¹Stalo se pak po dvou letech, měl Farao sen. Zdálo mu se, že stál nad potokem.

¹It happened at the end of two full years, that Pharaoh dreamed: and behold, he stood by the river.

²A aj, z toho potoku vycházelo sedm krav, pěkných na pohledění a tlustých, kteréžto pásly se na mokřinách.

²Behold, there came up out of the river seven cattle, sleek and fat, and they fed in the marsh grass.

³A aj, sedm krav jiných vycházelo za nimi z potoku, šeredných na pohledění a hubených, kteréžto stály podlé oněch krav při břehu potoka.

³Behold, seven other cattle came up after them out of the river, ugly and thin, and stood by the other cattle on the brink of the river.

⁴A ty krávy na pohledění šeredné a hubené sežraly oněch sedm krav na pohledění pěkných a tlustých. I procítil Farao.

⁴The ugly and thin cattle ate up the seven sleek and fat cattle. So Pharaoh awoke.

⁵A když usnul zase, zdálo se jemu podruhé. A aj, sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho, plných a pěkných.

⁵He slept and dreamed a second time: and behold, seven heads of grain came up on one stalk, healthy and good.

⁶A aj, sedm klasů tenkých a východním větrem usvadlých vzcházelo za nimi.

⁶Behold, seven heads of grain, thin and blasted with the east wind, sprung up after them.

⁷A ti klasové tencí pohltili sedm oněch klasů zdařilých a plných. I procítiv Farao, a aj, byl sen.

⁷The thin heads of grain swallowed up the seven healthy and full ears. Pharaoh awoke, and behold, it was a dream.

⁸Když pak bylo ráno, zkormoucena byla mysl jeho; a poslav, svolal všecky hadače Egyptské, a všecky mudrce jejich. I vypravoval jim Farao sny své; a nebylo žádného, kdo by je vyložil Faraonovi.

⁸It happened in the morning that his spirit was troubled, and he sent and called for all of Egypt’s magicians and wise men. Pharaoh told them his dreams, but there was no one who could interpret them to Pharaoh.

⁹Tedy mluvil nejvyšší šeňk Faraonovi takto: Na provinění své rozpomínám se dnes.

⁹Then the chief cupbearer spoke to Pharaoh, saying, “I remember my faults today.

¹⁰Farao rozhněvav se na služebníky své, dal mne byl do vězení v domě nejvyššího nad drabanty, mne a správce nad pekaři.

¹⁰Pharaoh was angry with his servants, and put me in custody in the house of the captain of the guard, me and the chief baker.

¹¹Měli jsme pak sen jedné noci, on i já, jeden každý podlé vyložení snu svého.

¹¹We dreamed a dream in one night, I and he. We dreamed each man according to the interpretation of his dream.

¹²A byl tam s námi mládenec Hebrejský, služebník nejvyššího nad drabanty, jemuž když jsme vypravovali, vykládal nám sny naše; jednomu každému podlé snu jeho vykládal.

¹²There was with us there a young man, a Hebrew, servant to the captain of the guard, and we told him, and he interpreted to us our dreams. To each man according to his dream he interpreted.

¹³A stalo se, že jakž vykládal nám, tak bylo: Já jsem navrácen k úřadu svému, a on oběšen.

¹³It happened, as he interpreted to us, so it was: he restored me to my office, and he hanged him.”

¹⁴Tedy poslav Farao, povolal Jozefa, a rychle vypustili ho z žaláře. Kterýžto oholiv se, a změniv roucho své, přišel k Faraonovi.

¹⁴Then Pharaoh sent and called Joseph, and they brought him hastily out of the dungeon. He shaved himself, changed his clothing, and came in to Pharaoh.

¹⁵I řekl Farao Jozefovi: Měl jsem sen, a není, kdo by jej vyložil; o tobě pak slyšel jsem to, že když uslyšíš sen, umíš jej vyložiti.

¹⁵Pharaoh said to Joseph, “I have dreamed a dream, and there is no one who can interpret it. I have heard it said of you, that when you hear a dream you can interpret it.”

¹⁶Odpověděl Jozef Faraonovi, řka: Není to má věc; Bůh oznámí šťastné věci Faraonovi.

¹⁶Joseph answered Pharaoh, saying, “It isn’t in me. God will give Pharaoh an answer of peace.”

¹⁷Tedy řekl Farao Jozefovi: Zdálo mi se ve snách, že jsem stál na břehu potoka.

¹⁷Pharaoh spoke to Joseph, “In my dream, behold, I stood on the brink of the river:

¹⁸A aj, z potoka toho vystupovalo sedm krav tlustých a pěkných, kteréžto pásly se na mokřinách.

¹⁸and behold, there came up out of the river seven cattle, fat and sleek. They fed in the marsh grass,

¹⁹A aj, sedm jiných krav vystupovalo za nimi churavých a šeredných velmi a hubených; neviděl jsem tak šeredných ve vší zemi Egyptské.

¹⁹and behold, seven other cattle came up after them, poor and very ugly and thin, such as I never saw in all the land of Egypt for ugliness.

²⁰A sežraly krávy ty hubené a šeredné sedm krav prvnějších tlustých.

²⁰The thin and ugly cattle ate up the first seven fat cattle,

²¹A ač dostaly se do břicha jejich, však nebylo znáti, by se dostaly v střeva jejich; nebo na pohledění byly mrzké, jako i před tím. I procítil jsem.

²¹and when they had eaten them up, it couldn’t be known that they had eaten them, but they were still ugly, as at the beginning. So I awoke.

²²Viděl jsem také ve snách, ano sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho plných a pěkných.

²²I saw in my dream, and behold, seven heads of grain came up on one stalk, full and good:

²³A aj, sedm klasů drobných, tenkých a východním větrem usvadlých vycházelo za nimi.

²³and behold, seven heads of grain, withered, thin, and blasted with the east wind, sprung up after them.

²⁴I pohltili klasové ti drobní sedm klasů pěkných. Což když jsem vypravoval hadačům, nebyl, kdo by mi vyložil.

²⁴The thin heads of grain swallowed up the seven good heads of grain. I told it to the magicians, but there was no one who could explain it to me.”

²⁵Odpověděl Jozef Faraonovi: Sen Faraonův jednostejný jest. Což Bůh činiti bude, to ukázal Faraonovi.

²⁵Joseph said to Pharaoh, “The dream of Pharaoh is one. What God is about to do he has declared to Pharaoh.

²⁶Sedm krav pěkných jest sedm let, a sedm klasů pěkných tolikéž jest sedm let; sen jest jednostejný.

²⁶The seven good cattle are seven years; and the seven good heads of grain are seven years. The dream is one.

²⁷Sedm pak hubených krav a šeredných, vystupujících za nimi, sedm let jest; a sedm klasů drobných a větrem východním usvadlých bude sedm let hladu.

²⁷The seven thin and ugly cattle that came up after them are seven years, and also the seven empty heads of grain blasted with the east wind; they will be seven years of famine.

²⁸Toť jest, což jsem mluvil Faraonovi: Což Bůh činiti bude, ukazuje Faraonovi.

²⁸That is the thing which I spoke to Pharaoh. What God is about to do he has shown to Pharaoh.

²⁹Aj, sedm let nastane, v nichž hojnost veliká bude ve vší zemi Egyptské.

²⁹Behold, there come seven years of great plenty throughout all the land of Egypt.

³⁰A po nich nastane sedm let hladu,v nichž v zapomenutí přijde všecka ta hojnost v zemi Egyptské; a zhubí hlad zemi.

³⁰There will arise after them seven years of famine, and all the plenty will be forgotten in the land of Egypt. The famine will consume the land,

³¹Aniž poznána bude hojnost ta v zemi, pro hlad, kterýž přijde potom; nebo velmi veliký bude.

³¹and the plenty will not be known in the land by reason of that famine which follows; for it will be very grievous.

³²Že pak opětován jest sen Faraonovi podvakrát, znamená, že jistá věc jest od Boha, a že tím spíše Bůh vykoná to.

³²The dream was doubled to Pharaoh, because the thing is established by God, and God will shortly bring it to pass.

³³Protož nyní ať vyhledá Farao muže opatrného a moudrého, kteréhož by ustanovil nad zemí Egyptskou.

³³“Now therefore let Pharaoh look for a discreet and wise man, and set him over the land of Egypt.

³⁴To ať učiní Farao, a postaví úředníky nad zemí, a béře pátý díl z úrod země Egyptské, po sedm let hojných.

³⁴Let Pharaoh do this, and let him appoint overseers over the land, and take up the fifth part of the land of Egypt’s produce in the seven plenteous years.

³⁵Ať shromáždí všeliké potravy těch úrodných let nastávajících, a sklidí obilí k ruce Faraonovi; a potravy v městech ať se chovají pilně.

³⁵Let them gather all the food of these good years that come, and lay up grain under the hand of Pharaoh for food in the cities, and let them keep it.

³⁶A budou pokrmové ti za poklad zemi této k sedmi letům hladu, kteráž budou v zemi Egyptské, aby nebyla zkažena země tato hladem.

³⁶The food will be for a store to the land against the seven years of famine, which will be in the land of Egypt; that the land not perish through the famine.”

³⁷I líbila se řeč ta Faraonovi i všechněm služebníkům jeho.

³⁷The thing was good in the eyes of Pharaoh, and in the eyes of all his servants.

³⁸Tedy řekl Farao služebníkům svým: Najdeme-liž podobného tomuto muži, v němž by byl Duch Boží?

³⁸Pharaoh said to his servants, “Can we find such a one as this, a man in whom is the Spirit of God?”

³⁹Jozefovi pak řekl: Poněvadž Bůh dal znáti tobě všecko toto, neníť žádného tak rozumného a moudrého, jako ty jsi.

³⁹Pharaoh said to Joseph, “Because God has shown you all of this, there is none so discreet and wise as you.

⁴⁰Ty budeš nad domem mým, a líbati bude tvář tvou všecken lid můj; stolicí toliko královskou vyšší nad tebe budu.

⁴⁰You shall be over my house, and according to your word will all my people be ruled. Only in the throne I will be greater than you.”

⁴¹Řekl také Farao Jozefovi: Aj, ustanovil jsem tě nade vší zemi Egyptskou.

⁴¹Pharaoh said to Joseph, “Behold, I have set you over all the land of Egypt.”

⁴²A sňav Farao prsten svůj s ruky své, dal jej na ruku Jozefovu, a oblékl ho v roucho kmentové, a vložil zlatý řetěz na hrdlo jeho.

⁴²Pharaoh took off his signet ring from his hand, and put it on Joseph’s hand, and arrayed him in robes of fine linen, and put a gold chain about his neck,

⁴³A dal ho voziti na svém druhém voze, a volali před ním: Klanějte se! I ustanovil ho nade vší zemi Egyptskou.

⁴³and he made him to ride in the second chariot which he had. They cried before him, “Bow the knee!” He set him over all the land of Egypt.

⁴⁴A řekl Farao Jozefovi: Já jsem Farao, a bez dopuštění tvého nepozdvihne žádný ruky své ani nohy své ve vší zemi Egyptské.

⁴⁴Pharaoh said to Joseph, “I am Pharaoh, and without you shall no man lift up his hand or his foot in all the land of Egypt.”

⁴⁵A dal Farao jméno Jozefovi Safenat Paneach, a dal mu Asenat dceru Putifera, knížete On, za manželku. I vyšel Jozef na zemi Egyptskou.

⁴⁵Pharaoh called Joseph’s name Zaphenath-Paneah; and he gave him Asenath, the daughter of Potiphera priest of On as a wife. Joseph went out over the land of Egypt.

⁴⁶(Jozef pak byl ve třidcíti letech, když stál před Faraonem králem Egyptským.) A vyšed od tváři Faraonovy, projel všecku zemi Egyptskou.

⁴⁶Joseph was thirty years old when he stood before Pharaoh king of Egypt. Joseph went out from the presence of Pharaoh, and went throughout all the land of Egypt.

⁴⁷A vydala země po sedm let úrodných obilí hojnost.

⁴⁷In the seven plenteous years the earth produced abundantly.

⁴⁸I nahromáždil všelijakých potrav v těch sedmi letech hojných v zemi Egyptské, a složil potravu tu v městech; úrody polní jednoho každého města, kteréž byly okolo něho, složil v něm.

⁴⁸He gathered up all the food of the seven years which were in the land of Egypt, and laid up the food in the cities: the food of the field, which was around every city, he laid up in the same.

⁴⁹A tak nahromáždil Jozef obilí velmi mnoho, jako jest písku mořského, tak že přestali počítati; nebo mu nebylo počtu.

⁴⁹Joseph laid up grain as the sand of the sea, very much, until he stopped counting, for it was without number.

⁵⁰Jozefovi pak narodili se dva synové, prvé než přišel rok hladu, kteréž mu porodila Asenat, dcera Putifera, knížete On.

⁵⁰To Joseph were born two sons before the year of famine came, whom Asenath, the daughter of Potiphera priest of On, bore to him.

⁵¹A nazval Jozef jméno prvorozeného Manasses, řka: Nebo způsobil to Bůh, abych zapomenul na všecky práce své, a na všecken dům otce svého.

⁵¹Joseph called the name of the firstborn Manasseh, “Manasseh” sounds like the Hebrew for “forget.” “For,” he said, “God has made me forget all my toil, and all my father’s house.”

⁵²Jméno pak druhého nazval Efraim, řka: Nebo dal mi Bůh zrůst v zemi trápení mého.

⁵²The name of the second, he called Ephraim “Ephraim” sounds like the Hebrew for “twice fruitful.” : “For God has made me fruitful in the land of my affliction.”

⁵³Tedy pominulo sedm let hojných v zemi Egyptské;

⁵³The seven years of plenty, that were in the land of Egypt, came to an end.

⁵⁴A počalo sedm let hladu přicházeti, jakž byl předpověděl Jozef. I byl hlad po všech krajinách, ale po vší zemi Egyptské byl chléb.

⁵⁴The seven years of famine began to come, just as Joseph had said. There was famine in all lands, but in all the land of Egypt there was bread.

⁵⁵Potom také nedostatek trpěla všecka země Egyptská, a volal lid k Faraonovi o chléb. I řekl Farao všechněm Egyptským: Jděte k Jozefovi, což vám rozkáže, učiníte.

⁵⁵When all the land of Egypt was famished, the people cried to Pharaoh for bread, and Pharaoh said to all the Egyptians, “Go to Joseph. What he says to you, do.”

⁵⁶A byl hlad na tváři vší země. Tedy otevřel Jozef všecky obilnice, v nichž obilí bylo, a prodával Egyptským; nebo rozmohl se hlad v zemi Egyptské.

⁵⁶The famine was over all the surface of the earth. Joseph opened all the store houses, and sold to the Egyptians. The famine was severe in the land of Egypt.

⁵⁷A všickni obyvatelé země přicházeli do Egypta k Jozefovi, aby kupovali; nebo rozmohl se byl hlad po vší zemi.

⁵⁷All countries came into Egypt, to Joseph, to buy grain, because the famine was severe in all the earth.