1Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.
1Babil ırmakları kıyısında oturupSiyonu andıkça ağladık;
2Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.
2Çevredeki kavaklaraLirlerimizi astık.
3A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:
3Çünkü orada bizi tutsak edenler bizden ezgiler,Bize zulmedenler bizden şenlik istiyor,‹‹Siyon ezgilerinden birini okuyun bize!›› diyorlardı.
4Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?
4Nasıl okuyabiliriz RABbin ezgisiniEl toprağında?
5Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.
5Ey Yeruşalim, seni unutursam,Sağ elim kurusun.
6Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.
6Seni anmaz,Yeruşalimi en büyük sevincimden üstün tutmazsam,Dilim damağıma yapışsın!
7Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.
7Yeruşalimin düştüğü gün,‹‹Yıkın onu, yıkın temellerine kadar!››Diyen Edomluların tavrını anımsa, ya RAB.
8Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.
8Ey sen, yıkılası Babil kızı,Bize yaptıklarınıSana ödetecek olana ne mutlu!
9Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.
9Ne mutlu senin yavrularını tutupKayalarda parçalayacak insana!