¹Trööstige, trööstige minu rahvast, ütleb teie Jumal.

¹Potěšujte, potěšujte lidu mého, dí Bůh váš.

²Rääkige Jeruusalemma meele järgi ja kuulutage temale, et ta vaev on lõppenud, et ta süü on lepitatud, et ta on saanud Issanda käest kahekordselt kõigi oma pattude eest.

²Mluvte k srdci Jeruzaléma, a ohlašujte jemu, že se již doplnil čas uložený jeho, že jest odpuštěna nepravost jeho, a že vzal z ruky Hospodinovy dvojnásobně za všecky hříchy své.

³Hüüdja hääl: 'Valmistage kõrbes Issanda teed, tehke lagendikul maantee tasaseks meie Jumalale!

³Hlas volajícího: Připravtež na poušti cestu Hospodinovu, přímou učiňte na pustině stezku Boha našeho.

⁴Kõik orud ülendatagu ja kõik mäed ning künkad alandatagu: mis mätlik, saagu tasaseks, ja mis konarlik, siledaks maaks!

⁴Každé údolí ať jest vyvýšeno, a všeliká hora i pahrbek ať jest snížen; což jest křivého, ať jest přímé, a místa nerovná ať jsou rovinou.

⁵Siis ilmub Issanda au ja kõik liha näeb seda üheskoos. Jah, Issanda suu on rääkinud.'

⁵Nebo se zjeví sláva Hospodinova, a uzří všeliké tělo spolu, že ústa Hospodinova mluvila.

⁶Hääl ütleb: 'Kuuluta!' Ja teine kostab: 'Mida ma pean kuulutama?' 'Kõik liha on nagu rohi ja kõik tema hiilgus nagu õieke väljal.

⁶Hlas řkoucího: Volej. I řekl: Co mám volati? To, že všeliké tělo jest tráva, a všeliká vzácnost jeho jako květ polní.

⁷Rohi kuivab ära, õieke närtsib, kui Issanda tuul puhub selle peale. Tõesti, rahvas on nagu rohi.

⁷Usychá tráva, květ prší, jakž vítr Hospodinův povane na něj. V pravděť jsou lidé ta tráva.

⁸Rohi kuivab ära, õieke närtsib, aga meie Jumala sõna püsib igavesti.'

⁸Usychá tráva, květ prší, ale slovo Boha našeho zůstává na věky.

⁹Astu kõrgele mäele, Siioni sõnumiviija, tõsta valjusti häält, Jeruusalemma sõnumiviija, tõsta, ära karda! Ütle Juuda linnadele: 'Vaata, teie Jumal!'

⁹Na horu vysokou vystup sobě, Sione, zvěstovateli věcí potěšených, povyš mocně hlasu svého, Jeruzaléme, zvěstovateli věcí potěšených, povyš, aniž se boj. Rci městům Judským: Aj, Bůh váš.

¹⁰Vaata, Issand Jumal tuleb jõuliselt ja tema käsivars valitseb. Vaata, temaga koos on te palk ja tema ees on teie töötasu.

¹⁰Aj, Panovník Hospodin proti silnému přijde, a rámě jeho panovati bude nad ním;aj, mzda jeho s ním, a dílo jeho před ním.

¹¹Otsekui karjane hoiab ta oma karja, kogub oma käsivarrega tallekesi ja kannab neid süles, talutab imetajaid lambaid.

¹¹Jako pastýř stádo své pásti bude, do náručí svého shromáždí jehňátka, a v klíně svém je ponese, březí pak poznenáhlu povede.

¹²Kes on mõõtnud pihuga vee? Või määranud vaksaga taeva? Või kogunud vakaga maa põrmu? Või vaaginud margapuuga mäed ja kaalukaussidega künkad?

¹²Kdo změřil hrstí svou vody, a nebesa pídí rozměřil? A kdo změřil měrou prach země, a zvážil na váze hory, a pahrbky na závaží?

¹³Kes on juhatanud Issanda Vaimu või teda õpetanud tema nõuandjana?

¹³Kdo vystihl ducha Hospodinova, a rádcím jeho byl, že by mu oznámil?

¹⁴Kellega on ta nõu pidanud, et see annaks temale arusaamise ja õpetaks õiguse rada, õpetaks temale tarkust ja teeks teatavaks mõistuse tee?

¹⁴S kým se radil, že by mu přidal srozumění, a naučil jej stezce soudu, a vyučil jej umění, a cestu všelijaké rozumnosti jemu v známost uvedl?

¹⁵Vaata, rahvad on otsekui tilk ämbris ja neid peetakse kübemeks kaalukaussidel. Vaata, ta tõstab saared üles kui tolmukübemed.

¹⁵Aj, národové jako krůpě od okova, a jako prášek na vážkách se počítají, ostrovy jako nejmenší věc zachvacuje.

¹⁶Ja Liibanonist ei jätku tulepuudeks ega selle loomadest põletusohvriks.

¹⁶Ani Libán nepostačil by k zanícení ohně, a živočichové jeho nepostačili by k zápalné oběti.

¹⁷Kõik rahvad on tema ees nagu eimiski, ta peab neid vähemaks kui olematus ja tühjus.

¹⁷Všickni národové jsou jako nic před ním, za nic a za marnost pokládají se u něho.

¹⁸Kellega te siis võrdlete Jumalat ja missuguse kujutise võiksite temast teha?

¹⁸K komu tedy připodobníte Boha silného? A jaké podobenství přirovnáte jemu?

¹⁹Jumalakuju? Selle valab valaja. Ja kullassepp kuldab selle üle ning sepistab sellele hõbekette.

¹⁹Jakžkoli rytinu líčí řemeslník, a zlatník zlatem ji potahuje, a řetízky stříbrné k ní slévá;

²⁰Kes on vaene selleks andi andma, valib kõdunematu puu, otsib enesele osava meistri, et see valmistaks kõikumatu kuju.

²⁰A ten, kterýž pro chudobu nemá co obětovati, dřevo, kteréž by nepráchnivělo, vybírá, a řemeslníka umělého sobě hledá k přistrojení rytiny, aby se nepohnula.

²¹Kas te ei tea? Kas te ei ole kuulnud? Kas teile ei ole algusest peale kuulutatud? Kas te ei ole taibanud maailma alustest,

²¹Zdaliž nevíte? Zdaliž neslýcháte? Zdaliž se vám nezvěstuje od počátku? Zdaliž nesrozumíváte z základů země?

²²et see on tema, kes istub maasõõri kohal, mille elanikud on nagu rohutirtsud; kes laotab taevad laiali kui loori ja venitab neid otsekui telki selles elamiseks;

²²Ten, kterýž sedí nad okršlkem země, jejížto obyvatelé jako kobylky, kterýž rozprostřel jako kortýnu nebesa, a roztáhl je jako stánek k přebývání,

²³kes ei pane aukandjaid mikski ja teeb tühiseks maa kohtumõistjad?

²³Onť přivodí knížata na nic, soudce zemské jako nic rozptyluje,

²⁴Vaevalt on nad istutatud, vaevalt on nad külvatud, vaevalt on nende tüvi maas juurdunud, kui ta juba puhub nende peale ja nad kuivavad ning tuulekeeris puhub nad ära kui kõrred.

²⁴Tak že nebývají štípeni ani sáti, aniž kořene pouští do země pařez jejich. Nebo jakž jen zavane na ně, hned usychají, a vicher jako plevu zanáší je.

²⁵Kellega te siis võrdlete mind ja kelle sarnane ma olen? ütleb see, kes on Püha.

²⁵K komu tedy připodobníte mne, abych podobný byl jemu, praví Svatý?

²⁶Tõstke oma silmad ja vaadake kõrgusse: kes on loonud need seal? Tema, kes nende väe viib välja täiearvuliselt, kes nimetab neid kõiki nimepidi. Tema suure väe ja võimsa jõu tõttu ei puudu neist ainsatki.

²⁶Pozdvihněte zhůru očí svých, a vizte, kdo to stvořil? Kdo vyvodí v počtu vojsko jejich, a všeho toho zejména povolává? Vedlé množství síly a veliké moci ani jedno z nich nehyne.

²⁷Mispärast ütled sina, Jaakob, ja räägid sina, Iisrael: 'Minu tee on varjul Issanda eest ja mu õigus läheb mööda mu Jumalast?'

²⁷Pročež tedy říkáš, Jákobe, a mluvíš, Izraeli: Skrytať jest cesta má před Hospodinem, a pře má před Boha mého nepřichází?

²⁸Kas sa ei tea? Kas sa ei ole kuulnud? Igavene Jumal, Issand, on maailma äärte Looja; tema ei väsi ega tüdi, tema mõistus on uurimatu.

²⁸Zdaliž nevíš, zdaž jsi neslýchal, že Bůh věčný Hospodin, kterýž stvořil končiny země, neustává ani zemdlívá, a že vystižena býti nemůže moudrost jeho?

²⁹Tema annab rammetule rammu ja jõuetule jõudu.

²⁹On dává ustalému sílu, a tomu, ješto žádné síly nemá, moci hojně udílí.

³⁰Poisidki väsivad ja tüdivad, noored mehed komistavad ja kukuvad,

³⁰Ustává a umdlévá mládež, a mládenci těžce klesají,

³¹aga kes ootavad Issandat, saavad uut rammu, need tõusevad tiibadega üles nagu kotkad: nad jooksevad ega tüdi, nad käivad ega väsi.

³¹Ale ti, jenž očekávají na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se peřím jako orlice; běží, a však neumdlévají, chodí, a neustávají.