¹Kdož jest to, ješto se béře z Edom, v ubroceném rouše z Bozra, ten ozdobený rouchem svým, kráčeje u velikosti síly své? Jáť jsem, kterýž mluvím spravedlivě, dostatečný k vysvobození.

¹Edomdanfç, BosradanfçAl giysiler içinde bu gelen kim?Göz kamaştırıcı giysiler içinde,Büyük güçle yürüyen kim?‹‹O benim! Adaleti duyuran,Kurtarmaya gücü olan.›› kentlerinden olan Bosra ise ‹‹Bağbozumu›› sözcüğünü çağrıştırıyor.

²Proč jest červené roucho tvé, a oděv tvůj jako toho, kterýž tlačí v presu?

²Giysilerin neden kırmızı?Üstün başın neden çukurda üzüm çiğneyen biri gibi kızıla bulanmış?

³Pres jsem tlačil sám, aniž kdo z lidí byl se mnou. Tlačil jsem nepřátely v hněvě svém, a pošlapal jsem je v prchlivosti své, až stříkala krev i nejsilnějších jejich na roucho mé, a tak všecken oděv svůj zkálel jsem.

³‹‹Çukurda üzümü tek başıma çiğnedim,Yanımda halklardan kimse yoktu.Öfkeyle çiğnedim onları,Gazapla ayaklarımın altına aldım.Kanları giysilerime sıçradı, bütün elbisemi kirletti.

⁴Den zajisté pomsty v srdci mém, a léto, v němž mají vykoupeni býti moji, přišlo.

⁴Çünkü öç alma günü yüreğimdeydi,Halkımı kurtaracağım yıl gelmişti.

⁵Když jsem pak viděl, že není žádného spomocníka, až jsem se užasl, že žádného nebylo, kdo by podpíral. A protož mi vysvobození způsobilo rámě mé, a prchlivost má, ta mne podepřela.

⁵Baktım, yardım edecek kimse yoktu,Destek verecek kimsenin olmayışına şaştım;Gücüm kurtuluş sağladı,Gazabım bana destek oldu.

⁶I pošlapal jsem národy v hněvě svém, a opojil jsem je prchlivostí svou, a porazil jsem na zem nejsilnější reky jejich.

⁶Öfkeyle halkları çiğnedim,Onları gazapla sarhoş ettim,Yere akıttım kanlarını.››

⁷Milosrdenství Hospodinova připomínati budu, a chvály Hospodinovy ze všeho, což učinil nám Hospodin, i množství dobroty, kteréž dokazoval k domu Izraelskému z veliké lítosti své, a z velikého milosrdenství svého.

⁷Şefkati ve iyiliği uyarıncaBizim için yaptıklarından, evet,İsrail halkı için yaptığı bütün iyiliklerinden ötürüRABbin iyiliklerini ve övülesi işlerini anacağım.

⁸Nebo řekl: Vždyť jsou lidem mým, jsou synové, neučiníť mi nevěrně. A protož byl jejich spasitelem.

⁸RAB dedi ki, ‹‹Onlar kuşkusuz benim halkım,Beni aldatmayacak çocuklardır.››Böylece onların Kurtarıcısı oldu.

⁹Ve všelikém ssoužení jejich i on měl ssoužení, a anděl přístojící jemu vysvobozval je. Z milování svého a z lítosti své on sám vykoupil je, a pěstoval je, i nosil je po všecky dny věků.

⁹Sıkıntı çektiklerinde O da sıkıntı çekti.Huzurundan çıkan melek onları kurtardı.Sevgisi ve merhametinden ötürü onları kurtardı,Geçmişte onları sürekli yüklenip taşıdı.

¹⁰Ale oni zpurní byli, a zarmucovali Ducha svatého jeho; pročež obrátil se jim v nepřítele, a sám bojoval proti nim.

¹⁰Ama başkaldırıp Onun Kutsal Ruhunu incittiler.O da düşmanları olup onlara karşı savaştı.

¹¹I rozpomínal se lid jeho na dny starodávní, i na Mojžíše: Kdež jest ten, kterýž je vyvedl z moře s pastýřem stáda svého? Kde jest ten, kterýž položil u prostřed něho Ducha svatého svého?

¹¹Sonra halkı eski günleri,Musanın dönemini anımsadı.‹‹Çobanlarıyla birlikte onları denizden geçiren,Kutsal Ruhunu aralarına yerleştiren,Görkemli gücüyle Musanın sağında yol alan,Sonsuz onur kazanmak için önlerinde suları yaran,Bir at nasıl tökezlemeden kırdan geçerseOnları deniz yatağından öyle geçiren RAB nerede?››Diye sordular.

¹²Kterýž je vedl ramenem velebnosti své po pravici Mojžíšově, kterýž rozdělil vody před nimi, aby sobě způsobil jméno věčné,

¹⁴Ovaya götürülen sürü gibiRABbin Ruhu onları rahata kavuşturdu.İşte adını onurlandırmak içinHalkına böyle yol gösterdi.

¹³Kterýž je provedl skrze hlubiny jako koně po poušti, ani se nepoklesli.

¹⁵Ya RAB, gökten bak,Kutsal, görkemli ve yüce yerinden bizi gör!Gayretin, gücün nerede?Gönlündeki özlem ve merhametiBizden esirgedin.

¹⁴Jako když hovádko do údolí sstupuje,tak Duch Hospodinův poznenáhlu vedl z nich každého. Tak jsi vedl lid svůj, abys sobě způsobil jméno slavné.

¹⁶Babamız sensin.İbrahim bizi tanımasa da,İsrail bizi kabul etmese de,Babamızsın, ya RAB,Ezelden beri adın ‹‹Kurtarıcımız››dır.

¹⁵Popatřiž s nebe, a pohleď z příbytku svatosti své a okrasy své. Kdež jest horlivost tvá a veliká síla tvá? Kde množství milosrdenství tvých a slitování tvých? Mně-liž se zadržovati budou?

¹⁷Ya RAB, neden bizi yolundan saptırıyor,İnatçı kılıyor,Senden korkmamızı engelliyorsun?Kulların uğruna,Mirasın olan oymakların uğruna geri dön.

¹⁶Ty jsi zajisté otec náš; nebo Abraham nic neví o nás, a Izrael nezná nás. Ty jsi, Hospodine, otec náš, vykupitel náš, toť jest od věčnosti jméno tvé.

¹⁸Kutsal halkın kısa süre tapınağına sahip oldu,Ama düşmanlarımız onu çiğnedi.

¹⁷Pročež jsi nám dal zblouditi, Hospodine, od cest svých, zatvrdil jsi srdce naše, abychom se nebáli tebe? Navratiž se zase pro služebníky své, pokolení dědictví svého.

¹⁹Öteden beri yönetmediğin,Sana ait olmayan bir halk gibi olduk.

¹⁸Nejšpatnější vládne lidem svatosti tvé, nepřátelé naši pošlapali svatyni tvou.

¹⁹My tvoji jsme od věků; nad nimi jsi nikdy nepanoval, aniž nad nimi jméno tvé vzýváno jest.