¹Píseň stupňů. K toběť pozdvihuji očí svých, ó ty, kterýž na nebesích přebýváš.

¹Gözlerimi sana kaldırıyorum,Ey göklerde taht kuran!

²Aj hle, jakož oči služebníků k rukám pánů jejich, jakož oči děvky k rukám paní její: tak oči naše k Hospodinu Bohu našemu, až by se smiloval nad námi.

²Nasıl kulların gözleri efendilerinin,Hizmetçinin gözleri hanımının eline bakarsa,Bizim gözlerimiz de RAB Tanrımıza öyle bakar,O bize acıyıncaya dek.

³Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, neboť jsme již příliš potupou nasyceni.

³Acı bize, ya RAB, acı;Gördüğümüz hakaret yeter de artar.

⁴Jižť jest příliš nasycena duše naše posmíšky bezbožných, a potupou pyšných.

⁴Rahat yaşayanların alayları,Küstahların hakaretiCanımıza yetti.