mezi bohy, ó Pane, a není takových skutků, jako jsou tvoji.

⁸Ni ti enakega med bogovi, o Gospod, in del ni tvojim enakih.

⁹Všickni národové, kteréž jsi učinil, přicházejíce, skláněti se budou před tebou, Pane, a ctíti jméno tvé.

⁹Vsi narodi, kar si jih ustvaril, pridejo in klanjali se bodo pred teboj, o Gospod, in čast dado tvojemu imenu.

¹⁰Nebo jsi ty veliký, a činíš divné věci, ty jsi Bůh sám.

¹⁰Zakaj ti si velik in delaš čuda, ti sam si Bog.

¹¹Vyuč mne, Hospodine, cestě své, abych chodil v pravdě tvé; ustav srdce mé v bázni jména svého.

¹¹Uči me, GOSPOD, pot svojo, in hodil bom v resnici tvoji; zberi srce moje, da se bo balo tvojega imena.

¹²I budu tě oslavovati, Pane Bože můj, z celého srdce svého a ctíti jméno tvé na věky,

¹²Slavil te bom, Gospod, Bog moj, iz vsega srca svojega, in poveličeval bom ime tvoje vekomaj.

¹³Poněvadž milosrdenství tvé veliké jest nade mnou, a vytrhls duši mou z jámy nejhlubší.

¹³Ker velika je milost tvoja do mene, in rešil si dušo mojo, da ni šla v najglobočji pekel.

¹⁴Ó Bože, povstaliť jsou pyšní proti mně, a rota násilníků hledají bezživotí mého, ti, kteříž tě sobě nepředstavují.

¹⁴O Bog, prevzetniki so se vzdignili zoper mene in silovitnikov krdelo preži po življenju mojem, in tebe si niso predstavili pred oči.

¹⁵Ale ty Pane, Bože silný, lítostivý a milostivý, shovívající a hojný v milosrdenství, i pravdomluvný,

¹⁵Ti pa, Gospod, Bog mogočni, usmiljen si in milosten, počasen v jezo in obilen v milosti in resnici.

¹⁶Vzhlédniž na mne, a smiluj se nade mnou, obdař silou svou služebníka svého, a zachovávej syna děvky své.

¹⁶Ozri se v me in stori mi milost; daj moč svojo hlapcu svojemu in reši dekle svoje sina.Stóri mi znamenje v dobro, da vidijo sovražilci moji in se s sramoto oblijo, ker si mi ti, GOSPOD, pomagal in me potolažil.

¹⁷Prokaž ke mně znamení dobrotivosti, tak aby vidouce to ti, kteříž mne nenávidí, zahanbeni byli, že jsi ty mi, Hospodine, spomohl, a mne potěšil.

¹⁷Stóri mi znamenje v dobro, da vidijo sovražilci moji in se s sramoto oblijo, ker si mi ti, GOSPOD, pomagal in me potolažil.