¹I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto, bral se z Galilee, a přišel do končin Judských za Jordán.

¹ВАҚТЕ ки Исо ин суханонро ба анҷом расонд, аз Ҷалил баромада, ба он сӯи Ӯрдун, ба худуди Яҳудо омад.

²I šli za ním zástupové mnozí, a uzdravil je tam.

²Мардуми бисьёре аз ақиби Ӯ омаданд, ва Ӯ онҳоро шифо дод.

³I přistoupili k němu farizeové, pokoušejíce ho a řkouce jemu: Sluší-li člověku propustiti ženu svou z kterékoli příčiny?

³Ва фарисиён наздик омада ва Ӯро озмуданӣ шуда, гуфтанд: Юё ҷоиз аст, ки мард зани худро бо ҳар сабаб талоқ диҳад?»

⁴On pak odpovídaje, řekl jim: Což jste nečtli, že ten, jenž stvořil člověka s počátku, muže a ženu učinil je?

⁴Дар ҷавоби онҳо гуфт: Юе нахондаед, ки Офаридагор дар ибтидо онҳоро марду зан офарид?

⁵A řekl: Protož opustí člověk otce i matku, a připojí se k manželce své, i budou dva jedno tělo.

⁵«Ва гуфт: "Аз ин сабаб мард падару модари худро тарк карда, бо зани худ мепайвандад, ва ҳар ду як тан мешаванд",

⁶A tak již nejsou dva, ale jedno tělo. A protož, což jest Bůh spojil, člověk nerozlučuj.

⁶«Ба тавре ки онҳо акнун ду тан не, балки як тан мебошанд. Пас, он чиро, ки Худо бо ҳам пайвастааст, одам набояд ҷудо кунад».

⁷Řekli jemu: Pročež tedy Mojžíš rozkázal dáti list zapuzení a propustiti jí?

⁷Ба Ӯ гуфтанд: «Пас чаро Мусо амр фармудааст, ки мард талоқномае дода, аз зан ҷудо шавад?»

⁸Dí jim: Mojžíš pro tvrdost srdce vašeho dopustil vám propouštěti manželky vaše, ale s počátku nebylo tak.

⁸Ба онҳо гуфт: «Ба сабаби дилсахтии шумо Мусо ба шумо иҷозат додааст, ки занони худро талоқ диҳед; лекин дар ибтидо чунин набуд;

⁹Protož pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, (leč pro smilství) a jinou pojme, cizoloží, a kdož propuštěnou pojme, také cizoloží.

⁹«Аммо Ман ба шумо мегӯям: ҳар кӣ зани худро, ба чуз сабаби зино, талоқ диҳад ва дигареро никоҳ кунад, зино карда бошад; ва ҳар кй зани талоқшударо гирад, зино карда бошад».

¹⁰Řekli jemu učedlníci jeho: Poněvadž jest taková pře s manželkou, není dobré ženiti se.

¹⁰Шогирдонаш ба Ӯ гуфтанд: «Агар аҳволи мард бо занаш чунин бошад, зан нагирифтан беҳтар аст».

¹¹On pak řekl jim: Ne všickniť chápají slova toho, ale ti toliko, jimž jest dáno.

¹¹Ба онҳо гуфт: «На ҳама метавонанд ин каломро қабул кунанд, балки танҳо касоне ки ба онҳо ато шудааст;

¹²Jsouť zajisté panicové, kteříž se tak z života matky zrodili; a jsouť panicové, kteříž učiněni jsou od lidí; a jsou panicové, kteříž se sami v panictví oddali pro království nebeské. Kdo může pochopiti, pochop.

¹²«Зеро ахтаҳое ҳастанд, ки аз шиками модар чунин таваллуд шудаанд; ва ахтаҳое ҳастанд, ки аз дасти одамон ахта шудаанд; ва ахтаҳое ҳастанд, ки ба хотири Малакути Осмон худро ахта кардаанд. Ҳар кӣ қабул карда метавонад, қабул кунад».

¹³Tehdy přineseny jsou k němu dítky, aby na ně ruce vzkládal a modlil se za ně. Učedlníci pak přimlouvali jim.

¹³Дар ин вақт кӯдаконро назди Ӯ оварданд, то ки дастҳои Худро бар онҳо ниҳода, дуо кунад; лекин шогирдон ба онҳо монеъ шуданд.

¹⁴Ale Ježíš řekl jim: Nechte dítek a nebraňte jim jíti ke mně; nebo takovýchť jest království nebeské.

¹⁴Исо гуфт: «Кӯдаконро бигзоред, ки назди Ман оянд, ва ба онҳо монеъ нашавед, зеро Малакути Осмон ба чунин касон тааллуқ дорад».

¹⁵A po vzkládání na ně rukou odebral se odtud.

¹⁵Ва дастҳои Худро бар онҳо ниҳода, аз он ҷо равона шуд.

¹⁶A aj, jeden přistoupiv, řekl jemu: Mistře dobrý, co dobrého budu činiti, abych měl život věčný?

¹⁶Ва инак, яке назди Ӯ омада, гуфт: «Эй Ӯстоди Некӯ! Чӣ кори нек кунам, то ки ҳаёти ҷовидонӣ ёбам?»

¹⁷A on řekl jemu: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bůh. Chceš-li pak vjíti do života, ostříhej přikázání.

¹⁷Ба вай гуфт: «Чаро Маро некӯ мегӯй? Хеҷ кас некӯ нест, чуз Худои ягона. Лекия агар мехоҳӣ дохили ҳаёт шавӣ, аҳкомро нигоҳ дор».

¹⁸Dí jemu: Kterých? A Ježíš řekl mu: Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví,

¹⁸Ба Ӯ гуфт: «Кадом аҳкомро?» Исо гуфт: «Қатл накун; зино накун; дуздӣ накун; шаҳодати бардурӯғ надеҳ;

¹⁹Cti otce svého i matku, a milovati budeš bližního svého jako sebe samého.

¹⁹«Падару модаратро иззат намо; ва ёри худро мисли худ дӯст бидор». _

²⁰Dí jemu mládenec: Všeho toho ostříhal jsem od své mladosti. Čehož mi se ještě nedostává?

²⁰Ҷавон ба Ӯ гуфт: «Ҳамаи инро ман аз кӯдакӣ нигоҳ доштаам; дигар чй камбудӣ дорам?»

²¹Řekl mu Ježíš: Chceš-li dokonalým býti, jdiž a prodej statek svůj, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.

²¹Исо ба вай гуфт: «Агар хоҳӣ комил шавӣ, рафта, ҳар он чи дорй, бифурӯш ва ба мискинон бидеҳ; ва дар осмон ганҷе хоҳй ёфт; ва омада, Маро пайравӣ кун».

²²Uslyšev pak mládenec tu řeč, odšel, smuten jsa; nebo měl statku mnoho.

²²Чун ҷавон ин суханро шунид, ғамгин шуда, рафт, чунки молу мулки бисьер дошт.

²³Tedy Ježíš řekl učedlníkům svým: Amen pravím vám, že bohatý nesnadně vejde do království nebeského.

²³Ва Исо ба шогирдони Худ гуфт: «Ба ростй ба шумо мегӯям, ки ба Малакути Осмон даромадани сарватдор душвор аст;

²⁴A opět pravím vám: Snázeť jest velbloudu skrze ucho jehly projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.

²⁴«Ва боз ба шумо мегӯям: аз сӯрохи сӯзан гузаштани шутур осонтар аст аз он ки сарватдор ба Малакути Худо дохил шавад».

²⁵A uslyšavše to učedlníci jeho, i užasli se velmi, řkouce: I kdož tedy může spasen býti?

²⁵Чун шогирдон инро шуниданд, бағоят дар ҳайрат шуда, гуфтанд: «Пас кй метавонад наҷот ёбад?»

²⁶A pohleděv na ně Ježíš, řekl jim: U lidíť jest to nemožné, ale u Boha všecko jest možné.

²⁶Исо ба онҳо нигоҳ карда, гуфт: «Ба одамизод ин ғайриимкон аст, лекин ба Худо ҳама чиз имконпазир аст».

²⁷Tehdy odpověděv Petr, řekl mu: Aj, my opustili jsme všecky věci, a šli jsme za tebou. Což pak nám bude dáno za to?

²⁷Он гоҳ Петрус дар ҷавоби Ӯ гуфт: «Инак, мо ҳама чизро тарк карда, Туро пайравӣ намудаем; подоши мо чӣ хоҳад буд?»

²⁸A Ježíš řekl jim: Amen pravím vám, že vy, kteříž jste následovali mne, v druhém narození, když se posadí Syn člověka na trůnu velebnosti své, sednete i vy na dvanácti stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.

²⁸Исо ба онҳо гуфт: «Ба ростӣ ба шумо мегӯям, шумо, ки Маро пайравӣ намудаед, дар умри дубора, вақте ки Писари Одам бар тахти чалоли Худ биншинад, шумо низ бар дувоздаҳ тахт нишаста, бар дувоздаҳ сибти Исроил доварӣ хоҳед кард;

²⁹A každý, kdož opustil by domy, nebo bratry, neb sestry, neb otce, neb matku, nebo manželku, nebo syny, nebo pole pro jméno mé, stokrát více vezme, a život věčný dědičně obdrží.

²⁹«Ва ҳар кӣ аз баҳри исми Ман хонаҳо, ё' бародарон, ё хоҳарон, ё падар, ё модар, ё зан, ё фарзандон, ё амлокро тарк кунад, сад чандон хоҳад ёфт ва вориси ҳаёти ҷовидонй хоҳад шуд;

³⁰Mnozí pak první budou poslední, a poslední první.

³⁰«Лекин басо аввалин, ки охирин хоҳанд шуд, ва охирин - аввалин».