1Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, nebo od vás k jiným?
1Are we beginning again to commend ourselves? Or do we need, as do some, letters of commendation to you or from you?
2List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.
2You are our letter, written in our hearts, known and read by all men;
3Nebo to zjevné jest, že jste vy list Kristův, zpravený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.
3being revealed that you are a letter of Christ, served by us, written not with ink, but with the Spirit of the living God; not in tablets of stone, but in tablets that are hearts of flesh.
4Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,
4Such confidence we have through Christ toward God;
5Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.
5not that we are sufficient of ourselves, to account anything as from ourselves; but our sufficiency is from God;
6Kterýžto i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabíjí, ale duch obživuje.
6who also made us sufficient as servants of a new covenant; not of the letter, but of the Spirit. For the letter kills, but the Spirit gives life.
7A poněvadž přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,
7But if the service of death, written engraved on stones, came with glory, so that the children of Israel could not look steadfastly on the face of Moses for the glory of his face; which was passing away:
8I kterakž by tedy ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?
8won’t service of the Spirit be with much more glory?
9Nebo poněvadž přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více rozhojňuje v slávě přisluhování spravedlnosti.
9For if the service of condemnation has glory, the service of righteousness exceeds much more in glory.
10Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání převýšené slávy nového přisluhování.
10For most certainly that which has been made glorious has not been made glorious in this respect, by reason of the glory that surpasses.
11Nebo poněvadž to pomíjející slavné bylo, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.
11For if that which passes away was with glory, much more that which remains is in glory.
12Protož majíce takovou naději, mnohé svobody užíváme,
12Having therefore such a hope, we use great boldness of speech,
13A ne jako Mojžíš, kterýž kladl zástření na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.
13and not as Moses, who put a veil on his face, that the children of Israel wouldn’t look steadfastly on the end of that which was passing away.
14Ale ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnešního dne to zastření v čítání Starého Zákona zůstává neodkryté; nebo skrze Krista toliko se odnímá.
14But their minds were hardened, for until this very day at the reading of the old covenant the same veil remains, because in Christ it passes away.
15Protož až do dnešního dne, když se čtou knihy Mojžíšovy, zastření jest položeno na jejich srdci.
15But to this day, when Moses is read, a veil lies on their heart.
16Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňato bude zástření.
16But whenever one turns to the Lord, the veil is taken away.
17Nebo Pán Duch jest, a kdež jest Duch Páně, tuť i svoboda.
17Now the Lord is the Spirit and where the Spirit of the Lord is, there is liberty.
18My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jakožto v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.
18But we all, with unveiled face beholding as in a mirror the glory of the Lord, are transformed into the same image from glory to glory, even as from the Lord, the Spirit.