¹Byl muž nějaký z Ramataim Zofim, s hory Efraim, jehož jméno bylo Elkána, syn Jerochama, syna Elihu, syna Tohu, syna Zuf Efratejského.

¹Now there was a certain man of Ramathaim Zophim, of the hill country of Ephraim, and his name was Elkanah, the son of Jeroham, the son of Elihu, the son of Tohu, the son of Zuph, an Ephraimite:

²A ten měl dvě ženy, jméno jedné Anna, a jméno druhé Penenna. Měla pak Penenna děti, ale Anna neměla dětí.

²and he had two wives; the name of the one was Hannah, and the name of other Peninnah: and Peninnah had children, but Hannah had no children.

³I chodíval muž ten z města svého každého roku, aby se klaněl a obětoval Hospodinu zástupů, do Sílo, kdež byli dva synové Elí, Ofni a Fínes, kněží Hospodinovi.

³This man went up out of his city from year to year to worship and to sacrifice to Yahweh “Yahweh” is God’s proper Name, sometimes rendered “LORD” (all caps) in other translations. of Armies in Shiloh. The two sons of Eli, Hophni and Phinehas, priests to Yahweh, were there.

⁴Když pak přišel den, v němž obětoval Elkána, dal Penenně manželce své, a všechněm synům i dcerám jejím díly.

⁴When the day came that Elkanah sacrificed, he gave to Peninnah his wife, and to all her sons and her daughters, portions:

⁵Anně pak dal díl jeden výborný, nebo Annu miloval, ale Hospodin zavřel byl život její.

⁵but to Hannah he gave a double portion; for he loved Hannah, but Yahweh had shut up her womb.

⁶Přesto kormoutila ji také velmi protivnice její, toliko aby ji popouzela, proto že Hospodin zavřel byl život její.

⁶Her rival provoked her severely, to make her fret, because Yahweh had shut up her womb.

⁷To když činíval každého roku, a Anna též chodívala do domu Hospodinova, tak ji kormoutívala protivnice; ona pak plakávala a nic nejídala.

⁷As he did so year by year, when she went up to the house of Yahweh, so she provoked her; therefore she wept, and didn’t eat.

⁸Tedy řekl jí Elkána muž její: Anna, proč pláčeš? A proč nejíš? Proč tak truchlí srdce tvé? Zdaliž já nejsem tobě lepší nežli deset synů?

⁸Elkanah her husband said to her, “Hannah, why do you weep? Why don’t you eat? Why is your heart grieved? Am I not better to you than ten sons?”

⁹Vstala tedy Anna, když pojedli v Sílo a napili se; a Elí kněz seděl na stolici u veřeje chrámu Hospodinova.

⁹So Hannah rose up after they had eaten in Shiloh, and after they had drunk. Now Eli the priest was sitting on his seat by the doorpost of Yahweh’s temple.

¹⁰Ona pak jsuci v hořkosti srdce, modlila se Hospodinu a plakala velmi.

¹⁰She was in bitterness of soul, and prayed to Yahweh, and wept bitterly.

¹¹A učinila slib, řkuci: Hospodine zástupů, jestliže vzhlédneš na trápení děvky své a rozpomeneš se na mne, a nezapomeneš na děvku svou, ale dáš služebnici své plod pohlaví mužského: tedy dám jej tobě, Hospodine, po všecky dny života jeho, a břitva nevejde na hlavu jeho.

¹¹She vowed a vow, and said, “Yahweh of Armies, if you will indeed look on the affliction of your handmaid, and remember me, and not forget your handmaid, but will give to your handmaid a boy, then I will give him to Yahweh all the days of his life, and no razor shall come on his head.”

¹²I stalo se, když se dlouho modlila před Hospodinem, že Elí pozor měl na ústa její.

¹²It happened, as she continued praying before Yahweh, that Eli saw her mouth.

¹³Ale Anna mluvila v srdci svém; toliko rtové její se hýbali, hlasu pak jejího nebylo slyšeti. I domníval se Elí, že by opilá byla.

¹³Now Hannah spoke in her heart. Only her lips moved, but her voice was not heard. Therefore Eli thought she had been drunken.

¹⁴Protož řekl jí Elí: Dlouho-liž budeš opilá? Vystřízvěj z vína svého.

¹⁴Eli said to her, “How long will you be drunken? Put away your wine from you.”

¹⁵Odpověděla Anna, řkuci: Nikoli, pane můj, žena jsem ducha truchlivého, ani vína ani nápoje opojného jsem nepila, ale vylila jsem duši svou před Hospodinem.

¹⁵Hannah answered, “No, my lord, I am a woman of a sorrowful spirit. I have drunk neither wine nor strong drink, but I poured out my soul before Yahweh.

¹⁶Nepřirovnávejž děvky své k ženě bezbožné, nebo z velikého myšlení a hořkosti své mluvila jsem až dosavad.

¹⁶Don’t count your handmaid for a wicked woman; for I have been speaking out of the abundance of my complaint and my provocation.”

¹⁷Jíž odpověděl Elí, řka: Jdiž u pokoji, a Bůh Izraelský dejž tobě k prosbě tvé, zač jsi ho prosila.

¹⁷Then Eli answered, “Go in peace; and may the God The Hebrew word rendered “God” is “Elohim.” of Israel grant your petition that you have asked of him.”

¹⁸I řekla: Ó by nalezla děvka tvá milost před očima tvýma! Tedy odšedši žena cestou svou, pojedla, a tvář její nebyla více smutná.

¹⁸She said, “Let your handmaid find favor in your sight.” So the woman went her way, and ate; and her facial expression wasn’t sad any more.

¹⁹I vstali velmi ráno, a poklonu učinivše před Hospodinem, navrátili se, a přišli do domu svého do Ramata. Poznal pak Elkána Annu manželku svou, a Hospodin rozpomenul se na ni.

¹⁹They rose up in the morning early, and worshiped before Yahweh, and returned, and came to their house to Ramah: and Elkanah knew Hannah his wife; and Yahweh remembered her.

²⁰I stalo se po vyplnění dnů, jakž počala Anna, že porodila syna, a nazvala jméno jeho Samuel; nebo řekla: Vyprosila jsem ho na Hospodinu.

²⁰It happened, when the time had come, that Hannah conceived, and bore a son; and she named him Samuel, Samuel sounds like the Hebrew for “heard by God.” saying, “Because I have asked him of Yahweh.”

²¹Šel pak muž ten Elkána se vší čeledí svou, aby obětoval Hospodinu obět výroční a slib svůj.

²¹The man Elkanah, and all his house, went up to offer to Yahweh the yearly sacrifice, and his vow.

²²Ale Anna nešla, nebo řekla muži svému: Až odchovám dítě, tehdy povedu je, aby ukáže se před Hospodinem, zůstalo tam na věky.

²²But Hannah didn’t go up; for she said to her husband, “Not until the child is weaned; then I will bring him, that he may appear before Yahweh, and stay there forever.”

²³I řekl jí Elkána muž její: Učiň, cožť se dobrého vidí, zůstaň, dokudž neodchováš jeho. Ó by toliko utvrdil Hospodin slovo své! A tak zůstala žena, a krmila syna svého, až jej i odchovala.

²³Elkanah her husband said to her, “Do what seems good to you. Wait until you have weaned him; only may Yahweh establish his word.” So the woman waited and nursed her son, until she weaned him.

²⁴Potom, když ho odchovala, vedla jej s sebou, se třmi volky a jednou efi mouky a nádobou vína, i uvedla jej do domu Hospodinova v Sílo; dítě pak ještě bylo malé.

²⁴When she had weaned him, she took him up with her, with three bulls, and one ephah 1 ephah is about 22 litres or about 2/3 of a bushel of meal, and a bottle of wine, and brought him to Yahweh’s house in Shiloh. The child was young.

²⁵Tedy zabili volka a přivedli dítě k Elí.

²⁵They killed the bull, and brought the child to Eli.

²⁶Ona pak řekla: Poslyš mne, pane můj. Jako jest živa duše tvá, pane můj, já jsem žena ta, kteráž jsem stála tuto s tebou, modleci se Hospodinu.

²⁶She said, “Oh, my lord, as your soul lives, my lord, I am the woman who stood by you here, praying to Yahweh.

²⁷Za toto dítě jsem prosila, a dal mi Hospodin k prosbě mé to, čehož jsem prosila od něho.

²⁷For this child I prayed; and Yahweh has given me my petition which I asked of him.

²⁸Protož já také oddávám jej Hospodinu; po všecky dny, v nichž živ bude, oddanýť jest Hospodinu. A učinil tu poklonu Hospodinu.

²⁸Therefore also I have granted him to Yahweh. As long as he lives he is granted to Yahweh.” He worshiped Yahweh there.