¹Otevři, Libáne, vrata svá, ať zžíře oheň cedry tvé.

¹Zec 11;1 Odpri vrata svoja, o Libanon, da požre ogenj tvoje cedre!

²Kvěl jedle, nebo padl cedr, nebo znamenití vypléněni jsou; kvělte dubové Bázanští, nebo klesl les ohražený.

²Tuli, o jelka, ker je padla cedra, ker so mogočni opustošeni! Tulite, hrastje v Basanu, ker je neprodirni gozd posekan!

³Hlas kvílení pastýřů, proto že popléněno důstojenství jejich; hlas řvání lvů, proto že popléněna pýcha Jordánu.

³Glasno tulijo pastirji, ker je njih veličastvo opustošeno; glasi se rjovenje mladih levov, ker pokončana je ošabnost Jordanova.

⁴Takto praví Hospodin Bůh můj: Pas ovce tyto k zbití oddané,

⁴Tako je rekel GOSPOD, Bog moj: Pasi ovce, ki so namenjene v zakol,

⁵Kteříž držitelé jejich mordují, aniž bývají obviňováni, a kdož je prodávají, říkají: Požehnaný Hospodin, že jsme zbohatli, a kteříž je pasou, nemají lítosti nad nimi.

⁵katerih gospodarji jih moré, pa si ne štejejo v greh; kateri jih pa prodajajo, govore: Hvaljen bodi GOSPOD, kajti obogatim! in njih pastirji jim ne prizanašajo.

⁶Protož nebudu míti lítosti více nad obyvateli této země, praví Hospodin, ale aj, já uvedu ty lidi jednoho druhému v ruku, a v ruku krále jejich. I budou potírati zemi tuto, a nevytrhnu jí z ruky jejich.

⁶Kajti ne bom več prizanašal prebivalcem dežele, govori GOSPOD; temuč glej, jaz izročim ljudi, vsakega v pest bližnjemu njegovemu in kralju njegovemu v pest; in razbijejo deželo, in iz njih pesti jih ne otmem.

⁷Nebo jsem pásl ovce k zbití oddané, totiž vás chudé toho stáda, a vzav sobě dvě hole, nazval jsem jednu utěšením, a druhou jsem nazval svazujících. A pásl jsem, pravím, ty ovce,

⁷In pasel sem ovce namenjene v zakol, torej najmedlejše izmed črede; in vzel sem si dve palici, eno sem imenoval Ljubeznivost, drugo pa Združenje, in pasel sem ovce.

⁸A zahladil jsem tři pastýře měsíce jednoho, ale duše má stýskala sobě s nimi, proto že duše jejich nenáviděla mne.

⁸In odpravil sem tri pastirje v enem mesecu. A duša moja se je vznevoljila zaradi njih, pa tudi njih duši sem se zgnusil.

⁹Pročež řekl jsem: Nebudu vás pásti. Kteráž umříti má, nechť umře, a kteráž má vyhlazena býti, nechť jest vyhlazena, a jiné nechažť jedí maso jedna druhé.

⁹Tedaj sem rekel: Ne bom vas pasel več; kar umira, naj umre, in kar gine, naj pogine, ostali pa naj žro sleherni svojega bližnjega meso.

¹⁰Protož vzav hůl svou utěšení, posekal jsem ji, zrušiv smlouvu svou, kterouž jsem učinil se vším tím lidem.

¹⁰In vzel sem palico svojo, Ljubeznivost, in jo zlomil, da bi raztrgal zavezo svojo, ki sem jo bil sklenil z vsemi ljudstvi.

¹¹A v ten den, když zrušena byla, právě poznali chudí toho stáda, kteříž na mne pozor měli, že řeč Hospodinova jest.

¹¹In bila je raztrgana tisti dan; in tako so spoznali najmedlejši iz črede, ki so pazile name, da je bila beseda GOSPODOVA.

¹²Nebo jsem řekl jim: Jestliže se vám vidí, dejte mzdu mou; pakli nic, nechte tak. I odvážili mzdu mou třidceti stříbrných.

¹²In sem jim dejal: Če se vam dobro zdi, dajte mi plačilo moje, če pa ne, pustite. Tedaj so odtehtali meni v plačilo trideset srebrnikov.

¹³I řekl mi Hospodin: Povrz je před hrnčíře. Znamenitá mzda, kterouž jsem tak draze šacován od nich. A tak vzav třidceti stříbrných, uvrhl jsem je v domě Hospodinově před hrnčíře.

¹³Nato mi veli GOSPOD: Vrzi jih lončarju, tisto lepo ceno, s katero so me cenili. In vzel sem trideset srebrnikov in jih vrgel v hišo GOSPODOVO, lončarju.

¹⁴Potom posekal jsem hůl svou druhou svazujících, zrušiv bratrství mezi Judou a mezi Izraelem.

¹⁴Nato sem zlomil drugo palico svojo, Združenje, da razdružim bratovščino med Judo in Izraelom.

¹⁵I řekl mi Hospodin: Vezmi sobě ještě oruží pastýře bláznivého.

¹⁵Potem mi veli GOSPOD: Vzemi si še neumnega pastirja pripravo.

¹⁶Nebo aj, já vzbudím pastýře v této zemi. Pobloudilých nebude navštěvovati, ani jehňátka hledati, ani což polámaného jest, léčiti, ani toho, což se zastavuje, nositi, ale maso toho, což tučnějšího jest, jísti bude, a kopyta jejich poláme.

¹⁶Kajti glej, jaz obudim pastirja v deželi, ki ne bo skrbel za tiste, ki ginejo, ne bo iskal razkropljenih, ne bo zdravil ranjenih, tudi zdravega ne bo redil, temuč bo jedel meso pitanih in trgal njih parklje.Gorje ničvrednemu pastirju, ki zapušča čredo! Meč pridi nad njegovo ramo in nad desno oko njegovo! Rama njegova usahne docela in desno oko mu oslepi.

¹⁷Běda pastýři tomu ničemnému, kterýž opouští stádo. Meč na rameno jeho a na oko pravé jeho, rámě jeho docela uschne, a oko pravé jeho naprosto zatmí se.

¹⁷Gorje ničvrednemu pastirju, ki zapušča čredo! Meč pridi nad njegovo ramo in nad desno oko njegovo! Rama njegova usahne docela in desno oko mu oslepi.