¹I stalo se, že když přestal mluviti k Saulovi, duše Jonatova spojila se s duší Davidovou, tak že ho zamiloval Jonata jako sebe samého.

¹It happened, when he had made an end of speaking to Saul, that the soul of Jonathan was knit with the soul of David, and Jonathan loved him as his own soul.

²A tak Saul vzal jej k sobě toho dne, a nedopustil mu navrátiti se do domu otce jeho.

²Saul took him that day, and would let him go no more home to his father’s house.

³I učinil Jonata s Davidem smlouvu, proto že ho miloval jako duši svou.

³Then Jonathan and David made a covenant, because he loved him as his own soul.

⁴A složiv Jonata s sebe plášť, kterýmž byl odín, dal jej Davidovi, i roucho své, až do meče svého, a až do lučiště svého, i do pasu svého.

⁴Jonathan stripped himself of the robe that was on him, and gave it to David, and his clothing, even to his sword, and to his bow, and to his sash.

⁵Vycházel pak David, k čemuž ho koli posílal Saul, opatrně sobě počínaje. I ustanovil ho Saul nad vojáky, a líbil se všemu lidu, též i služebníkům Saulovým.

⁵David went out wherever Saul sent him, and behaved himself wisely: and Saul set him over the men of war, and it was good in the sight of all the people, and also in the sight of Saul’s servants.

⁶Stalo se pak, když se oni domů brali, a David též se navracoval od zabití Filistinského, že vyšly ženy z každého města Izraelského, zpívajíce a plésajíce, vstříc Saulovi králi s bubny, s veselím a s husličkami.

⁶It happened as they came, when David returned from the slaughter of the Philistine, that the women came out of all the cities of Israel, singing and dancing, to meet king Saul, with tambourines, with joy, and with instruments of music.

⁷A prozpěvovaly jedny po druhých ženy ty, hrajíce, a řekly: Porazilť jest Saul svůj tisíc, ale David svých deset tisíců.

⁷The women sang one to another as they played, and said, “Saul has slain his thousands, David his ten thousands.”

⁸I rozhněval se Saul náramně, nebo nelíbila se mu ta řeč. Pročež řekl: Dali Davidovi deset tisíc, a mně dali toliko tisíc. Co mu ještě přes to přivlastní, leč království?

⁸Saul was very angry, and this saying displeased him; and he said, “They have ascribed to David ten thousands, and to me they have ascribed but thousands. What can he have more but the kingdom?”

⁹Protož Saul zlobivě hleděl na Davida od toho dne i vždycky.

⁹Saul eyed David from that day and forward.

¹⁰Stalo se pak druhého dne, že duch Boží zlý napadl Saule, a prorokoval u prostřed domu svého, a David hral rukou svou jako i jindy vždycky. Saul pak měl kopí v ruce své.

¹⁰It happened on the next day, that an evil spirit from God came mightily on Saul, and he prophesied in the midst of the house. David played with his hand, as he did day by day. Saul had his spear in his hand;

¹¹I vyhodil Saul kopí,řka: Prohodím Davida až do stěny. Ale David uhnul se jemu po dvakrát.

¹¹and Saul threw the spear; for he said, “I will pin David even to the wall!” David escaped from his presence twice.

¹²A bál se Saul Davida, proto že Hospodin byl s ním, a od Saule odstoupil.

¹²Saul was afraid of David, because Yahweh was with him, and was departed from Saul.

¹³Protož vybyl ho Saul od sebe, a učinil jej sobě hejtmanem nad tisíci; kterýžto vycházel i vcházel před lidem.

¹³Therefore Saul removed him from him, and made him his captain over a thousand; and he went out and came in before the people.

¹⁴David pak ve všech cestách svých opatrně sobě počínal, nebo Hospodin byl s ním.

¹⁴David behaved himself wisely in all his ways; and Yahweh was with him.

¹⁵A když to viděl Saul, že sobě velmi opatrně počíná, bál se ho.

¹⁵When Saul saw that he behaved himself very wisely, he stood in awe of him.

¹⁶Ale všecken Izrael i Juda miloval Davida, nebo vycházel i vcházel před nimi.

¹⁶But all Israel and Judah loved David; for he went out and came in before them.

¹⁷Tedy řekl Saul Davidovi: Aj, dceru svou starší Merob dámť za manželku, toliko mi buď muž silný, a veď boje Hospodinovy. (Saul pak myslil: Nechť neschází od mé ruky, ale od ruky Filistinských.)

¹⁷Saul said to David, “Behold, my elder daughter Merab, I will give her to you as wife. Only be valiant for me, and fight Yahweh’s battles.” For Saul said, “Don’t let my hand be on him, but let the hand of the Philistines be on him.”

¹⁸I řekl David Saulovi: Kdo jsem já, a jakýž jest rod můj a čeled otce mého v Izraeli, abych byl zetěm královým?

¹⁸David said to Saul, “Who am I, and what is my life, or my father’s family in Israel, that I should be son-in-law to the king?”

¹⁹I stalo se, že když již Merob dcera Saulova měla dána býti Davidovi, dána jest Adrielovi Molatitskému za manželku.

¹⁹But it happened at the time when Merab, Saul’s daughter, should have been given to David, that she was given to Adriel the Meholathite as wife.

²⁰Milovala pak Míkol dcera Saulova Davida; což když oznámili Saulovi, líbilo se to jemu.

²⁰Michal, Saul’s daughter, loved David; and they told Saul, and the thing pleased him.

²¹(Nebo řekl Saul: Dámť mu ji, aby mu byla osídlem, a aby proti němu byla ruka Filistinských.) A tak řekl Saul Davidovi: Po této druhé budeš mi již zetěm.

²¹Saul said, I will give her to him, that she may be a snare to him, and that the hand of the Philistines may be against him. Therefore Saul said to David, “You shall this day be my son-in-law a second time.”

²²I rozkázal Saul služebníkům svým: Mluvte k Davidovi tajně, řkouce: Aj, libuje tě sobě král, a všickni služebníci jeho laskavi jsou na tebe; nyní tedy budiž zetěm královým.

²²Saul commanded his servants, “Talk with David secretly, and say, ‘Behold, the king has delight in you, and all his servants love you: now therefore be the king’s son-in-law.’”

²³A když mluvili služebníci Saulovi v uši Davidovy slova ta, odpověděl David: Zdaliž se vám malá věc zdá, býti zetěm královým? A já jsem člověk chudý a opovržený.

²³Saul’s servants spoke those words in the ears of David. David said, “Does it seems to you a light thing to be the king’s son-in-law, since I am a poor man, and lightly esteemed?”

²⁴Tedy služebníci Saulovi oznámili jemu, řkouce: Taková slova mluvil David.

²⁴The servants of Saul told him, saying, “David spoke like this.”

²⁵I řekl Saul: Takto rcete Davidovi: Není žádostiv král věna, toliko sto obřízek Filistinských, aby byla pomsta nad nepřátely královskými. (Saul pak to obmýšlel, aby David upadl v ruku Filistinských.)

²⁵Saul said, “You shall tell David, ‘The king desires no dowry except one hundred foreskins of the Philistines, to be avenged of the king’s enemies.’” Now Saul thought to make David fall by the hand of the Philistines.

²⁶Protož oznámili služebníci jeho Davidovi slova ta, a líbilo se to Davidovi, aby byl zetěm královým. Ještě se pak nebyli vyplnili dnové ti,

²⁶When his servants told David these words, it pleased David well to be the king’s son-in-law. The days were not expired;

²⁷Když vstav David, odšel, on i muži jeho, a zbil z Filistinských dvě stě mužů, jejichž obřízky přinesl David, a z úplna je dali králi, aby byl zetěm královým. I dal jemu Saul Míkol dceru svou za manželku.

²⁷and David arose and went, he and his men, and killed of the Philistines two hundred men; and David brought their foreskins, and they gave them in full number to the king, that he might be the king’s son-in-law. Saul gave him Michal his daughter as wife.

²⁸A vida Saul, nýbrž zkušené maje, že jest Hospodin s Davidem, a že Míkol dcera jeho miluje ho,

²⁸Saul saw and knew that Yahweh was with David; and Michal, Saul’s daughter, loved him.

²⁹Ještě tím více Saul obával se Davida. I byl Saul nepřítelem Davidovým po všecky dny.

²⁹Saul was yet the more afraid of David; and Saul was David’s enemy continually.

³⁰Vtrhovali pak do země knížata Filistinská; i bývalo, že kdyžkoli vycházeli, opatrněji sobě počínal David proti nim nade všecky služebníky Saulovy, pročež i jméno jeho bylo velmi slavné.

³⁰Then the princes of the Philistines went forth: and it happened, as often as they went forth, that David behaved himself more wisely than all the servants of Saul; so that his name was highly esteemed.