¹Et Moosese Seadus on vaid tulevaste hüvede vari, mitte nende hüvede täiskuju, siis see ei või mitte kunagi teha täiuslikuks neid, kes tulevad Jumala ette igal aastal nendesamade ohvritega, mida nad alatasa ohverdavad.

¹Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz pravý těch věcí, jednostejnými, kteréž po všecka léta obětují, obětmi nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti.

²Eks muidu oleks ju lakanud nende ohverdamine, sest jumalateenijail ei oleks kord juba puhastatult enam mingit patust südametunnistust?

²Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, protože by již neměli žádného svědomí z hříchu ti, jenž obětují, jsouce jednou očištěni?

³Kuid nende ohvritega tuletatakse igal aastal meelde patte;

³Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku.

⁴sest on võimatu, et härgade ja sikkude veri võtaks patud ära.

⁴Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.

⁵Seepärast Kristus ütleb maailma tulles: 'Tapaohvrit ja roaohvrit sa ei tahtnud, aga ihu sa oled mulle valmistanud.

⁵Protož vcházeje na svět, dí: Obětí a darů nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil.

⁶Põletusohvrid ja patuohvrid ei olnud sulle meelepärased.

⁶Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil.

⁷Siis ma ütlesin: Vaata, ma tulen - rullraamatusse on minust kirjutatud - tegema sinu tahtmist, oh Jumal!'

⁷Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně), abych činil, ó Bože, vůli tvou.

⁸Esmalt ta ütleb: 'Tapaohvrit ja roaohvrit ja põletusohvreid ja patuohvreid ei ole sa tahtnud ega ole need olnud sulle meelepärased, kuigi neid ohverdatakse Seaduse järgi!'

⁸Pověděv napřed: Že obětí a darů, a zápalů, i obětí za hřích, (kteréž se podle Zákona obětují), nechtěl jsi, aniž jsi jich oblíbil,

⁹Ja siis ta ütleb: 'Vaata, ma tulen tegema sinu tahtmist!' Ta kõrvaldab esimese selleks, et kehtestada teine.

⁹Tehdy řekl: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně) abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil.

¹⁰Sellessamas tahtmises oleme meiegi pühitsetud Jeesuse Kristuse ihu ühekordse ja alatiseks ohverdamise läbi.

¹⁰V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou.

¹¹Iga preester seisab päevast päeva oma teenistuses ja ohverdab aina neidsamu ohvreid, mis aga kunagi ei või ära võtta patte.

¹¹A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů.

¹²Aga see siin, ohverdanud üheainsa ohvri pattude eest, on jäädavalt istunud Jumala paremale käele,

¹²Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží,

¹³nüüd ainult oodates, kuni ta vaenlased pannakse ta jalajäriks.

¹³Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho.

¹⁴Sest üheainsa ohvriga on ta teinud pühitsetavad jäädavalt täiuslikuks.

¹⁴Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty , kteříž posvěceni bývají.

¹⁵Seda tunnistab meile ka Püha Vaim pärast seda, kui ta oli öelnud:

¹⁵Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prve pověděv:

¹⁶'See on leping, mille ma teen nendega pärast neid päevi, ütleb Issand: ma annan oma seadused nende südamesse ja kirjutan need nende mõistusesse.

¹⁶Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,

¹⁷Ja ma ei mäleta enam nende patte ega ülekohtutegusid.'

¹⁷Za tím řekl: A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.

¹⁸Aga kus need on andeks antud, seal ei ole vaja enam mingit ohvrit pattude eest.

¹⁸Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť potřebí více oběti za hřích.

¹⁹Vennad, et meil on siis Jeesuse vere varal julgus sisse minna kõige pühamasse paika -

¹⁹Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev Ježíšovu,

²⁰selle tee on ta avanud meile uuena ja elavana vahevaiba, see on oma ihu kaudu -

²⁰Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své,

²¹ja et meil on suur preester Jumala koja üle,

²¹A majíce kněze velikého nad domem Božím,

²²siis mingem Jumala ette siira südamega usukülluses, olles südame poolest piserdamisega puhastatud kurjast südametunnistusest ja ihu poolest pestud puhta veega!

²²Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého,

²³Pidagem vankumatult kinni lootuse tunnistusest, sest ustav on, kes seda on tõotanud.

²³A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.)

²⁴Ja mõtelgem üksteisele, kuidas üksteist virgutada armastusele ja headele tegudele.

²⁴A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích,

²⁵Ärgem jätkem unarusse oma koguduse kooskäimist, nõnda nagu mõnel on kombeks, vaid julgustagem selleks üksteist - ja seda enam, mida rohkem te näete seda päeva lähenevat.

²⁵Neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.

²⁶Sest kui me tahtlikult teeme pattu pärast seda, kui oleme õppinud tundma tõde, siis ei ole enam ohvrit pattude eest,

²⁶Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již více oběti za hříchy,

²⁷vaid ainult mingi hirmus kohtu ootamine ja äge tuli, mis neelab vastased.

²⁷Ale hrozné nějaké očekáváni soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky.

²⁸Kui keegi hülgab Moosese Seaduse, siis peab ta ilma armuheitmiseta surema kahe või kolme tunnistaja sõna peale.

²⁸Kdož by koli pohrdal Zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá.

²⁹Kui palju rängema nuhtluse väärib siis teie arvates see, kes Jumala Poega on jalgadega tallanud ega ole pühaks pidanud lepingu verd, millega ta on pühitsetud, ja kes on teotanud armu Vaimu?

²⁹Což se vám zdá, jak přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a duchu milosti potupu učinil?

³⁰Me ju tunneme teda, kes ütleb: 'Minu päralt on kättemaks, mina tasun kätte.' Ja taas: 'Küll Issand mõistab kohut oma rahva üle.'

³⁰Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj.

³¹Hirmus on langeda elava Jumala kätte!

³¹Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého.

³²Tuletage meelde endisi päevi, mil teie, olles valgustatud, pidite taluma rohket võitlust kannatustes!

³²Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichžto osvíceni byvše, mnohý boj rozličných utrpení snášeli jste,

³³Mõned teist tehti rahva avaliku teotamise ja tagakiusamise aluseks, teised said osa nende kannatustest, kelle käsi nõnda käis.

³³Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli.

³⁴Te olete ju koos vangidega kannatanud ja rõõmuga talunud oma vara riisumist, teades, et teil endal on parem ja jäädav varandus.

³⁴Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radosti jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé.

³⁵Ärge siis heitke ära oma julgust, mis saab suure palga!

³⁵Protož neodmítejtež od sebe smělé doufanlivosti vaší, kterážto velikou má odplatu.

³⁶Teile läheb vaja kannatlikkust, et te Jumala tahtmist täites saaksite kätte tõotuse.

³⁶Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.

³⁷'Sest veel ainult pisut, pisut, siis tuleb see, kes peab tulema, ega viivita.

³⁷Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati.

³⁸Aga minu õige jääb usust elama, kui ta taganeb, siis ei ole minu hingel temast head meelt.'

³⁸Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se kdo jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm.

³⁹Aga meie ei ole need, kes taganevad hukatuseks, vaid need, kes usuvad ja päästavad hinge.

³⁹Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše.