¹Ja mulle tuli Issanda sõna; ta ütles:

¹I stalo se ke mně slovo Hospodinovo, řkoucí:

²'Inimesepoeg, pööra oma pale Iisraeli mägede poole ja kuuluta neile prohvetlikult

²Synu člověčí, obrať tvář svou proti horám Izraelským, a prorokuj proti nim,

³ning ütle: Iisraeli mäed, kuulge Issanda Jumala sõna! Nõnda ütleb Issand Jumal mägedele ja küngastele, jäärakutele ja orgudele: Vaata, ma toon teie kallale mõõga ja hävitan teie ohvrikünkad.

³A rci: Hory Izraelské, slyšte slovo Panovníka Hospodina: Takto praví Panovník Hospodin horám a pahrbkům, prudkým potokům a údolím: Aj, já, já uvedu na vás meč, a zkazím výsosti vaše.

⁴Teie altarid rüüstatakse ja teie suitsutusaltarid purustatakse; ja ma lasen teie hulgast mahalööduil langeda teie ebajumalate ette.

⁴A tak zpustnou oltářové vaši, a ztroskotáni budou sluneční obrazové vaši, a rozmeci zbité vaše před ukydanými bohy vašimi.

⁵Ma panen Iisraeli laste laibad nende ebajumalate ette ja puistan teie luud teie altarite ümber.

⁵Povrhu také mrtvá těla synů Izraelských před ukydanými bohy jejich, a rozptýlím kosti vaše okolo oltářů vašich.

⁶Kõigis teie asupaigus muutuvad linnad varemeiks ja ohvrikünkad laastatuks; nõnda jäävad teie altarid varemeiks ja rüüstatuks, teie ebajumalad purustatuks ja hävitatuks, teie suitsutusaltarid lammutatuks ja teie tööd ärapühituks.

⁶Kdekoli bydliti budete, města zpuštěna budou, a výsosti zpustnou. Pročež popléněni budou a zpustnou i oltářové vaši, potroskotáni budou a přestanou ukydaní bohové vaši, a sluneční obrazové vaši zpodtínáni, a tak vyhlazena budou díla vaše.

⁷Mahalöödud langevad teie keskel, ja siis te tunnete, et mina olen Issand!

⁷I padnou zbití u prostřed vás, a zvíte, že já jsem Hospodin.

⁸Aga ma jätan järele jäägi: teil on mõõga eest pääsenuid paganate seas, kui teid maid mööda pillutatakse.

⁸A pozůstavím některé z vás, kteříž by ušli meče, mezi pohany, když rozptýleni budete do zemí.

⁹Ja need teie hulgast, kes pääsevad, mõtlevad minu peale paganate seas, kuhu nad on vangi viidud, siis kui ma olen purustanud nende truuduseta südamed, mis minu juurest on lahkunud, ja nende silmad, mis truuduseta on järginud nende ebajumalaid; ja nad tülgastuvad oma kuritegude pärast, mis nad on teinud, kõigi oma jäleduste pärast.

⁹I budou se rozpomínati na mne, kteříž z vás zachováni budou mezi národy, mezi něž budou zajati, že jsem kormoucen byl srdcem jejich smilným, kteréž odstoupilo ode mne, a očima jejich, kteréž smilníce, chodily za ukydanými bohy svými, a tak sami se býti hodné ošklivosti seznají pro nešlechetnosti, kteréž páchali ve všech ohavnostech svých.

¹⁰Ja nad saavad tunda, et mina olen Issand; ma ei ole ilmaaegu rääkinud, et ma valmistan neile selle õnnetuse.

¹⁰A zvědí, že já jsem Hospodin, a že jsem ne nadarmo mluvil, že na ně uvedu zlé toto.

¹¹Nõnda ütleb Issand Jumal: Löö käsi kokku ja trambi jalgadega ning ütle: 'Oh häda!' kõigi Iisraeli soo vastikute jäleduste pärast. Nad langevad mõõga, nälja ja katku läbi.

¹¹Takto praví Panovník Hospodin: Tleskni rukou svou, a dupni nohou svou, a rci: Nastojte na dům Izraelský, že pro všecky ohavnosti nejhorší mečem, hladem a morem padnouti mají.

¹²Kes on kaugel, sureb katku, ja kes on ligidal, langeb mõõga läbi, aga järelejäänu ja hoitu sureb nälga; nõnda ma valan nende peale oma tulise viha.

¹²Ten, kdož daleko bude, morem umře, a kdo blízko, mečem padne, ostatní pak a obležený hladem umře, a tak docela vyleji prchlivost svou na ně.

¹³Ja te saate tunda, et mina olen Issand, kui teie hulgast mahalöödud on teie ebajumalate keskel ümber teie altarite igal kõrgel künkal, kõigil mäetippudel ning iga halja puu ja iga oksliku tamme all paigus, kus nad on teinud uimastuslõhna kõigile oma ebajumalaile.

¹³A zvíte, že já jsem Hospodin, když budou zbití jejich u prostřed ukydaných bohů jejich vůkol oltářů jejich, na všelikém pahrbku vysokém, na všech vrších hor, a pod všelikým dřevem zeleným, i pod všelikým dubem hustým, na kterémkoli místě obětovávali vůni libou všelikým ukydaným bohům svým.

¹⁴Ja ma sirutan oma käe välja nende vastu ning teen maa lagedaks ja laastatuks kõrbest kuni Riblani kõigis nende asupaigus; ja nad saavad tunda, et mina olen Issand.'

¹⁴Nebo vztáhnu ruku svou na ně, a učiním zemi tuto zpustlou, zpustlejší než poušť Diblat, po všech obydlích jejich. I zvědí, že já jsem Hospodin.