¹Tedy pohleděl jsem, a aj, Beránek stál na hoře Sion, a s ním sto čtyřidceti a čtyři tisíců majících jméno Otce jeho napsané na čelích svých.

¹In videl sem, in glej: Jagnje stoječe na gori Sionu in ž njim stoštiriinštirideset tisoči, ki imajo ime njegovo in ime Očeta njegovega zapisano na čelih svojih.

²A slyšel jsem hlas s nebe, jako hlas vod mnohých, a jako hlas hromu velikého. A hlas slyšel jsem, jako těch, kteříž hrají na harfy své.

²In slišal sem glas iz nebes kakor glas mnogih vodá in kakor groma velikega glas; in glas, ki sem ga slišal, je bil kakor citralcev, citrajočih na citre svoje.

³A zpívali jakožto píseň novou, před trůnem, a před čtyřmi zvířaty, a před starci, a žádný nemohl se naučiti té písni, jediné těch sto čtyřidceti a čtyři tisíce, kteříž jsou koupeni z země.

³In pojo kakor pesem novo pred prestolom in pred četverimi živalmi in starejšinami; in nihče se ni mogel naučiti pesmi razen stoštiriinštiridesetih tisoči, ki so odkupljeni od zemlje.

⁴Totoť jsou ti, kteříž s ženami nejsou poskvrněni; nebo panicové jsou. Tiť jsou, jenž následují Beránka, kamž by koli šel; tiť jsou koupeni ze všech lidí, prvotiny Bohu a Beránkovi.

⁴Ti so, kateri se niso oskrunili z ženami; device so namreč. Ti so, ki hodijo za jagnjetom, kamorkoli gre. Ti so bili odkupljeni izmed ljudi, prvina Bogu in Jagnjetu.

⁵A v ústech jejich není nalezena lest; neboť jsou bez úhony před trůnem Božím.

⁵In v njih ustih se ni našla laž, brez madeža so.

⁶I viděl jsem jiného anděla letícího po prostředku nebe, majícího evangelium věčné, aby je zvěstoval těm, jenž bydlí na zemi, a všelikému národu, i pokolení, i jazyku, i lidu,

⁶In videl sem drugega angela, letečega po sredi neba, ki je imel večen evangelij, da ga oznani prebivalcem na zemlji in vsakemu narodu in rodu in jeziku in ljudstvu,

⁷Řkoucího velikým hlasem: Bojte se Boha, a vzdejte jemu chválu, neboť přišla hodina soudu jeho; a klanějte se tomu, kterýž učinil nebe i zemi i moře i studnice vod.

⁷govorečega z glasom velikim: Bojte se Boga in dajte mu slavo, kajti prišla je ura sodbe njegove; in molite njega, ki je naredil nebo in zemljo in morje in studence vodá.

⁸A jiný anděl letěl za ním, řka: Padl, padl Babylon, město to veliké, nebo vínem hněvu smilství svého napájelo všecky národy.

⁸In drug je šel za njim, drugi angel, govoreč: Padel je, padel Babilon, mesto véliko, ki je z vinom srda nečistosti svoje napojilo vse narode.

⁹A třetí anděl letěl za nimi, pravě velikým hlasem: Bude-li se kdo klaněti šelmě a obrazu jejímu, a vezme-li znamení její na čelo své aneb na ruku svou,

⁹In drug pride za njima, tretji angel, govoreč z glasom velikim: Če kdo moli zver in podobo njeno in vzame njeno znamenje na čelo ali na roko svojo,

¹⁰I tenť také bude píti víno hněvu Božího, víno, pravím, kteréž jest vlito do kalichu hněvu jeho; a trápen bude ohněm a sirou před obličejem andělů svatých a před obličejem Beránka.

¹⁰bo tudi on pil od vina srda Božjega, ki je čisto pripravljeno v čaši jeze njegove, in se bo mučil v ognju in žveplu pred svetimi angeli in pred Jagnjetom.

¹¹A dým muk jejich vstoupíť na věky věků, a nebudouť míti odpočinutí dnem i nocí ti, kteříž se klanějí šelmě a obrazu jejímu, a jestliže kdo přijme znamení jména jejího.

¹¹In njih mučenja dim vzhaja na vekov veke, in pokoja nimajo noč in dan, kateri molijo zver in podobo njeno in kdor sprejme znamenje njenega imena.

¹²Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy

¹²Tukaj je stanovitnost svetnikov, kateri hranijo zapovedi Božje in vero Jezusovo.

¹³I slyšel jsem hlas s nebe, řkoucí ke mně: Piš: Blahoslavení jsou od této chvíle mrtví, kteříž v Pánu umírají. Duch zajisté dí jim, aby odpočinuli od prací svých, nebo skutkové jejich následují jich.

¹³In slišal sem glas z neba, rekoč: Piši: Blagor mrtvim, ki umrjejo v Gospodu od sedaj. Da, pravi Duh, odpočijejo se naj od trudov svojih, zakaj njih dela gredo za njimi.

¹⁴I pohleděl jsem, a aj, oblak bělostkvoucí, a na tom oblaku seděl podobný Synu člověka, maje na hlavě své korunu zlatou a v ruce své srp ostrý.

¹⁴In videl sem, in glej: bel oblak in na oblaku sedeč eden, podoben sinu človečjemu, imajoč na glavi venec zlat in v roki oster srp.

¹⁵A jiný anděl vyšel z chrámu, volaje hlasem velikým na toho, kterýž seděl na oblaku: Pusť srp svůj a žni; nebť jest přišla tobě hodina žni, nebo již dozrala žeň země.

¹⁵In drug angel pride iz svetišča, vpijoč z glasom velikim sedečemu na oblaku: Spusti srp svoj in žanji, kajti prišla je žetve ura, ker prezrela je žetev zemlje.

¹⁶I spustil ten, kterýž seděl na oblaku, srp svůj na zem, a požata jest země.

¹⁶In sedeči na oblaku vrže srp svoj na zemljo, in požeta je bila zemlja.

¹⁷A jiný anděl vyšel z chrámu toho, kterýž jest na nebi, maje i on srp ostrý.

¹⁷In drug angel pride iz svetišča, ki je v nebesih, in tudi on ima oster srp.

¹⁸Opět vyšel jiný anděl z oltáře, kterýž měl moc nad ohněm, a volal křikem velikým na toho, jenž měl srp ostrý, řka: Pusť srp svůj ostrý, a zbeř hrozny vinice zemské; neboť jsou uzrali hroznové její.

¹⁸In drug angel pride od oltarja, imajoč oblast nad ognjem, in zavpije z glasom velikim njemu, ki ima srp ostri, rekoč: Spusti srp svoj ostri in odreži grozdje trte zemeljske, kajti dozorele so jagode njene.

¹⁹I spustil anděl srp svůj na zemi, a sebral vinici země, a vmetal hrozny do jezera velikého hněvu Božího.

¹⁹In angel vrže srp svoj na zemljo, in rezal je grozdje trte zemeljske in metal v veliko tlačilnico jeze Božje.In tlačila se je tlačilnica zunaj mesta, in tekla je kri iz tlačilnice prav do vajetov konj tisoč šeststo tečajev daleč.

²⁰I tlačeno jest jezero před městem, a vyšla krev z jezera až do udidl koňům za tisíc a za šest set honů.

²⁰In tlačila se je tlačilnica zunaj mesta, in tekla je kri iz tlačilnice prav do vajetov konj tisoč šeststo tečajev daleč.