¹I slyšel jsem hlas veliký z chrámu, řkoucí sedmi andělům: Jděte, vylijte sedm koflíků hněvu Božího na zemi.

¹In slišal sem glas velik iz svetišča, govoreč sedmerim angelom: pojdite in izlijte sedmere čaše jeze Božje na zemljo.

²I šel první anděl a vylil koflík svůj na zemi, i vyvrhli se vředové škodliví a zlí na lidech, majících znamení šelmy, a na těch, kteříž se klaněli obrazu jejímu.

²In odide prvi ter izlije čašo svojo na zemljo; in pride uljé hudo in strupeno na ljudi, ki so imeli znamenje zveri in ki so molili podobo njeno.

³Za tím druhý anděl vylil koflík svůj na moře, a učiněno jest jako krev umrlého, a všeliká duše živá v moři umřela.

³In drugi angel izlije čašo svojo v morje; in postane kri kakor kri mrliča, in umrje vsaka duša živa, kar jih je v morju.

⁴Potom třetí anděl vylil koflík svůj na řeky a na studnice vod, i obráceny jsou v krev.

⁴In tretji angel izlije čašo svojo v reke in studence vodá, in naredi se kri.

⁵I slyšel jsem anděla vod, řkoucího: Spravedlivý jsi, Pane, Kterýž jsi, a Kterýž jsi byl, a Svatý, žes to usoudil.

⁵In slišal sem angela vodá govorečega: Pravičen si, Gospod, ki si in ki si bil, Sveti, da si tako sodil:

⁶Neboť jsou krev svatých a proroků vylévali, i dal jsi jim krev píti; hodniť jsou zajisté toho.

⁶ker kri svetnikov in prerokov so prelivali, in krvi si jim dal piti; vredni so tega.

⁷I slyšel jsem jiného anděla od oltáře, kterýž řekl: Jistě, Pane Bože všemohoucí, praví jsou a spravedliví soudové tvoji.

⁷In slišal sem oltar reči: Da, Gospod, Bog, Vsegamogočni, resnične in pravične so sodbe tvoje.

⁸Potom čtvrtý anděl vylil koflík svůj na slunce, i dáno jest jemu trápiti lidi ohněm.

⁸In četrti angel izlije čašo svojo na solnce; in dalo se mu je sežgati ljudi v ognju.

⁹I pálili se lidé horkem velikým, a rouhali se jménu Boha toho, kterýž má moc nad těmito ranami, avšak nečinili pokání, aby vzdali slávu jemu.

⁹In žgali so se ljudje v silni vročini in preklinjali ime Boga, ki ima oblast do teh šib, in niso se izpokorili, da bi mu slavo dajali.

¹⁰Tedy pátý anděl vylil koflík svůj na stolici té šelmy, i učiněno jest království její tmavé, i kousali lidé jazyky své pro bolest.

¹⁰In peti izlije čašo svojo na prestol zveri; in kraljestvo njeno je otemnelo, in grizli so si jezike od muke

¹¹A rouhali se Bohu nebeskému pro bolesti své a pro vředy své, avšak nečinili pokání z skutků svých.

¹¹in preklinjali Boga nebeškega od muk in od uljés svojih, in niso se izpokorili od svojih del.

¹²Šestý pak anděl vylil koflík svůj na tu velikou řeku Eufrates, i vyschla voda její, aby připravena byla cesta králům od východu slunce.

¹²In šesti izlije čašo svojo na reko veliko, Evfrat; in posuši se voda njena, da se pripravi pot kraljem, ki pridejo od solnčnega vzhoda.

¹³A viděl jsem, ano z úst draka a z úst šelmy a z úst falešného proroka vyšli tři duchové nečistí, podobní žabám.

¹³In videl sem izhajati iz ust zmajevih in iz ust zveri in iz ust lažiproroka tri nečiste duhove, enake žabam;

¹⁴Nebo jsouť duchové ďábelští, ješto činí divy a chodí mezi krále zemské a všeho světa, aby je shromáždili k boji, k tomu velikému dni Boha všemohoucího.

¹⁴so namreč duhovi hudičev, ki delajo znamenja; ti izhajajo na kralje vesoljnega sveta, da jih zbero na vojsko tistega velikega dne Boga, Vsegamogočnega.

¹⁵Aj, přicházímť jako zloděj. Blahoslavený, kdož bdí a ostříhá roucha svého, aby nah nechodil, aby neviděli hanby jeho.

¹⁵(Glej, pridem kakor tat; blagor mu, kdor čuje in hrani oblačila svoja, da ne hodi nag in ne gledajo sramote njegove).

¹⁶I shromáždil je na místo, kteréž slove Židovsky Armageddon.

¹⁶In zbrali so jih na kraj, imenovan po hebrejsko: Harmagedon [T. j. (domnevno): Gora Megido].

¹⁷Tedy sedmý anděl vylil koflík svůj na povětří, i vyšel hlas veliký z chrámu nebeského, od trůnu, řkoucí: Stalo se.

¹⁷In sedmi izlije čašo svojo v zrak; in prišel je glas velik iz svetišča, od prestola, rekoč: Zgodilo se je!

¹⁸I stali se zvukové a hromobití a blýskání, i země třesení stalo se veliké, jakéhož nikdy nebylo, jakž jsou lidé na zemi, totiž země třesení tak velikého.

¹⁸In nastanejo bliski in glasovi in gromi, in nastane potres velik, kakršnega ni bilo, odkar so bili ljudje na zemlji, tolik potres, tako grozen!

¹⁹I roztrhlo se to veliké město na tři strany, a města národů padla. A Babylon veliký přišel na pamět před obličejem Božím, aby dal jemu kalich vína prchlivosti hněvu svého.

¹⁹In mesto veliko se raztrga na tri dele, in mesta narodov padejo; in Babilon veliki je prišel v spomin pred Bogom, da se mu da čaša vina srda in jeze njegove.

²⁰A všickni ostrovové pominuli, a hory nejsou nalezeny.

²⁰In vsi otoki so bežali in gorá ni bilo najti.In toča velika, kakor talent težka, pada z neba na ljudi; in ljudje so preklinjali Boga zaradi šibe toče, ker silno težka je šiba njena.

²¹A kroupy veliké jako centnéřové pršely s nebe na lidi. I rouhali se Bohu lidé pro ránu těch krup; nebo velmi veliká byla ta rána.

²¹In toča velika, kakor talent težka, pada z neba na ljudi; in ljudje so preklinjali Boga zaradi šibe toče, ker silno težka je šiba njena.