¹Potom anděl pátý zatroubil, i viděl jsem, ano hvězda s nebe spadla na zem; a dán jest tomu andělu klíč od studnice propasti.

¹In peti angel zatrobi, in videl sem zvezdo, z neba padlo na zemljo, in dan ji je bil ključ k žrelu brezna.

²Kterýžto otevřel studnici propasti. I vyšel dým z studnice jako dým z peci veliké, i zatmělo se slunce i povětří pro dým studnice.

²In odpre žrelo brezna; in privali se dim iz žrela kakor dim peči velike, in solnce in zrak otemnita od dima iz žrela.

³A z toho dýmu vyšly kobylky na zemi, jimžto dána jest moc taková, jakouž moc mají štírové zemští.

³In iz dima izidejo kobilice na zemljo, in dá se jim oblast, kakor imajo oblast škorpijoni zemlje.

⁴Ale řečeno jim, aby neškodily trávě zemské, ani čemu zelenému, ani kterémukoli stromoví, než toliko lidem, kteříž nemají znamení Božího na čelích svých.

⁴In reče se jim, naj ne store hudega travi zemlje, ne kaki zelenjavi, ne kakemu drevesu, razen ljudem samim, ki nimajo pečata Božjega na čelih.

⁵Dáno jest pak jim, ne aby je zabíjely, ale trápily za pět měsíců, a aby trápení jejich bylo jako trápení od štíra, když by ušťknul člověka.

⁵In dá se jim, da naj jih ne pomore, temuč da naj jih mučijo pet mesecev; in njih mučenje je kakor mučenje škorpijona, kadar piči človeka.

⁶A v těch dnech hledati budou lidé smrti, ale nenaleznou jí, a žádati budou zemříti, ale smrt uteče od nich.

⁶In v tistih dneh bodo iskali ljudje smrti, a ne bodo je našli; in želeli bodo umreti, a smrt bo bežala od njih.

⁷Způsob pak těch kobylek podobný byl koňům připraveným k boji, a na hlavách jejich byly jako koruny podobné zlatu, a tváři jejich jako tváři lidské.

⁷In podobe kobilic so bile enake konjem, pripravljenim na vojsko, in na njih glavah kakor venci, podobni zlatu, in obličja njih kakor obličja človeška;

⁸A měly vlasy jako vlasy ženské, a zuby jejich byly jako zubové lvů.

⁸in lase so imele kakor lase ženske in njih zobje so bili kakor levov;

⁹Měly také pancíře jako pancíře železné, a zvuk křídel jejich jako zvuk vozů, když množství koní běží k boji.

⁹in imele so oklepe kakor oklepe železne; in šum njih peruti kakor ropotanje mnogih voz s konji, tekočimi v vojsko;

¹⁰A měly ocasy podobné štírům, a žihadla v ocasích jejich byla, a moc jejich byla škoditi lidem za pět měsíců.

¹⁰in imajo repe enake škorpijonom in žela; in v repih jim je njih oblast, škodovati ljudem mesecev pet.

¹¹A měly nad sebou krále, anděla propasti, jemuž jméno Židovsky Abaddon, a řecky Apollyon.

¹¹In nad seboj imajo za kralja angela brezna; ime mu je po hebrejsko: Abadon, in po grško ima ime: Apolion [T. j. Pogubnik.].

¹²Bída jedna pominula, a aj, přijdou ještě dvě bídy potom.

¹²Gorje eno je prešlo; glej, še dvoje Gorje potem.

¹³Tedy šestý anděl zatroubil, i slyšel jsem hlas jeden ze čtyř rohů oltáře zlatého, kterýž jest před obličejem Božím,

¹³In šesti angel zatrobi, in slišal sem eden glas iz četverih rogov oltarja zlatega pred Bogom,

¹⁴Řkoucí k šestému andělu, kterýž měl troubu: Rozvěž ty čtyři anděly, kteříž jsou u vězení při veliké řece Eufrates.

¹⁴kateri je rekel šestemu angelu, ki je imel trombo: Reši četvere angele, zvezane ob reki veliki, Evfratu.

¹⁵I rozvázáni jsou ti čtyři andělé, kteříž byli připraveni k hodině, a ke dni, a k měsíci, a k roku, aby zmordovali třetí díl lidí.

¹⁵In odvezani so bili četveri angeli, ki so bili pripravljeni na uro in dan in mesec in leto, da pomore tretjino ljudi.

¹⁶A byl počet vojska lidu jízdného dvěstěkrát tisíc tisíců; nebo slyšel jsem počet jejich.

¹⁶In število vojsk konjištva je bilo dve miriadi miriad; slišal sem njih število.

¹⁷A též viděl jsem u vidění, koně a ti, kteříž seděli na nich, měli pancíře ohnivé a hyacintové a z síry. Hlavy pak těch koňů byly jako hlavy lvové, a z úst jejich vycházel oheň, a dým, a síra.

¹⁷In tako sem videl konje v prikazni in na njih sedeče, ki so imeli oklepe ognjene in temnordeče in žveplene; in glave konj kakor glave levov in iz njih ust izhaja ogenj in dim in žveplo.

¹⁸A tímto trojím zmordována jest třetina lidu, totiž ohněm, a dýmem, a sirou, kteréž vycházely z úst jejich.

¹⁸Te tri šibe so pomorile tretjino ljudi, ogenj in dim in žveplo, ki izhaja iz njih ust.

¹⁹Nebo moc jejich jest v ústech jejich a v ocasích jejich; ocasové zajisté jejich jsou podobni hadům, majíce hlavy, jimiž škodí.

¹⁹Kajti moč konj je v njih ustih in v njih repih; njih repi namreč so enaki kačam, imajo glave in s temi škodijo.

²⁰Jiní pak lidé, kteříž nejsou zmordováni těmi ranami, nečinili pokání z skutků rukou svých, aby se neklaněly ďáblům, a modlám zlatým, a stříbrným, a měděným, i kamenným, i dřevěným, kteréžto ani hleděti nemohou, ani slyšeti, ani choditi.

²⁰In ostali ljudje, ki niso bili pomorjeni s temi šibami, se še niso izpokorili od del svojih rok, da bi ne molili zlih duhov in malikov zlatih in srebrnih in bronastih in kamenitih in lesenih, kateri ne morejo ne gledati ne slišati, ne hoditi,in niso se izpokorili od moritev svojih, ne od čaranj in ne od nečistosti in ne od tatvin svojih.

²¹Aniž činili pokání z vražd svých, ani z trávení svých, ani z smilstva svého, ani z krádeží svých.

²¹in niso se izpokorili od moritev svojih, ne od čaranj in ne od nečistosti in ne od tatvin svojih.