¹Sest vaata, Jumal, vägede Issand, võtab Jeruusalemmalt ja Juudalt toe ja toetuse, kõik leiva- ja veetoed,

¹Nebo aj, Pán, Hospodin zástupů, odejme od Jeruzaléma a Judy hůl a podporu, všelijakou hůl chleba a všelikou podporu vody,

²sangari ja sõjamehe, kohtumõistja ja prohveti, ennustaja ja vanema,

²Silného i muže válečného, soudce i proroka, mudrce i starce,

³viiekümnepealiku ja lugupeetud mehe, nõuniku, osava meistri ja lausuda oskaja.

³Padesátníka i počestného, i rádci, i vtipného řemeslníka, i výmluvného,

⁴Ja ma panen poisid neile vürstideks ning lapsed valitsevad nende üle.

⁴A dám jim děti za knížata; děti, pravím, panovati budou nad nimi.

⁵Siis hakkab rahvas isekeskis rõhuma, üks ühte ja teine teist, noor tõuseb vana vastu ja vääritu auväärse vastu.

⁵I bude ssužovati v lidu jeden druhého, a bližní bližního svého; zpurně se postaví dítě proti starci, a chaterný proti vzácnému.

⁶Kui vend haarab oma isakojas vennast: 'Sul on kuub, ole meile juhiks ja võta see rusuhunnik oma käe alla!',

⁶Pročež se chopí jeden každý bratra svého z domu otce svého, a dí: Máš oděv, knížetem naším budeš, a pád tento zdrž rukou svou.

⁷siis tõstab too selsamal päeval häält, öeldes: 'Ei ole minust haavasidujat, mu kojas ei ole leiba ega kuube: ärge pange mind rahva juhiks!'

⁷Ale on přisáhne v ten den, řka: Nebuduť vázati těch ran, nebo v domě mém není chleba ani oděvu; neustanovujtež mne knížetem lidu.

⁸Sest Jeruusalemm komistab ja Juuda langeb, kuna nende keel ja teod on Issanda vastu, et trotsida Aulise silme ees.

⁸Nebo se obořil Jeruzalém, a Juda padl, proto že jazyk jejich a skutkové jejich jsou proti Hospodinu, k dráždění očí slávy jeho.

⁹Nende näoilme tunnistab nende endi vastu, nad kuulutavad oma pattu salgamata otsekui Soodom. Häda nende hingedele! Sest nad teevad iseendile kurja.

⁹Nestydatost tváři jejich svědčí proti nim; hřích zajisté svůj jako Sodomští ohlašují, a netají. Běda duši jejich, nebo sami na sebe uvodí zlé.

¹⁰Öelge õigele, et tema käsi käib hästi, sest nad saavad süüa oma tegude vilja!

¹⁰Rcete spravedlivému: Dobře bude; nebo ovoce skutků svých jísti bude.

¹¹Häda õelale! Tema käsi käib halvasti, sest ta kätetöö tasutakse talle.

¹¹Ale běda bezbožnému, zle bude; nebo odplata rukou jeho dána jemu bude.

¹²Mu rahva sundijaks on laps ja teda valitsevad naised. Mu rahvas! Su juhid on eksitajad, nad muudavad valeks su radade suuna.

¹²Lidu mého knížata jsou děti, a ženy panují nad ním. Lide můj, kteříž tě vodí, svodí tě, a cestu stezek tvých ukrývají.

¹³Issand tõuseb nõutama õigust, ta asub kohut mõistma rahvastele.

¹³Stojíť Hospodin k rozsudku, stojí, pravím, k rozsudku s lidmi.

¹⁴Issand läheb kohtusse oma rahva vanemate ja vürstidega: Te olete laastanud viinamäed ja teie kodades on vaestelt röövitu.

¹⁴Hospodin k soudu přijde proti starším lidu svého a knížatům jejich, a dí: Vy jste pohubili vinici mou, loupež chudého jest v domích vašich.

¹⁵Mida te ometi mõtlete, tallates mu rahvast ja rutjudes vaeste nägu? küsib Jumal, vägede Issand.

¹⁵Proč vy nuzíte lid můj, a tváře chudých zahanbujete? praví Pán, Hospodin zástupů.

¹⁶Ja Issand ütleb: Sellepärast et Siioni tütred on upsakad, käivad kange kaelaga ja pööritavad silmi, käies astuvad tippamisi ja kliristavad jalarõngaid,

¹⁶I dí Hospodin: Proto že se pozdvihují dcery Sionské, a chodí s vytaženým krkem, a pasou očima, protulujíce se, a zdrobna kráčejíce, i nohama svýma lákají,

¹⁷teeb Issand Siioni tütarde pealae kärnaseks ja Issand paljastab nende häbeme.

¹⁷Protož okydne Pán prašivinou vrch hlavy dcer Sionských, a Hospodin hanbu jejich obnaží.

¹⁸Sel päeval võtab Issand ära toredad jalarõngad, laubaehted ja kaelakeed,

¹⁸V ten den odejme Pán okrasu těch nástrah, totiž paučníky a halže,

¹⁹kõrvarõngad, käevõrud ja loorid,

¹⁹Jablka zlatá a spinadla a čepce,

²⁰peamähised, sammuahelakesed, rinnavööd, lõhnatoosid ja amuletid,

²⁰Biréty a zápony, tkanice, punty a náušnice,

²¹sõrmused ja ninarõngad,

²¹Prsteny a náčelníky,

²²riided, pealisrüüd, suurrätikud ja kukrud,

²²Proměnná roucha, i plášťky, i roušky, i vačky,

²³peeglid, särgid, peakatted ja hõlstid.

²³I zrcadla, i čechlíky, i věnce, i šlojíře.

²⁴Ja siis sünnib, et palsamilõhna asemel on kõdunemise lehk, vöö asemel nöör, palmitud juuste asemel paljas pea, peene lõuendi asemel kotiriidest kate, ilu asemel põletusmärk.

²⁴A budeť místo vonných věcí hnis, a místo pasů roztržení, a místo strojení kadeří lysina, a místo širokého podolku bude přepásání pytlem, obhoření pak místo krásy.

²⁵Su mehed langevad mõõga läbi ja su sangarid sõjas.

²⁵Muži tvoji od meče padnou, a silní tvoji v boji.

²⁶Siis kurvastavad ja leinavad ta väravad, ta istub maa peal tühjaks tehtuna.

²⁶I budou plakati a kvíliti brány jeho, a spustlý na zemi seděti bude.