¹Ja kui sa tuled maale, mille Issand, su Jumal, annab sulle pärisosaks ja sa vallutad selle ning elad seal,

¹Když pak vejdeš do země, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví, a opanuje ji, bydliti v ní budeš:

²siis võta maa kõigest uudseviljast, mis sa saad saagiks oma maalt, mille Issand, su Jumal, sulle annab, pane korvi ja mine paika, mille Issand, su Jumal, valib oma nimele eluasemeks!

²Vezmeš prvotin všeho ovoce země té, kteréž obětovati budeš z země své, již Hospodin Bůh tvůj dává tobě, a vlože do koše, půjdeš k místu, kteréž by Hospodin Bůh tvůj k přebývání tam jménu svému vyvolil.

³Ja mine preestri juurde, kes neil päevil on ametis, ja ütle temale: 'Mina kuulutan täna Issandale, su Jumalale, et ma olen jõudnud sellele maale, mille Issand vandega meie vanemaile oli tõotanud anda meile.'

³A přijda k knězi, kterýž těch dnů bude, díš jemu: Vyznávám dnes Hospodinu Bohu svému, že jsem všel do země, kterouž s přísahou zaslíbil Hospodin otcům našim, že ji nám dá.

⁴Ja preester võtku su käest korv ning pangu see maha Issanda, su Jumala altari ette!

⁴I vezma kněz z ruky tvé koš, postaví jej před oltářem Hospodina Boha tvého.

⁵Ja sina tunnista ning ütle Issanda, oma Jumala ees: 'Mu isa oli rändav aramealane, kes läks alla Egiptusesse ja elas seal võõrana väheste inimestega. Aga ta sai seal suureks, vägevaks ja arvurikkaks rahvaks.

⁵A mluviti budeš před Hospodinem Bohem svým, řka: Syrský chudý otec můj sstoupil do Egypta s nemnohými osobami, a byv tam pohostinu, vzrostl v národ veliký, silný a mnohý.

⁶Egiptlased aga kohtlesid meid kurjasti ja rõhusid meid ning panid meile peale raske orjuse.

⁶A když zle nakládali s námi Egyptští, trápíce nás, a vzkládajíce na nás službu těžkou,

⁷Siis me kisendasime Issanda, oma vanemate Jumala poole, ja Issand kuulis meie häält ning nägi meie viletsust, meie vaeva ja meie häda.

⁷Volali jsme k Hospodinu Bohu otců našich, a vyslyšev Hospodin hlas náš, popatřil na trápení naše, práci naši a ssoužení naše.

⁸Ja Issand viis meid Egiptusest välja vägeva käega ja väljasirutatud käsivarrega suure hirmu saatel, tunnustähtedega ja imetegudega.

⁸I vyvedl nás Hospodin z Egypta v ruce silné a v rameni vztaženém, v strachu velikém, a znameních i zázracích.

⁹Ja ta tõi meid siia paika ning andis meile selle maa, maa, mis piima ja mett voolab.

⁹A uvedl nás na toto místo, a dal nám zemi tuto oplývající mlékem a strdí.

¹⁰Ja nüüd, vaata, ma toon selle maa uudsevilja, mille sina, Issand, mulle oled andnud.' Ja aseta see Issanda, oma Jumala ette ning kummarda Issanda, oma Jumala ees,

¹⁰Protož nyní, hle, přinesl jsem prvotiny úrod země, kterouž jsi mi dal, ó Hospodine. I necháš toho před Hospodinem Bohem svým, a pokloníš se před ním.

¹¹ja tunne rõõmu kõigest heast, mida Issand, su Jumal, on andnud sulle ja su perele, sina ja leviit ja võõras, kes on su keskel!

¹¹I veseliti se budeš ve všech dobrých věcech, kteréž by tobě dal Hospodin Bůh tvůj, i domu tvému, ty i Levíta i příchozí, kterýž jest u prostřed tebe.

¹²Kui sa oled õiendanud kümnise, kogu oma saagi kümnise kolmandal aastal, kümniseaastal, ja oled andnud leviidile, võõrale, vaeslapsele ja lesknaisele, et nad sööksid su väravais ja nende kõhud saaksid täis,

¹²Když bys pak vyplnil všecky desátky ze všech úrod svých léta třetího, jenž rok desátků jest, a dal bys Levítovi, příchozímu, sirotku i vdově, a jedli by v branách tvých a nasyceni byli:

¹³siis ütle Issanda, oma Jumala ees: 'Ma olen oma kojast ära toonud pühitsetud osa ja olen seda andnud ka leviidile ja võõrale, vaeslapsele ja lesknaisele, kõik sinu käsku mööda, mille sa mulle andsid; ma ei ole astunud üle sinu käskudest ega ole neid unustanud.

¹³Tedy díš před Hospodinem Bohem svým: Vynesl jsem, což posvěceného bylo, z domu svého, a dal jsem také Levítovi, příchozímu, sirotku a vdově vedlé všelikého přikázaní tvého, kteréž jsi mi přikázal; nepřestoupil jsem žádného z přikázaní tvých, aniž jsem zapomenul na ně.

¹⁴Ma ei ole sellest midagi söönud, kui mul oli lein, ma ei ole sellest midagi kõrvaldanud, kui ma olin roojane, ja ma ei ole sellest midagi andnud surnule. Ma olen kuulnud Issanda, oma Jumala häält ja ma olen teinud kõik, nõnda nagu sa mind oled käskinud.

¹⁴Nejedl jsem v zámutku svém z toho, a neujal jsem z toho k věci obecné, aniž jsem dal něco odtud ku pohřbu; poslechl jsem hlasu Hospodina Boha svého, učinil jsem podlé všeho, což jsi mi přikázal.

¹⁵Vaata oma pühast eluasemest, taevast, ja õnnista oma Iisraeli rahvast ja maad, mille sa meile oled andnud, nagu sa vandega tõotasid meie vanemaile, maa, mis piima ja mett voolab!'

¹⁵Popatřiž z příbytku svatého svého s nebe, a požehnej lidu svému Izraelskému a zemi, kterouž jsi dal nám, jakož jsi s přísahou zaslíbil otcům našim, zemi oplývající mlékem a strdí.

¹⁶Täna käsib Issand, su Jumal, sind teha nende määruste ja seadluste järgi: pea ja täida neid kõigest oma südamest ja kõigest oma hingest!

¹⁶Dnes Hospodin Bůh tvůj přikazuje tobě, abys ostříhal ustanovení těchto a soudů; ostříhejž tedy a čiň je z celého srdce svého a ze vší duše své.

¹⁷Sa oled täna lasknud Issandat öelda, et ta tahab olla sulle Jumalaks, et sul tuleb käia tema teedel ja pidada tema määrusi, käske ja seadlusi ja kuulata tema häält.

¹⁷Dnes i ty připověděls se k Hospodinu, že jej budeš míti za Boha, a choditi budeš po cestách jeho, a ostříhati ustanovení jeho, a přikázaní i soudů jeho, a poslouchati hlasu jeho.

¹⁸Ja Issand on täna lasknud sind öelda, et sa tahad olla temale omandrahvaks, nõnda nagu ta sulle on rääkinud, ja et sa tahad pidada kõiki tema käske,

¹⁸Hospodin také připověděl se k tobě dnes, že tě bude míti za lid zvláštní, jakož mluvil tobě, abys ostříhal všech příkázaní jeho,

¹⁹et ta tõstaks sind kõrgemale kõigist rahvaist, keda ta on loonud, kiituseks, kuulsuseks ja iluks, ja et sa oleksid pühaks rahvaks Issandale, oma Jumalale, nagu ta on rääkinud.'

¹⁹A že tě vyvýší nade všecky národy, kteréž učinil, abys byl vzácnější, slovoutnější a slavnější nad ně, a tak lid svatý Hospodinu Bohu svému, jakož jest mluvil.