¹Běda městu tomuto hltavému a poškvrněnému a utiskujícímu.

¹Gorje tisti upornici in gnusnici, temu silovitemu mestu!

²Neposlouchá hlasu, aniž přijímá kázně; v Hospodina nedoufá, k Bohu svému nepřibližuje se.

²Nobenega glasu ni poslušalo, za nobeno svarilo ni bilo dovzetno; v GOSPODA ni upalo, ni se bližalo svojemu Bogu.

³Knížata jeho jsou u prostřed něho lvové řvoucí, soudcové jeho vlci večerní, nehryzou kostí až do rána.

³Njegovi poglavarji sredi njega so rjoveči levi, njegovi sodniki kakor volkovi zvečer, ki še kosti ne ostavijo do jutra.

⁴Proroci jeho kvapní, muži velmi nešlechetní; kněží jeho poškvrňují věci svaté, natahují zákona.

⁴Njegovi proroki so bahavci, zvijačni možje; njegovi duhovniki skrunijo svetišče, na zlo zvijajo postavo.

⁵Hospodin spravedlivý u prostřed něho jest, nelibuje nepravosti, každého dne soud svůj vynáší na světlo bez přestání, a však nešlechetník neumí se styděti.

⁵GOSPOD je pravičen sredi njega, krivice ne dela nobene; vsako jutro stavi na svetlo pravico svojo, ne pogreši v tem. Krivičnik pa ne pozna sramu.

⁶Vyplénil jsem národy, zpustli zámkové jejich, v pustinu obrátil jsem ulice jejich, tak že žádný přes ně nechodí; zpustla města jejich, tak že není člověka, není žádného obyvatele.

⁶Iztrebil sem poganske narode, njih utrdbe so razvaljene; opustošil sem njih ceste, da nihče ne hodi po njih; njih mesta so razdejana, da v njih ni nikogar, nobenega prebivalca.

⁷Řekl jsem: Jistotně báti se mne budeš, přijmeš kázeň, aby nebyl vypléněn příbytek tvůj tím, čím jsem tě navštíviti chtěl. Ale ráno vstanouce, porušují všecky snažnosti své.

⁷Rekel sem temu mestu: O da bi se le balo mene, da bi sprejelo svarjenje! tedaj bi se ne smelo razdejati bivališče njegovo, izbrisalo bi se vse, kar sem določil o njem. A vendar so že zgodaj pačili vse dejanje svoje.

⁸Protož očekávejtež na mne, praví Hospodin, do dne toho, v kterémž povstanu k loupeži. Nebo soud můj jest, abych sebral národy, shromáždil království, abych vylil na ně rozhněvání své a všecku prchlivost hněvu svého; ohněm zajisté horlivosti mé sehlcena bude všecka tato země.

⁸Zato me čakajte, govori GOSPOD, do dne, ko vstanem, da bi plenil! Kajti sklep moj je, da zberem narode, skupim kraljestva, da izlijem nadnje srd svoj, vso gorečo jezo svojo; kajti v ognju gorečnosti moje bo požrta vsa zemlja.

⁹Tehdáž zajisté způsobím národům rty čisté, jimiž by vzývali všickni jméno Hospodinovo, a sloužili jemu jedním ramenem.

⁹Kajti takrat izpremenim narodom ustnice, da bodo čiste, da bi vsi klicali ime GOSPODOVO in mu služili enodušno.

¹⁰Ti, kteříž jsou za řekami Mouřenínské země, koříce se mi, se dcerou rozptýlených mých dary mi přinesou.

¹⁰Z one strani etiopskih rek privedejo molilce moje, hčer razkropljencev mojih, meni v darilo.

¹¹V ten den nebudeš se hanbiti za žádné skutky své, jichž jsi se dopustil proti mně; nebo tehdáž odejmu z prostředku tvého ty, kteříž pléší v důstojnosti tvé, a nebudeš se více vyvyšovati na hoře svatosti mé.

¹¹Tisti dan se ti ne bode treba sramovati vseh dejanj, s katerimi si se pregrešila zoper mene; kajti takrat odpravim izmed tebe ošabne širokoustneže tvoje, in se ne boš več prevzemala na gori svetosti moje.

¹²A pozůstavím u prostřed tebe lid chudý a nuzný, i budou doufati ve jménu Hospodinovu.

¹²In ostavim sredi tebe ponižno in ubogo ljudstvo, ti bodo upali v ime GOSPODOVO.

¹³Ostatkové Izraele neučiní nepravosti, aniž mluviti budou lži, aniž se nalezne v ústech jejich jazyk lstivý, ale pásti se budou a odpočívati, a nebude žádného, kdo by je přestrašil.

¹³Ostanki Izraelovi ne bodo delali krivice, ne govorili laži in v njih ustih ne bo prevarljivega jezika, temuč bodo pasli in počivali in ga ne bode, ki bi jih strašil.

¹⁴Prozpěvuj, dcero Sionská, prokřikujte, Izraelští, vesel se a plésej vším srdcem, dcero Jeruzalémská,

¹⁴Glasno poj, o hči sionska, ukajte, ki ste Izraelovi! veséli se in raduj iz vsega srca, hči jeruzalemska!

¹⁵Že odjal Hospodin soudy tvé, odklidil nepřítele tvého. Král Izraelský Hospodin jest u prostřed tebe, nebudeš se báti více zlého.

¹⁵Odvzel je GOSPOD sodbe tvoje, odstranil sovražnika tvojega. Kralj Izraelov, Jehova, je sredi tebe, nesreče ne boš več videla nobene.

¹⁶V ten den bude řečeno Jeruzalému: Neboj se, a Sionu: Nechť nemdlejí ruce tvé.

¹⁶Tisti dan poreko Jeruzalemu: Ne boj se! Sion, tvoje roke naj ne omagajo!

¹⁷Hospodin Bůh tvůj u prostřed tebe mocný zachová tě, radovati se bude z tebe velice, přestane na milování svém tebe, plésati bude nad tebou s prozpěvováním, řka:

¹⁷Jehova, tvoj Bog, je sredi tebe, junak, ki hoče rešiti; veseli se te presilno, molči v ljubezni svoji, raduje se nad teboj z glasnim petjem.

¹⁸Toužící po Jeruzalému zase sberu, z tebeť jsou, bolestící pro břímě pohanění vzložené na tebe.

¹⁸Zberem tiste, ki žalujejo po prazničnem zborovanju; iz tebe so bili, sramota jih je težila.

¹⁹Aj, já konec učiním všechněm, kteříž tě trápiti budou v ten čas, a zachovám kulhavou, a zahnanou shromáždím; nýbrž způsobím jim chválu a jméno po vší zemi, v níž pohanění nesli.

¹⁹Glej, jaz bom ravnal tisti čas z vsemi stiskalci tvojimi, in rešim hrome in zberem izvržene in jim napravim hvalo in sloveče ime po vseh deželah, kjer so zdaj v sramoti.Tisti čas vas privedem sem in tisti čas vas zberem; kajti v sloveče ime in v hvalo vas storim med vsemi ljudstvi na zemlji, ko nazaj pripeljem ujetništvo vaše pred vašimi očmi, pravi GOSPOD.

²⁰V ten čas přivedu vás, v ten čas, pravím, shromáždím vás; nebo dám vám jméno a chválu mezi všemi národy země, když zase přivedu zajaté vaše před očima vašima, dí Hospodin.

²⁰Tisti čas vas privedem sem in tisti čas vas zberem; kajti v sloveče ime in v hvalo vas storim med vsemi ljudstvi na zemlji, ko nazaj pripeljem ujetništvo vaše pred vašimi očmi, pravi GOSPOD.