¹Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.

¹“Isn’t a man forced to labor on earth? Aren’t his days like the days of a hired hand?

²Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:

²As a servant who earnestly desires the shadow, as a hireling who looks for his wages,

³Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.

³so am I made to possess months of misery, wearisome nights are appointed to me.

⁴Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.

⁴When I lie down, I say, ‘When shall I arise, and the night be gone?’ I toss and turn until the dawning of the day.

⁵Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.

⁵My flesh is clothed with worms and clods of dust. My skin closes up, and breaks out afresh.

⁶Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.

⁶My days are swifter than a weaver’s shuttle, and are spent without hope.

⁷Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,

⁷Oh remember that my life is a breath. My eye shall no more see good.

⁸Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.

⁸The eye of him who sees me shall see me no more. Your eyes shall be on me, but I shall not be.

⁹Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase,

⁹As the cloud is consumed and vanishes away, so he who goes down to Sheol Sheol is the place of the dead. shall come up no more.

¹⁰Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.

¹⁰He shall return no more to his house, neither shall his place know him any more.

¹¹Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.

¹¹“Therefore I will not keep silent. I will speak in the anguish of my spirit. I will complain in the bitterness of my soul.

¹²Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?

¹²Am I a sea, or a sea monster, that you put a guard over me?

¹³Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:

¹³When I say, ‘My bed shall comfort me. My couch shall ease my complaint;’

¹⁴Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,

¹⁴then you scare me with dreams, and terrify me through visions:

¹⁵Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.

¹⁵so that my soul chooses strangling, death rather than my bones.

¹⁶Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.

¹⁶I loathe my life. I don’t want to live forever. Leave me alone, for my days are but a breath.

¹⁷Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?

¹⁷What is man, that you should magnify him, that you should set your mind on him,

¹⁸A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?

¹⁸that you should visit him every morning, and test him every moment?

¹⁹Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?

¹⁹How long will you not look away from me, nor leave me alone until I swallow down my spittle?

²⁰Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?

²⁰If I have sinned, what do I do to you, you watcher of men? Why have you set me as a mark for you, so that I am a burden to myself?

²¹Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.

²¹Why do you not pardon my disobedience, and take away my iniquity? For now shall I lie down in the dust. You will seek me diligently, but I shall not be.”