¹Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm vyučující.

¹Geyik akarsuları nasıl özlerse,Canım da seni öyle özler, ey Tanrı! yazılır.

²Jakož jelen řve, dychtě po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože.

²Canım Tanrıya, yaşayan Tanrıya susadı;Ne zaman görmeye gideceğim Tanrının yüzünü?

³Žízní duše má Boha, Boha živého, a říká: Skoro-liž půjdu, a ukáži se před oblíčejem Božím?

³Gözyaşlarım ekmeğim oldu gece gündüz,Gün boyu, ‹‹Nerede senin Tanrın?›› dedikleri için.

⁴Slzy mé jsou mi místo chleba dnem i nocí, když mi říkají každého dne: Kdež jest Bůh tvůj?

⁴Anımsayınca içim içimi yiyor,Nasıl toplulukla birlikte yürür,Tanrının evine kadar alaya öncülük ederdim,Sevinç ve şükran sesleri arasında,Bayram eden bir kalabalıkla birlikte.

⁵Na to když se rozpomínám, téměř duši svou sám v sobě vylévám, že jsem chodíval s mnohými, a ubírával jsem se s nimi do domu Božího s hlasitým zpíváním, a díkčiněním v zástupu plésajících.

⁵Neden üzgünsün, ey gönlüm,Neden içim huzursuz?Tanrıya umut bağla,Çünkü Ona yine övgüler sunacağım;O benim kurtarıcım ve Tanrımdır.

⁶Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu, i hojné spasení tváři jeho.

⁶Gönlüm üzgün,Bu yüzden seni anımsıyorum, ey Tanrım.Şeria yöresinde, Hermon ve Misar dağlarındaÇağlayanların gümbürdeyince,Enginler birbirine sesleniyor,Bütün dalgaların, sellerin üzerimden geçiyor.

⁷Můj Bože, jak tesklí duše má! Protož se na tě rozpomínám v krajině Jordánské a Hermonské, na hoře Mitsar.

⁸Gündüz RAB sevgisini gösterir,Gece ilahi söyler, dua ederimYaşamımın Tanrısına.

⁸Propast propasti se ozývá k hlučení trub tvých, všecka vlnobití tvá a rozvodnění tvá na mne se svalila.

⁹Kayam olan Tanrıma diyorum ki,‹‹Neden beni unuttun?Niçin düşmanlarımın baskısı altındaYaslı gezeyim?››

⁹Věřím však, žeť mi udělí ve dne Hospodin milosrdenství svého, a v noci písnička jeho se mnou, a modlitba má k Bohu života mého.

¹⁰Gün boyu hasımlarım: ‹‹Nerede senin Tanrın?›› diyerekBana sataştıkça,Kemiklerim kırılıyor sanki.

¹⁰Dím k Bohu silnému, skále své: Pročež jsi zapomenul se nade mnou? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám choditi?

¹¹Neden üzgünsün, ey gönlüm,Neden içim huzursuz?Tanrı'ya umut bağla,Çünkü O'na yine övgüler sunacağım;O benim kurtarıcım ve Tanrım'dır.

¹¹Jako rána v kostech mých jest to, když mi utrhají nepřátelé moji, říkajíce mi každého dne: Kdež jest Bůh tvůj? [ (Psalms 42:12) Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj. ]