1Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
1RABbin gazap değneği altında acı çeken adam benim.
2Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
2Beni güttü,Işıkta değil karanlıkta yürüttü.
3Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
3Evet, dönüp dönüp bütün gün bana elini kaldırıyor.
4Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
4Etimi, derimi yıprattı, kemiklerimi kırdı.
5Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
5Beni kuşattı,Acı ve zahmetle sardı çevremi.
6Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
6Çoktan ölmüş ölüler gibiBeni karanlıkta yaşattı.
7Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
7Çevreme duvar çekti, dışarı çıkamıyorum,Zincirimi ağırlaştırdı.
8A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
8Feryat edip yardım isteyince deDuama set çekiyor.
9Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
9Yontma taşlarla yollarımı kesti,Dolaştırdı yollarımı.
10Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
10Benim için O pusuya yatmış bir ayı,Gizlenmiş bir aslandır.
11Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
11Yollarımı saptırdı, paraladı,Mahvetti beni.
12Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
12Yayını gerdi, okunu savurmak içinBeni nişangah olarak dikti.
13Postřelil ledví má střelami toulu svého.
13Oklarını böbreklerime sapladı.
14Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
14Halkımın önünde gülünç düştüm,Gün boyu alay konusu oldum türkülerine.
15Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
15Beni acıya doyurdu,Bana doyasıya pelinsuyu içirdi.
16Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
16Dişlerimi çakıl taşlarıyla kırdı,Kül içinde diz çöktürdü bana.
17Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
17Esenlik yüzü görmedi canım,Mutluluğu unuttum.
18A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
18Bu yüzden diyorum ki,‹‹Dermanım tükendi,RABden umudum kesildi.››
19A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
19Acımı, başıboşluğumu,Pelinotuyla ödü anımsa!
20Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
20Hâlâ onları düşünmekteVe sıkılmaktayım.
21A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
21Ama şunu anımsadıkça umutlanıyorum:
22Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
22RABbin sevgisi hiç tükenmez,Merhameti asla son bulmaz; sayesinde yok olmadık.››
23Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
23Her sabah tazelenir onlar,Sadakatin büyüktür.
24Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
24‹‹Benim payıma düşen RABdir›› diyor canım,‹‹Bu yüzden Ona umut bağlıyorum.››
25Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
25RAB kendisini bekleyenler,Onu arayan canlar için iyidir.
26Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
26RABbin kurtarışını sessizce beklemek iyidir.
27Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
27İnsan için boyunduruğu gençken taşımak iyidir.
28Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
28RAB insana boyunduruk takınca,İnsan tek başına oturup susmalı;
29Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
29Umudunu kesmeden yere kapanmalı,
30Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
30Kendisine vurana yanağını dönüpUtanca doymalı;
31Neboť nezamítá Pán na věčnost;
31Çünkü Rab kimseyi sonsuza dek geri çevirmez.
32Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
32Dert verse de,Büyük sevgisinden ötürü yine merhamet eder;
33Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
33Çünkü isteyerek acı çektirmez,İnsanları üzmez.
34Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
34Ülkedeki bütün tutsakları ayak altında ezmeyi,
35Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
35Yüceler Yücesinin huzurunda insan hakkını saptırmayı,
36Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
36Davasında insana haksızlık etmeyiRab doğru görmez.
37Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
37Rab buyurmadıkça kim bir şey söyler de yerine gelir?
38Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
38İyilikler gibi felaketler de Yüceler Yücesinin ağzından çıkmıyor mu?
39Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
39İnsan, yaşayan insanNiçin günahlarının cezasından yakınır?
40Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
40Davranışlarımızı sınayıp gözden geçirelim,Yine RABbe dönelim.
41Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
41Ellerimizin yanısıra yüreklerimizi de göklerdeki Tanrıya açalım:
42Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
42‹‹Biz karşı çıkıp başkaldırdık,Sen bağışlamadın.
43Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
43Öfkeyle örtünüp bizi kovaladın,Acımadan öldürdün.
44Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
44Dualar sana erişmesin diyeBulutları örtündün.
45Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
45Uluslar arasında bizi pisliğe, süprüntüye çevirdin.
46Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
46Düşmanlarımızın hepsi bizimle alay etti.
47Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
47Dehşet ve çukur, kırgın ve yıkım çıktı önümüze.››
48Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
48Kırılan halkım yüzündenGözlerimden sel gibi yaşlar akıyor.
49Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
49Durup dinmeden yaş boşanıyor gözümden,
50Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
50RAB göklerden bakıp görünceye dek.
51Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
51Kentimdeki kızların halini gördükçeYüreğim sızlıyor.
52Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
52Boş yere bana düşman olanlar bir kuş gibi avladılar beni.
53Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
53Beni sarnıca atıp öldürmek istediler,Üzerime taş attılar.
54Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
54Sular başımdan aştı, ‹‹Tükendim›› dedim.
55Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
55Sarnıcın dibinden seni adınla çağırdım, ya RAB;
56Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
56Sesimi, ‹‹Ahıma, çağrıma kulağını kapama!›› dediğimi duydun.
57V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
57Seni çağırınca yaklaşıp, ‹‹Korkma!›› dedin.
58Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
58Davamı sen savundun, ya Rab,Canımı kurtardın.
59Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
59Bana yapılan haksızlığı gördün, ya RAB,Davamı sen gör.
60Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
60Benden nasıl öç aldıklarını,Bana nasıl dolap çevirdiklerini gördün.
61Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
61Aşağılamalarını, ya RAB,Çevirdikleri bütün dolapları,Bana saldıranların dediklerini,Gün boyu söylendiklerini duydun.
62Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
63Oturup kalkışlarına bak,Alay konusu oldum türkülerine.
63Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
64Yaptıklarının karşılığını ver, ya RAB.
64Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
65İnat etmelerini sağla,Lanetin üzerlerinden eksilmesin.
65Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
66Göklerinin altından öfkeyle kovala, yok et onları, ya RAB.
66Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.