¹Ennustus Nägemuseoru kohta: Mis sul siis nüüd on, et oled tervenisti läinud katustele,

¹Břímě údolí vidění. Cožť se stalo, že jsi vystoupilo všecko na střechy,

²sa kärarikas, rahutu linn, ülemeelik linnake? Su tapetuid ei tapeta mõõgaga ega sure nad sõjas.

²Město plné hřmotu a hluku, město veselící se? Zbití tvoji nejsou zbiti mečem, ani zhynuli v boji.

³Kõik su juhid põgenevad üheskoos, võetakse vangi ammutagi. Kõik, kes su omadest leitakse, võetakse üheskoos vangi, kuigi põgenevad kaugele.

³Všecka knížata tvá rozprchla se napořád, od střelců svázána jsou. Což jich koli nalezeno jest v tobě, napořád svázáni jsou, zdaleka utíkají.

⁴Seepärast ma ütlen: Ärge vaadake mind, ma nutan kibedasti; ärge kippuge mind trööstima mu rahva tütre julma kohtlemise pärast!

⁴Protož jsem řekl: Ponechejte mne, ať hořekuji s pláčem, a neusilujte mne těšiti nad popléněním dcerky lidu mého.

⁵Sest Jumalal, vägede Issandal, on Nägemuseorus jahmatuse, tallamise ja segaduse päev: müüride murdmine ja hädakisa mägedeni.

⁵Nebo jest den ssoužení, a pošlapání, a v mysli sevření ode Pána, Hospodina zástupů, v údolí vidění, den boření zdi, a křiku k horám.

⁶Eelam võtab nooletupe, sõjavankrite vooris on mehed ja ratsanikud, ja Kiir vabastab kilbi kattest.

⁶Byltě zajisté Elam pochytil toul s vozy lidu vojenského, a Kir ukázal pavézu.

⁷Su ilusad orud täituvad vankritega ja ratsanikud asuvad otse väravate vastas.

⁷I stalo se, že nejvýbornější údolí tvá naplněna byla vozy, a vojáci silně položili se u brány,

⁸Ta võtab ära Juuda kaitse ja sel päeval sa vaatad relvade poole Metsakojas.

⁸A odkryto bylo zastření Judovo; však obrátilo jsi zřetel v ten den k zbrojné komoře.

⁹Te näete, et Taaveti linnas on palju müürimurde, ja te kogute Alatiiki vett.

⁹I k zbořeninám města Davidova dohlédli jste, nebo mnohé byly, a shromáždili jste vody rybníka dolního.

¹⁰Te loete üle Jeruusalemma kojad ja kisute kodasid maha, et kindlustada müüri.

¹⁰Domy též Jeruzalémské sečtli jste, i pobořili, abyste utvrdili zed.

¹¹Ja te teete müüride vahele mahuti Vanatiigi vee jaoks. Aga te ei vaata selle poole, kes seda teeb, ega näe, kes seda ammu valmistas.

¹¹Udělali jste také stav mezi dvěma zdmi pro vody rybníka starého, aniž jste popatřili k Učiniteli jeho, a toho, kdo jej vzdělal od starodávna, neviděli jste.

¹²Jah, Jumal, vägede Issand, kutsub sel päeval nutma ja leinama, pead pügama ja kotiriiet ülle võtma.

¹²Nadto když volal Pán, Hospodin zástupů, v ten den k pláči a k kvílení, a k lysině a k přepásání se žíní.

¹³Aga vaata, siis on lust ja rõõm: härgade tapp ja lammaste veristus, süüakse liha ja juuakse veini. 'Söögem ja joogem, sest homme me sureme!'

¹³A aj, radost a veselí vaše zabijeti voly, a bíti ovce, jísti maso, a píti víno, a říkati: Jezme, píme, nebo zítra zemřeme.

¹⁴Kuid vägede Issand on mulle kõrva ilmutanud: Tõesti, seda süüd ei lepitata teile surmani, ütleb Jumal, vägede Issand.

¹⁴Ale známéť jest to v uších mých, praví Hospodin zástupů. Protož nikoli vám nebude odpuštěna ta nepravost, až i zemřete, praví Pán, Hospodin zástupů.

¹⁵Nõnda ütleb Jumal, vägede Issand: Tule, mine selle valitseja juurde, Sebna juurde, kes on kojaülemaks, ja ütle:

¹⁵Takto praví Pán, Hospodin zástupů: Jdi, vejdi k Sochitskému tomu, k Sobnovi správci domu, a řekni:

¹⁶'Mis sul siin asja on ja kes sul siin on, et sa siin raiud enesele hauda, raiud oma haua kõrgele, uuristad enesele elamu kaljusse?

¹⁶Co ty zde máš? A koho zde máš, že jsi vytesal sobě zde hrob? Vytesals sobě na vysokém místě hrob svůj, a vystavěls na skále příbytek svůj.

¹⁷Vaata, Issand viskab sind kaares kaugele vägeva mehe viskega, ja haarates sinust kõvasti kinni,

¹⁷Aj, Hospodin, kterýž tě přistřel, jakž na muže znamenitého náleží, a kterýž tě výborně přioděl,

¹⁸mässib ta sind koguni keraks ning virutab kui palli igati laiale maale: seal sa sured ja sinna jäävad su toredad vankrid, sina, oma isanda koja häbi.'

¹⁸Prudce tě zakulí jako kuli do země všelijak prostranné. Tam umřeš, tam i vozové slávy tvé, ó ohyzdo domu Pána svého.

¹⁹Mina tõukan sinu su ametist, ja sind aetakse ära su kohalt.

¹⁹A tak seženu tě s místa tvého, a s úřadu tvého svrhu tě.

²⁰Ja sel päeval kutsun ma oma sulase Eljakimi, Hilkija poja,

²⁰I stane se v ten den, že povolám služebníka svého Eliakima syna Helkiášova,

²¹panen temale selga sinu kuue, kinnitan talle vööle sinu vöö ja annan tema kätte sinu valitsuse: tema saab siis isandaks Jeruusalemma elanikele ja Juuda soole.

²¹A obleku jej v sukni tvou, a pasem tvým potvrdím ho, panování tvé také dám v ruku jeho. I bude za otce obyvatelům Jeruzalémským a domu Judovu,

²²Ja ma panen Taaveti koja võtme temale õlale: tema avab ja ükski ei sule, tema suleb ja ükski ei ava.

²²A vložím klíč domu Davidova na rameno jeho. Když otevře, žádný nezavře, a když zavře, žádný neotevře.

²³Mina löön ta nagu varna kindlasse kohta ja ta saab aujärjeks oma isa soole.

²³A vbiji jej jako hřebík v místě pevném, a bude stolicí slávy domu otce svého.

²⁴Tema külge riputatakse kogu ta isa soo koorem: võrsed ja lehed, kõik väiksed asjadki, kausikestest kuni igasuguste kruusideni.

²⁴I zavěsí na něm synové a dcery všecku slávu domu otce jeho, všecko nádobí, i to nejmenší, od nádobí, z něhož se pije, až do všech nádob vinných.

²⁵Siis, ütleb vägede Issand, annab järele kindlasse kohta löödud varn: see murdub ja langeb, ja koorem, mis selle küljes oli, puruneb. Jah, Issand on rääkinud.

²⁵V ten den, praví Hospodin zástupů, pohne se hřebík, kterýž vbit byl v místě pevném, a vyťat bude, a spadne, odťato bude i břímě, kteréž jest na něm; nebo Hospodin mluvil.