¹Nebo i vy sami víte, bratří, příchod náš k vám že jest nebyl daremný.

¹For you yourselves know, brothers, our visit to you wasn’t in vain,

²Ale i prve trpěvše, a pohanění snáševše, (jakož víte) v městě Filippis, osvobodili jsme se v Bohu našem mluviti vám směle evangelium Boží, s mnohými odpory.

²but having suffered before and been shamefully treated, as you know, at Philippi, we grew bold in our God to tell you the Good News of God in much conflict.

³Napomínání zajisté naše nebylo z podvodu, ani z nečistoty, ani ve lsti.

³For our exhortation is not of error, nor of uncleanness, nor in deception.

⁴Ale jakož Bůh nás hodné učinil toho, aby nám svěřeno bylo evangelium, takť mluvíme, ne jako lidem se líbíce, ale Bohu, kterýž zkušuje srdcí našich.

⁴But even as we have been approved by God to be entrusted with the Good News, so we speak; not as pleasing men, but God, who tests our hearts.

⁵Anižť jsme zajisté kdy užívali řeči pochlebné, jakož víte, ani za příčinou něčeho lakomství provodili. Bůhť jest svědek.

⁵For neither were we at any time found using words of flattery, as you know, nor a cloak of covetousness (God is witness),

⁶Ani jsme hledali od lidí chvály, ani od vás, ani od jiných, ač jsme mohli vás obtěžovati, jako Kristovi apoštolé.

⁶nor seeking glory from men (neither from you nor from others), when we might have claimed authority as apostles of Christ.

⁷Ale byli jsme tiší mezi vámi, jako když matka chová dítky své.

⁷But we were gentle among you, like a nursing mother cherishes her own children.

⁸Tak nakloněni k vám byvše, hotovi jsme byli s velikou chutí, vydati vám netoliko evangelium Boží, ale také i duše naše, protože jste nám byli velmi milí.

⁸Even so, affectionately longing for you, we were well pleased to impart to you, not the Good News of God only, but also our own souls, because you had become very dear to us.

⁹Nebo pamatujete, bratří, na práci naši a ustávání. Ve dne i v noci zajisté pracovavše, proto abychom žádného z vás neobtěžovali, kázali jsme u vás evangelium Boží.

⁹For you remember, brothers, our labor and travail; for working night and day, that we might not burden any of you, we preached to you the Good News of God.

¹⁰Vy jste svědkové toho i Bůh, kterak jsme svatě, a spravedlivě, a bez úhony obcovali mezi vámi, kteříž jste uvěřili,

¹⁰You are witnesses with God, how holy, righteously, and blamelessly we behaved ourselves toward you who believe.

¹¹Jakož víte, kterak jednoho každého z vás, jako otec dítek svých, napomínali jsme vás a potěšovali,

¹¹As you know, we exhorted, comforted, and implored every one of you, as a father does his own children,

¹²I s osvědčováním, abyste chodili hodně Bohu, kterýž povolal vás do království svého a v slávu.

¹²to the end that you should walk worthily of God, who calls you into his own Kingdom and glory.

¹³Protož i my díky činíme Bohu bez přestání, že přijavše slovo Boží, kteréž jste slyšeli od nás, přijali jste ne jako slovo lidské, ale jakož v pravdě jest, jako slovo Boží, kterýžto i dílo své působí v vás věřících.

¹³For this cause we also thank God without ceasing, that, when you received from us the word of the message of God, you accepted it not as the word of men, but, as it is in truth, the word of God, which also works in you who believe.

¹⁴Vy zajisté, bratří, následovníci učiněni jste církví Božích, kteréž jsou v Židovstvu, v Kristu Ježíši; neb jste takovéž věci i vy trpěli od vašeho pokolení, jako i oni od Židů.

¹⁴For you, brothers, became imitators of the assemblies of God which are in Judea in Christ Jesus; for you also suffered the same things from your own countrymen, even as they did from the Jews;

¹⁵Kteříž jsou i Pána Ježíše zabili, i své vlastní proroky, a nás vyhnali, a Bohu se nelíbí, a všem lidem jsou odporní,

¹⁵who killed both the Lord Jesus and their own prophets, and drove us out, and didn’t please God, and are contrary to all men;

¹⁶Nedopouštějíce nám mluviti pohanům, k tomu aby spaseni byli, aby tak vždy doplňovali hříchy své. Nebo vylit jest na ně hněv Boží konečný.

¹⁶forbidding us to speak to the Gentiles that they may be saved; to fill up their sins always. But wrath has come on them to the uttermost.

¹⁷My pak, bratří, zbaveni byvše vás na chvíli tělem, ne srdcem, opravdověji usilovali jsme viděti tvář vaši s mnohou žádostí.

¹⁷But we, brothers, being bereaved of you for a short season, in presence, not in heart, tried even harder to see your face with great desire,

¹⁸Protož chtěli jsme přijíti k vám, (zvláště já Pavel,) jednou i po druhé, ale překazil nám satan.

¹⁸because we wanted to come to you—indeed, I, Paul, once and again—but Satan hindered us.

¹⁹Nebo která jest naše naděje neb radost aneb koruna chlouby? Zdali ne i vy před obličejem Pána našeho Jezukrista v čas příchodu jeho?

¹⁹For what is our hope, or joy, or crown of rejoicing? Isn’t it even you, before our Lord Jesus TR adds “Christ” at his coming?

²⁰Vy jistě jste sláva naše i radost.

²⁰For you are our glory and our joy.