¹Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm vyučující.

¹As the deer pants for the water brooks, so my soul pants after you, God The Hebrew word rendered “God” is “Elohim.” .

²Jakož jelen řve, dychtě po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože.

²My soul thirsts for God, for the living God. When shall I come and appear before God?

³Žízní duše má Boha, Boha živého, a říká: Skoro-liž půjdu, a ukáži se před oblíčejem Božím?

³My tears have been my food day and night, while they continually ask me, “Where is your God?”

⁴Slzy mé jsou mi místo chleba dnem i nocí, když mi říkají každého dne: Kdež jest Bůh tvůj?

⁴These things I remember, and pour out my soul within me, how I used to go with the crowd, and led them to God’s house, with the voice of joy and praise, a multitude keeping a holy day.

⁵Na to když se rozpomínám, téměř duši svou sám v sobě vylévám, že jsem chodíval s mnohými, a ubírával jsem se s nimi do domu Božího s hlasitým zpíváním, a díkčiněním v zástupu plésajících.

⁵Why are you in despair, my soul? Why are you disturbed within me? Hope in God! For I shall still praise him for the saving help of his presence.

⁶Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu, i hojné spasení tváři jeho.

⁶My God, my soul is in despair within me. Therefore I remember you from the land of the Jordan, the heights of Hermon, from the hill Mizar.

⁷Můj Bože, jak tesklí duše má! Protož se na tě rozpomínám v krajině Jordánské a Hermonské, na hoře Mitsar.

⁷Deep calls to deep at the noise of your waterfalls. All your waves and your billows have swept over me.

⁸Propast propasti se ozývá k hlučení trub tvých, všecka vlnobití tvá a rozvodnění tvá na mne se svalila.

⁸ Yahweh “Yahweh” is God’s proper Name, sometimes rendered “LORD” (all caps) in other translations. will command his loving kindness in the daytime. In the night his song shall be with me: a prayer to the God of my life.

⁹Věřím však, žeť mi udělí ve dne Hospodin milosrdenství svého, a v noci písnička jeho se mnou, a modlitba má k Bohu života mého.

⁹I will ask God, my rock, “Why have you forgotten me? Why do I go mourning because of the oppression of the enemy?”

¹⁰Dím k Bohu silnému, skále své: Pročež jsi zapomenul se nade mnou? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám choditi?

¹⁰As with a sword in my bones, my adversaries reproach me, while they continually ask me, “Where is your God?”

¹¹Jako rána v kostech mých jest to, když mi utrhají nepřátelé moji, říkajíce mi každého dne: Kdež jest Bůh tvůj? [ (Psalms 42:12) Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj. ]

¹¹Why are you in despair, my soul? Why are you disturbed within me? Hope in God! For I shall still praise him, the saving help of my countenance, and my God.