¹Issanda käsi tuli mu peale; ja Issand viis mind Vaimus välja ning pani mu maha keset orgu - ja see oli täis luid.

¹Byla nade mnou ruka Hospodinova, a vyvedl mne Hospodin v duchu, a postavil mne u prostřed údolí, kteréž bylo plné kostí.

²Siis ta viis mu neist ümbertringi mööda, ja vaata, neid oli oru põhjas väga palju, ja vaata, need olid väga kuivanud.

²I provedl mne skrze ně vůkol a vůkol, a aj, bylo jich velmi mnoho v tom údolí, a aj, byly velmi suché.

³Ja ta küsis minult: 'Inimesepoeg, kas need luud peaksid saama elavaks?' Aga mina vastasin: 'Issand Jumal, seda tead sina!'

³I řekl mi: Synu člověčí, mohly-li by ožiti kosti tyto? I řekl jsem: Panovníče Hospodine, ty víš.

⁴Siis ta ütles mulle: 'Kuuluta prohvetlikult nendele luudele ja ütle neile: Kuivanud luud, kuulge Issanda sõna!

⁴V tom řekl mi: Prorokuj o těch kostech a rci jim: Kosti suché, slyšte slovo Hospodinovo.

⁵Nõnda ütleb Issand Jumal nendele luudele: Vaata, ma toon teie sisse vaimu ja te saate elavaks.

⁵Toto praví Panovník Hospodin kostem těmto: Aj, já uvedu do vás ducha, abyste ožily.

⁶Ja ma panen teie külge kõõlused, kasvatan teie peale liha, katan teid nahaga ja annan teie sisse vaimu, ja te saate elavaks. Ja te saate tunda, et mina olen Issand.'

⁶A dám na vás žily, a učiním, že zroste na vás maso, a otáhnu vás koží; dám, pravím, do vás ducha, abyste ožily, i zvíte, že já jsem Hospodin.

⁷Ja ma kuulutasin prohvetlikult, nagu mind kästi. Ja kui ma kuulutasin, siis kostis hääl, ja vaata, midagi krabises. Luud lähenesid üksteisele, iga luu oma luule.

⁷Tedy prorokoval jsem tak, jakž mi rozkázáno bylo. I stal se zvuk, když jsem já prorokoval, a aj, hřmot, když se přibližovaly kosti jedna k druhé.

⁸Ja ma vaatasin, ja ennäe, neile tulid kõõlused ja kasvas liha, ja nahk kattis neid pealtpoolt; aga vaimu nende sees ei olnud.

⁸I viděl jsem, a aj, žily a maso na nich se ukázalo, i koží potaženy byly po vrchu, ale ducha žádného nebylo v nich.

⁹Siis ta ütles mulle: 'Kuuluta vaimule, kuuluta, inimesepoeg, ja ütle vaimule: Nõnda ütleb Issand Jumal: Vaim, tule nelja tuule poolt ja puhu neisse tapetuisse, et nad saaksid elavaks!'

⁹I řekl mi: Prorokuj k duchu, prorokuj, synu člověčí, a rci duchu: Takto praví Panovník Hospodin: Ode čtyř větrů přiď, duchu, a věj na tyto zmordované, ať oživou.

¹⁰Ja ma kuulutasin, nagu ta mind käskis; ja neisse tuli vaim ja nad said elavaks ning tõusid jalgadele - päratu suur vägi.

¹⁰Tedy prorokoval jsem, jakž mi rozkázal. I všel do nich duch, a ožili, a postavili se na nohách svých, zástup velmi veliký.

¹¹Ja ta ütles mulle: 'Inimesepoeg, need luud on kogu Iisraeli sugu. Vaata, nad ütlevad: Meie luud on kuivanud, meie lootus on kadunud, me oleme nagu ära lõigatud.

¹¹I řekl mi: Synu člověčí, kosti tyto jsou všecken dům Izraelský. Aj, říkají: Uschly kosti naše, a zhynula čáka naše, jižť jest po nás.

¹²Seepärast kuuluta prohvetlikult ja ütle neile: Nõnda ütleb Issand Jumal: Vaata, ma avan teie hauad ja toon teid, oma rahva, teie haudadest välja ja viin teid Iisraeli maale.

¹²Protož prorokuj a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já otevru hroby vaše, a vyvedu vás z hrobů vašich, lide můj, a uvedu vás do země Izraelské.

¹³Ja te saate tunda, et mina olen Issand, kui ma avan teie hauad ja toon teid, oma rahva, teie haudadest välja.

¹³I zvíte, že já jsem Hospodin, když otevru hroby vaše, a vyvedu vás z hrobů vašich, lide můj.

¹⁴Ja ma annan teie sisse oma Vaimu, et te saaksite elavaks, ja ma asetan teid teie oma maale; ja te saate tunda, et mina, Issand, olen rääkinud ja teen seda, ütleb Issand.'

¹⁴A dám Ducha svého do vás, abyste ožili, a osadím vás v zemi vaší, i zvíte, že já Hospodin mluvím i činím, dí Hospodin.

¹⁵Ja mulle tuli Issanda sõna; ta ütles:

¹⁵Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

¹⁶'Ja sina, inimesepoeg, võta enesele üks puutükk ja kirjuta selle peale: Juuda ja temaga liitunud Iisraeli lapsed. Võta siis veel üks puutükk ja kirjuta selle peale: Joosep-Efraimi puutükk, ja temaga liitunud kogu Iisraeli sugu.

¹⁶Ty pak synu člověčí, vezmi sobě dřevo jedno, a napiš na něm: Judovi, a synům Izraelským, tovaryšům jeho. Zatím vezma dřevo druhé, napiš na něm: Jozefovi dřevo Efraimovo, a všechněm synům Izraelským, tovaryšům jeho.

¹⁷Siis liida need teineteise külge üheks puutükiks, nõnda et need su käes moodustaksid terviku.

¹⁷I spojž je sobě jedno k druhému v jedno dřevo, aby byla jako jedno v ruce tvé.

¹⁸Kui siis su rahva lapsed sulle räägivad, küsides: 'Kas sa ei seletaks meile, mida need sul tähendavad?',

¹⁸A když mluviti budou k tobě synové lidu tvého, řkouce: Což nám neoznámíš, co ty věci znamenají:

¹⁹siis vasta neile: Nõnda ütleb Issand Jumal: Vaata, ma võtan Joosepi puu, mis on Efraimi käes, ja temaga liitunud suguharud ja panen need ühte Juuda puuga ning teen neist ühe puu, et neist saaks mu käes tervik.

¹⁹Mluv k nim: Takto praví panovník Hospodin: Aj, já vezmu dřevo Jozefovo, kteréž jest v ruce Efraimově, a pokolení Izraelských, tovaryšů jeho, a přiložím je s ním k dřevu Judovu, a učiním je dřevem jedním, i budou jedno v ruce mé.

²⁰Ja kui puutükid, mille peale on kirjutatud, on sinu käes nende silme ees,

²⁰A když budou ta dřeva, na kterýchž jsi psal, v ruce tvé před očima jejich,

²¹siis räägi neile: Nõnda ütleb Issand Jumal: Vaata, ma võtan Iisraeli lapsed paganate seast, kuhu nad on läinud, ja kogun neid igalt poolt ning toon nad nende oma maale.

²¹Tedy mluv k nim: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já vezmu syny Izraelské z prostřed národů těch, kamž odešli, a shromáždě je odevšad, uvedu je do země jejich.

²²Ja ma teen nad üheks rahvaks seal maal, Iisraeli mägedel, ja üks kuningas on neile kõigile kuningaks. Nad ei ole siis enam kaks rahvast ega jagune enam kaheks kuningriigiks.

²²A učiním je, aby byli národem jedním v té zemi na horách Izraelských, a král jeden bude nad nimi nade všemi králem. A nebudou více dva národové, aniž se již více děliti budou na dvoje království.

²³Nad ei rüveta endid enam oma ebajumalatega ja jäledustega ega oma mitmesuguste üleastumistega, vaid ma päästan nad kõigist nende asupaigust, kus nad on pattu teinud, ja puhastan nad. Ja nad on mulle rahvaks ja mina olen neile Jumalaks.

²³Aniž se budou poškvrňovati více ukydanými bohy svými, a ohavnostmi svými, ani jakými přestoupeními svými, i vysvobodím je ze všech obydlí jejich, v nichž hřešili, a očistím je. I budou mým lidem, a já budu jejich Bohem.

²⁴Ja mu sulane Taavet on neile kuningaks ja neil kõigil on üksainus karjane; nad käivad minu seaduste järgi ja peavad mu määrusi ning täidavad neid.

²⁴A služebník můj David bude králem nad nimi, a pastýře jednoho všickni míti budou, aby v soudech mých chodili, a ustanovení mých ostříhali, i činili je.

²⁵Ja nad elavad maal, mille ma andsin oma sulasele Jaakobile, kus teie vanemad on elanud; nad elavad seal igavesti, nemad ja nende lapsed ja nende laste lapsed, ja Taavet, mu sulane, on igavesti neile vürstiks.

²⁵I budou bydliti v té zemi, kterouž jsem byl dal služebníku svému Jákobovi, v níž bydlili otcové vaši. Budou, pravím, v ní bydliti oni i synové jejich, i synové synů jejich až na věky, a David služebník můj knížetem jejich bude na věky.

²⁶Ja ma teen nendega rahulepingu, mis jääb igaveseks lepinguks nendega, ja ma paigutan neid ning teen nad arvukaks ja ma panen oma pühamu igavesti nende keskele.

²⁶Nadto učiním s nimi smlouvu pokoje; smlouva věčná bude s nimi. A rozsadím je, i rozmnožím je, a postavím svatyni svou u prostřed nich na věky.

²⁷Ja minu eluase on nende juures: mina olen neile Jumalaks ja nemad on mulle rahvaks.

²⁷Bude i příbytek můj mezi nimi, a budu jejich Bohem, a oni budou lidem mým.

²⁸Ja paganad peavad tundma, et mina olen Issand, kes pühitseb Iisraeli, kui mu pühamu on igavesti nende keskel.'

²⁸I zvědí národové, že jsem já Hospodin, jenž posvěcuji Izraele, když bude svatyně má u prostřed nich na věky.