¹Ó bys byl jako bratr můj požívající prsí matky mé, abych tě naleznuc vně, políbila, a nebyla zahanbena.

¹O da bi bil kakor moj brat, ki je sesal prsi matere moje! Ako bi te zalotila zunaj, bi te poljubila, in nihče bi me ne smel zaničevati.

²Vedla bych tě, a uvedla do domu matky své, a tu bys mne vyučoval; a jáť bych dala píti vína strojeného, a mstu z jablek zrnatých.

²Peljala bi te, privedla te v matere svoje hišo, ti bi me poučeval; jaz bi te napajala z dišečim vinom, s sokom svojih margaranovih jabolk.

³Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.

³Levica njegova je pod glavo mojo in z desnico svojo me objema.

⁴Přísahou vás zavazuji, dcery Jeruzalémské, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by sám nechtěl.

⁴Rotim vas, hčere jeruzalemske, da ne prebudite in ne predramite ljubezni, dokler ji je drago!

⁵Která jest to, jenž vstupuje z pouště, zpolehši na milého svého? Pod jabloní vzbudila jsem tě; tuť tebe počala matka tvá, tuť tě počala rodička tvá.

⁵Kdo je ta, ki prihaja sem od puščave in se naslanja na ljubega svojega? Pod jablano sem te zbudil k ljubezni. Tam je bila v bolečinah s teboj mati tvoja, tam je trpela bolečine porodnica tvoja.

⁶Položiž mne jako pečet na srdce své, jako pečetní prsten na ruku svou. Nebo silné jest jako smrt milování, tvrdá jako hrob horlivost; uhlí její uhlí řeřavé, plamen nejprudší.

⁶Deni me kakor pečat na srce svoje, kakor pečat na ramo svojo! Kajti ljubezen je silna kakor smrt, njena gorečnost trdna [Ali: stanovitna.] kakor grob [Hebr. šeol.]; njen žar je žar ognja, plamen GOSPODOV.

⁷Vody mnohé nemohly by uhasiti tohoto milování, aniž ho řeky zatopí. Kdyby někdo dáti chtěl všecken statek domu svého za takovou milost, se vším tím pohrdnut by byl.

⁷Velike vode ne morejo ugasiti ljubezni, ne reke je poplaviti. Ako bi hotel kdo dati vse imetje hiše svoje za ljubezen, le zaničevanje bi dobil!

⁸Sestru máme maličkou, kteráž ještě nemá prsí. Co učiníme s sestrou svou v den, v kterýž bude řeč o ní?

⁸Sestro imamo, majhno, ki še nima prsi: kaj bomo storili s sestro svojo v dan, ko jo bodo snubili?

⁹Jestliže jest zed, vzděláme na ní palác stříbrný; pakli jest dveřmi, obložíme je dskami cedrovými.

⁹Ako je zid, zgradimo na njej srebrn nadzidek v utrdbo; ako je ona duri, ogradimo jo z deskami cedrovimi.

¹⁰Já jsem zed, a prsy mé jako věže; takž jsem byla před očima jeho, jako nacházející pokoj.

¹⁰Jaz sem zid, in prsi moje so kakor stolpi. Tedaj sem bila v očeh njegovih kakor ona, ki je našla mir.

¹¹Vinici měl Šalomoun v Balhamon, kteroužto pronajal strážným, aby jeden každý přinášel za ovoce její tisíc stříbrných.

¹¹Salomon je imel vinograd v Baal-hamonu; izročil je vinograd varuhom, da bi vsakteri prinesel za njegov sad tisoč srebrnikov.

¹²Ale vinice má, kterouž mám, přede mnou jest. Mějž sobě ten tisíc, ó Šalomoune, a dvě stě ti, kteříž ostříhají ovoce jejího.

¹²Moj vinograd, ki je meni izročen, je pred menoj; tisoč bodi tebi, o Salomon, in dvesto varuhom sadov njegovih.

¹³Ó ty, kteráž bydlíš v zahradách, přáteléť pozorují hlasu tvého, ohlašujž mi se.

¹³Ti, ki prebivaš na vrtih, tovariši poslušajo glas tvoj; daj mi ga slišati!Híti, ljubi moj, in bodi podoben gazeli ali mlademu jelenu v gorah balzamovih!

¹⁴Pospěš, milý můj, a připodobni se k srně nebo mladému jelenu, na horách vonných věcí.

¹⁴Híti, ljubi moj, in bodi podoben gazeli ali mlademu jelenu v gorah balzamovih!