¹Ja kuningas Taavet ütles tervele kogudusele: 'Minu poeg Saalomon, ainus Jumala valitu, on noor ja vilumatu, aga töö on suur, sest see palee ei ole inimese jaoks, vaid on Issandale Jumalale.

¹Potom řekl David král všemu shromáždění: Šalomouna syna mého jediného vyvolil Bůh ještě maličkého a mladého, dílo pak toto veliké jest; nebo ne člověku palác ten, ale Hospodinu Bohu býti má.

²Seepärast olen ma kõigest jõust hankinud oma Jumala koja tarvis kulda kuldasjadeks, hõbedat hõbeasjadeks, vaske vaskasjadeks, rauda raudasjadeks, puid puuasjadeks, karneoolikive ja ilustuskive, türkiise ja mosaiikkive, kõiksugu hinnalisi kive ja marmorit suurel hulgal.

²Já zajisté podlé své nejvyšší možnosti nachystal jsem potřeb k domu Boha svého, zlata k nádobám zlatým, a stříbra k stříbrným, mědi k měděným, železa k železným a dříví k dřevěným, kamení onychinového i kamení k vsazování, i karbunkulového, a rozličných barev, a všelijakého kamení drahého, i kamení mramorového hojně.

³Ja veel enam, kuna mu Jumala koda on mulle armas, siis ma annan oma isiklikust kulla ja hõbeda varast oma Jumala koja heaks, lisaks kõigele sellele, mis ma pühakoja tarvis olen hankinud:

³Nadto z veliké lásky k domu Boha svého, maje zvláštní poklad zlata a stříbra, i ten dávám k domu Boha svého mimo všecko to, což jsem připravil k domu svatyně,

⁴kolm tuhat talenti kulda, Oofiri kulda, seitse tuhat talenti selitatud hõbedat kodade seinte kardamiseks,

⁴Totiž tři tisíce centnéřů zlata, zlata z Ofir, a sedm tisíc centnéřů stříbra přečištěného k potažení stěn domů svatých,

⁵kulda kuldasjadeks, hõbedat hõbeasjadeks ja igasuguseks seppade käsitööks. Kes tahaks täna vabatahtlikult ka oma kätt Issanda heaks täita?'

⁵Zlata k nádobám zlatým a stříbra k stříbrným i ke všelikému dílu řemeslnému. A jestliže jest kdo více, ješto by co chtěl dobrovolně obětovati dnes Hospodinu?

⁶Ja perekondade peamehed, Iisraeli suguharude vürstid, tuhande- ja sajapealikud ning kuninga tööde ülevaatajad andsid vabatahtlikke ande.

⁶Tedy knížata čeledí otcovských a knížata pokolení Izraelských, i hejtmané a setníci i úředníci nad dílem královským dobrovolně obětovali.

⁷Nad andsid Jumala koja töö heaks viis tuhat talenti ja kümme tuhat adarkoni kulda, kümme tuhat talenti hõbedat, kaheksateist tuhat talenti vaske ja sada tuhat talenti rauda.

⁷A dali k službě domu Božího zlata pět tisíc centnéřů, a deset tisíc zlatých, stříbra pak deset tisíc centnéřů, a mědi osmnácte tisíc centnéřů, a železa sto tisíc centnéřů.

⁸Ja kellel leidus kalliskive, andis need Issanda koja varanduste hulka geersonlase Jehieli käe alla.

⁸Kdožkoli měli kamení drahé, dávali do pokladu domu Hospodinova do rukou Jechiele Gersunského.

⁹Ja rahvas rõõmustas nende vabatahtlike andide pärast, sest nad olid rõõmsa südamega Issandale ande andnud; ja kuningas Taavetki oli väga rõõmus.

⁹I veselil se lid, že tak ochotně obětovali; nebo celým srdcem dobrovolně obětovali Hospodinu. Nýbrž i král David radoval se radostí velikou.

¹⁰Ja Taavet kiitis Issandat terve koguduse silma ees. Taavet ütles: 'Ole kiidetud, Issand, meie isa Iisraeli Jumal, ikka ja igavesti!

¹⁰A protož dobrořečil David Hospodinu před oblíčejem všeho shromáždění, a řekl David: Požehnaný jsi ty Hospodine, Bože Izraele otce našeho, od věků až na věky.

¹¹Sinul, Issand, on suurus ja vägevus, ilu ja hiilgus ja au, kõik, mis on taevas ja maa peal. Sinul, Issand, on kuningriik ja sa oled ennast tõstnud kõigile peaks.

¹¹Tváť jest, ó Hospodine, velebnost i moc i sláva, i vítězství i čest, ano i všecko, což jest v nebi i v zemi. Tvé jest, ó Hospodine, království, a ty jsi vyšší nad všelikou vrchnost.

¹²Rikkus ja au tulevad sinult, sina valitsed kõike, sinu käes on jõud ja vägi, sinu käes on voli kõike teha suureks ja tugevaks.

¹²I bohatství i sláva od tebe jest, a ty panuješ nade vším, a v ruce tvé jest moc a síla, a v ruce tvé také jest i to, kohož chceš zvelebiti a upevniti.

¹³Ja nüüd, meie Jumal, me täname sind, ja me ülistame sinu aulist nime!

¹³Nyní tedy, Bože náš, děkujeme tobě, a chválíme jméno slávy tvé.

¹⁴Sest kes olen mina ja kes on mu rahvas, et meil on jõudu nõnda vabatahtlikult anda? Tõesti, kõik tuleb sinult ja sinu käest oleme sulle andnud!

¹⁴Nebo kdo jsem já, a co jest lid můj, abychom mohli míti moc k tak dobrovolnému obětování tobě? Od tebeť jest zajisté všecko, a i to z ruky tvé dali jsme tobě.

¹⁵Sest me oleme võõrad su ees ja majalised, nõnda nagu kõik meie vanemad. Meie päevad maa peal on otsekui vari ja lootust ei ole.

¹⁵Nebo my příchozí jsme před tebou a hosté, jako i všickni otcové naši; dnové naši jsou jako stín běžící po zemi beze vší zástavy.

¹⁶Issand, meie Jumal, kogu see rikkus, mille oleme hankinud, et ehitada sulle koda, su pühale nimele, on sinu käest, ja sinu oma on kõik.

¹⁶Hospodine, Bože náš, všecka ta hojnost, kterouž jsme připravili k stavení domu tvého, jménu svatému tvému, z ruky tvé jest, a tvé jsou všecky věci.

¹⁷Ja ma tean, mu Jumal, et sina katsud südame läbi ja tunned aususest rõõmu. Mina olen siirast südamest kõike seda vabatahtlikult andnud ja olen nüüd rõõmuga näinud, et ka su rahvas, kes siin on, on sulle vabatahtlikult andnud.

¹⁷Známť pak, Bože můj, že ty zpytuješ srdce, a upřímnost oblibuješ; protož já z upřímnosti srdce svého ochotně obětoval jsem toto všecko. Ano i lid tvůj, kterýž se teď shledal, viděl jsem, jak s radostí chtivě obětuje tobě.

¹⁸Issand, meie vanemate Aabrahami, Iisaki ja Iisraeli Jumal, hoia seesugust meelsust igavesti oma rahva südames ja juhi nende süda enese poole!

¹⁸Hospodine, Bože Abrahama, Izáka a Izraele, otců našich, zachovejž to na věky,totiž snažnost takovou srdce lidu svého,a nastrojuj srdce jejich sobě.

¹⁹Ja anna mu pojale Saalomonile siiras süda, et ta paneks tähele su käske, manitsusi ja seadlusi, ja teeks kõike seda ning ehitaks selle palee, mille jaoks ma olen teinud ettevalmistusi!'

¹⁹Šalomounovi také synu mému dej srdce upřímé, aby ostříhal přikázaní tvých, svědectví tvých a ustanovení tvých, a aby činil všecko, a vystavěl dům ten, k němuž jsem potřeby připravil.

²⁰Siis ütles Taavet tervele kogudusele: 'Kiitke nüüd Issandat, oma Jumalat!' Ja terve kogudus kiitis Issandat, oma vanemate Jumalat, ja nad kummardasid ning heitsid Issanda ja kuninga ette.

²⁰Potom řekl David všemu shromáždění: Dobrořečte nyní Hospodinu Bohu svému. I dobrořečilo všecko shromáždění Hospodinu Bohu otců svých, a přisehnuvše hlavy, poklonili se Hospodinu i králi.

²¹Ja järgmisel päeval tapsid nad Issandale tapaohvreid ja ohverdasid Issandale põletusohvreid: tuhat härjavärssi, tuhat jäära ja tuhat talle koos nende joogiohvritega ja palju tapaohvreid kogu Iisraeli eest.

²¹Zatím obětovali Hospodinu oběti, obětovali také zápaly Hospodinu nazejtří, volů tisíc, skopců tisíc, beranů tisíc, s mokrými obětmi jejich, a jiných obětí množství za všecken lid Izraelský.

²²Ja nad sõid ja jõid sel päeval suure rõõmuga Issanda ees ja tõstsid Saalomoni, Taaveti poja, teist korda kuningaks; nad võidsid tema Issanda vürstiks ja Saadoki preestriks.

²²I jedli a pili před Hospodinem v ten den s radostí velikou. Potom za krále ustanovili po druhé Šalomouna syna Davidova, a pomazali jej Hospodinu za vývodu, a Sádocha za kněze.

²³Ja Saalomon istus Issanda aujärjel kui kuningas oma isa Taaveti asemel, ja tal oli edu; ja kogu Iisrael kuulas teda.

²³A tak dosedl Šalomoun na stolici Hospodinovu, aby byl králem místo Davida otce svého. I vedlo se mu šťastně, a poslouchal ho všecken Izrael.

²⁴Kõik vürstid ja vägevad, samuti ka kõik kuningas Taaveti pojad heitsid kuningas Saalomoni alamaiks.

²⁴Tolikéž i všecka knížata a znamenití, i všickni synové krále Davida poddali se Šalomounovi králi.

²⁵Ja Issand tegi Saalomoni väga suureks kogu Iisraeli silma ees ning andis temale kuningliku au, millist ei olnud ühelgi kuningal, kes enne teda Iisraelis oli olnud.

²⁵I zvelebil Hospodin Šalomouna náramně před očima všeho Izraele, a dal mu slávu královskou, jakéž neměl před ním žádný král v Izraeli.

²⁶Taavet, Iisai poeg, valitses kogu Iisraeli üle.

²⁶Kraloval pak byl David syn Izai nade vším Izraelem.

²⁷Ja aega, mis ta Iisraelis valitses, oli nelikümmend aastat; Hebronis valitses ta seitse aastat ja Jeruusalemmas valitses ta kolmkümmend kolm aastat.

²⁷A dnů, v nichž kraloval David nad Izraelem, bylo čtyřidceti let. V Hebronu kraloval sedm let, a v Jeruzalémě kraloval třidceti a tři léta.

²⁸Siis ta suri kõrges vanuses, tal oli olnud küllalt päevi, rikkust ja au, ja tema poeg Saalomon sai tema asemel kuningaks.

²⁸I umřel v starosti dobré, pln jsa dnů, bohatství a slávy, a kraloval Šalomoun syn jeho místo něho.

²⁹Ja kuningas Taaveti lood, varasemad ja hilisemad, vaata, need on kirja pandud nägija Saamueli lugudes, prohvet Naatani lugudes ja ilmutaja Gaadi lugudes

²⁹Činové pak Davida krále první i poslední popsáni jsou v knize Samuele proroka, a v knize Nátana proroka, též v knize Gáda proroka,

³⁰koos kogu tema valitsemise ja võimu ning sündmustega, mis juhtusid temale ja Iisraelile ning kõigi maade kuningriikidele.

³⁰Se vším kralováním i silou jeho, i se všemi příběhy časů při něm i při lidu Izraelském, i při všech královstvích zemských.