¹Řekla jí potom Noémi svegruše její: Má dcero, nemám-liž pohledati tobě odpočinutí, aby tobě dobře bylo?

¹Naomi pa, njena tašča, ji reče: Hči moja, ni li treba, da ti poiščem počitka, da se ti bo dobro godilo?

²Anobrž zdaliž Bóz ten příbuzný náš, s jehož jsi děvečkami byla, nebude víti ječmene na humně noci této?

²In sedaj, ni li Boaz, s čigar deklami si bila, sorodnik naš? Glej, nocoj veja ječmen na gumnu svojem.

³Protož umej se a pomaž, roucho své také oblec, a jdi na humno, však tak, aby nebylo známé muži tomu, prvé než by přestal jísti a píti.

³Izkoplji se torej in se pomazili in obleci svoja oblačila, pa pojdi doli na gumno; a ne daj se spoznati možu, dokler ne neha jesti in piti.

⁴A když půjde ležeti, znamenej místo, na kterémž lehne, a přijduc, pozdvihneš pláště u noh jeho, a tu se položíš; on pak oznámí tobě, co bys měla činiti.

⁴In ko potem pojde leč, zapomni si mesto, kam leže, pa pojdi tja ter odgrni odejo pri nogah njegovih in lezi; in on ti pove, kaj naj storiš.

⁵Jížto Rut řekla: Cokoli mi rozkážeš, učiním.

⁵Ona ji reče: Vse, kar mi praviš, hočem storiti.

⁶Šla tedy na to humno, a učinila všecko, což jí rozkázala svegruše její.

⁶In odide doli na gumno in stori vse, kakor ji je bila velela tašča njena.

⁷Když pak pojedl Bóz a napil se, a rozveselilo se srdce jeho, šel spáti vedlé stohu; přišla i ona tiše, a pozdvihši pláště u noh jeho, položila se.

⁷Ko pa se je Boaz najedel in napil in srce mu je bilo dobre volje, pride in leže za kopico snopja; in ona pride tiho in odgrne odejo pri nogah njegovih in leže.

⁸A když bylo o půl noci, ulekl se muž ten a zchopil se, a aj, žena leží u noh jeho.

⁸In zgodi se opolnoči, da se mož prestraši in se obrne, kajti glej, žena mu leži pri nogah!

⁹I řekl: Kdo jsi ty? A ona odpověděla: Já jsem Rut, děvka tvá. Vztáhni křídlo pláště svého na děvku svou, nebo příbuzný jsi.

⁹In vpraša: Kdo si ti? Ona pa odgovori: Jaz sem Ruta, dekla tvoja; razprostri perut svojo čez svojo deklo, zakaj odkupitelj si mi.

¹⁰A on řekl: Požehnaná jsi ty od Hospodina, dcero má. Větší jsi nyní pobožnosti dokázala, nežli prvé, že jsi nehledala mládenců bohatých aneb chudých.

¹⁰A on reče: Blagoslovljena bodi od GOSPODA, hči moja! Zdaj si se pa še milostnejša izkazala nego poprej, ker nisi hodila za mladeniči, ne za ubogimi, ne za bogatimi.

¹¹Protož nyní, dcero má, neboj se; vše, čehož žádáš, učiním tobě, nebo víť všecko město lidu mého, že jsi ty žena šlechetná.

¹¹Sedaj pa, hči moja, nič se ne boj! Vse ti storim, kar praviš, zakaj vse mesto ljudstva mojega ve, da si krepostna žena.

¹²A také jest to pravé, že jsem příbuzný tvůj, ale jestiť příbuzný bližší nežli já.

¹²In res je tudi, da sem odkupitelj; toda je odkupitelj bliže soroden nego jaz.

¹³Odpočiniž tu přes noc, a když bude ráno, jestližeť on bude chtíti práva příbuznosti k tobě užiti, dobře, nechť užive. Pakliť nebude chtíti práva užiti k tobě, já právem příbuznosti pojmu tebe, živť jest Hospodin. Spiž tu až do jitra.

¹³Počakaj to noč! Ako ti bo jutri hotel storiti sorodniško dolžnost, dobro, naj te odkupi. Če ga pa ne bo volja storiti ti sorodniško dolžnost, hočem te odkupiti jaz, kakor res GOSPOD živi! Ostani tu do jutra!

¹⁴A tak spala u noh jeho až do jitra. Potom vstala prvé, nežli by kdo poznati mohl bližního svého; nebo pečoval Bóz, aby někdo nezvěděl, že přišla žena ta na humno.

¹⁴In ležala je pri nogah njegovih do jutra. Potem vstane, preden je mogel kdo drugega spoznati. Zakaj on je dejal: Da bi tega kdo ne zvedel, da je prišla žena na gumno.

¹⁵A řekl: Přines loktušku, kterouž se odíváš, a drž ji. A když ji držela, naměřiv jí šest měr ječmene, vložil na ni. I vešla do města.

¹⁵In veli ji: Podaj sem plašč, ki ga imaš na sebi, in drži ga. In ga drži, in on ji nameri vanj šest meric ječmena in ji ga zadene, ter odide v mesto.

¹⁶A přišla k svegruši své. Kteráž řekla: Kdo jsi ty, dcero má? I vypravovala jí všecko, což jí učinil muž ten.

¹⁶In ko pride k tašči svoji, reče ta: Kako je s teboj, hči moja? In ona ji pove vse, kar ji je storil tisti mož,

¹⁷A řekla: Šest měr těchto ječmene dal mi, nebo řekl ke mně: Nenavrátíš se prázdná k svegruši své.

¹⁷in reče: Teh šest meric ječmena mi je dal, zakaj, rekel je: Prazna ne smeš iti k tašči svoji!Ona pa ji reče: Le mirna bodi, hči moja, dokler ne zveš, kako se stvar konča; zakaj ta mož si ne da pokoja, dokler ne dožene stvari še danes.

¹⁸I řekla jí Noémi: Počekej, dcero má, až porozumíš, jak to padne; neboť neobleví muž ten, až tu věc dnes k místu přivede.

¹⁸Ona pa ji reče: Le mirna bodi, hči moja, dokler ne zveš, kako se stvar konča; zakaj ta mož si ne da pokoja, dokler ne dožene stvari še danes.