¹Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho.

¹I cry with my voice to Yahweh. With my voice, I ask Yahweh for mercy.

²Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím.

²I pour out my complaint before him. I tell him my troubles.

³Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji.

³When my spirit was overwhelmed within me, you knew my path. In the way in which I walk, they have hidden a snare for me.

⁴Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli.

⁴Look on my right, and see; for there is no one who is concerned for me. Refuge has fled from me. No one cares for my soul.

⁵Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj.

⁵I cried to you, Yahweh. I said, “You are my refuge, my portion in the land of the living.”

⁶K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých.

⁶Listen to my cry, for I am in desperate need. deliver me from my persecutors, For they are stronger than me.

⁷Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já. [ (Psalms 142:8) Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš. ]

⁷Bring my soul out of prison, that I may give thanks to your name. The righteous will surround me, for you will be good to me.