¹Juuda kuninga Sidkija, Joosija poja valitsemise alguses tuli Jeremijale Issandalt see sõna; ta ütles:

¹Na počátku kralování Joakima syna Joziášova, krále Judského, stalo se slovo toto k Jeremiášovi od Hospodina, řkoucí:

²'Issand ütles mulle nõnda: Valmista enesele köidikud ja ikkepuud ning pane need enesele kaela!

²Takto řekl Hospodin ke mně: Zdělej sobě oboječky a jha, a dej je na šíji svou.

³Läkita siis need Edomi kuningale, Moabi kuningale, ammonlaste kuningale, Tüürose kuningale ja Siidoni kuningale käskjalgade kaudu, kes tulevad Jeruusalemma Juuda kuninga Sidkija juurde,

³Potom je pošli k králi Idumejskému, a k králi Moábskému, a k králi synů Ammonových, a k králi Tyrskému, a k králi Sidonskému po těch poslích, kteříž přijedou do Jeruzaléma k Sedechiášovi králi Judskému.

⁴ja käsi neid öelda oma isandaile: Nõnda ütleb vägede Issand, Iisraeli Jumal: Öelge oma isandaile nõnda:

⁴A přikaž jim, ať pánům svým řeknou: Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Tak rcete pánům svým:

⁵Mina olen teinud maa, inimesed ja loomad, kes maa peal on, oma suure rammu ja väljasirutatud käsivarre abil, ja ma annan need sellele, kes minu silmis õige on.

⁵Já jsem učinil zemi, člověka i hovada, kterážkoli jsou na svrchku země, mocí svou velikou a ramenem svým vztaženým. Protož dávám ji, komuž se mi dobře líbí.

⁶Ja nüüd annan ma kõik need maad oma sulase, Paabeli kuninga Nebukadnetsari kätte, ja ma annan temale ka metsloomad teda teenima.

⁶Jako nyní já dal jsem všecky země tyto v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského, služebníka svého, ano i živočichy polní dal jsem jemu, aby sloužili jemu.

⁷Ja kõik rahvad peavad teenima teda ja tema poega ja pojapoega, kuni tuleb temagi aeg ja paljud rahvad ja suured kuningad sunnivad tedagi teenima.

⁷Protož budouť sloužiti jemu všickni ti národové, i synu jeho, i synu syna jeho, dokudž by nepřišel čas země jeho i jeho samého, když v službu podrobí jej sobě národové znamenití a králově velicí.

⁸Ja seda rahvast ja seda kuningriiki, kes tõrgub teenimast teda, Paabeli kuningat Nebukadnetsarit, ja kes ei anna oma kaela Paabeli kuninga ikke alla, seda rahvast ma nuhtlen mõõga ja nälja ja katkuga, ütleb Issand, kuni ma teen neile tema käe läbi lõpu.

⁸Stane se pak, že národ ten i království to, kteréž by nesloužilo jemu, Nabuchodonozorovi králi Babylonskému, a kterýž by nepoddal šíje své pod jho krále Babylonského, mečem a hladem i morem navštívím národ ten, dí Hospodin, dokudž bych do konce nevyplénil jich rukou jeho.

⁹Teie ärge kuulake oma prohveteid ja ennustajaid ning unenägusid, samuti mitte märkide seletajaid ja nõidu, kes teile räägivad ja ütlevad: Te ei hakka teenima Paabeli kuningat!

⁹Protož vy neposlouchejte proroků svých, ani hadačů svých, ani snů svých, ani planetářů svých, ani kouzedlníků svých, kteříž mluvívají k vám, říkajíce: Nebudete sloužiti králi Babylonskému.

¹⁰Sest nemad kuulutavad teile valet, selleks et teid eemaldada teie oma maalt, et mina peaksin teid ära tõukama, mistõttu te hukkute.

¹⁰Nebo oni vám lež prorokují, abych vzdálil vás od země vaší, a vyhnal vás, abyste zahynuli.

¹¹Aga selle rahva, kes viib oma kaela Paabeli kuninga ikke alla ja teenib teda, jätan ma tema oma maale, ütleb Issand, ja ta võib seda harida ning elada sel maal.

¹¹Národu pak, kterýž skloní šíji svou pod jho krále Babylonského a sloužiti bude jemu, toho zajisté nechám v zemi jeho, dí Hospodin, aby dělal ji, a bydlil v ní.

¹²Ja Juuda kuningale Sidkijale rääkisin ma kõik needsamad sõnad, öeldes: Andke oma kaelad Paabeli kuninga ikke alla ja teenige teda ja tema rahvast, siis te jääte elama!

¹²Sedechiášovi také, králi Judskému, mluvil jsem naskrze ta všecka slova, řka: Skloňte šíje své pod jho krále Babylonského, a služte jemu i lidu jeho, a buďte živi.

¹³Miks peaksite surema, sina ja su rahvas, mõõga, nälja ja katku läbi, nõnda nagu Issand on tõotanud rahvale, kes ei taha teenida Paabeli kuningat?

¹³Proč máte zahynouti, ty i lid tvůj, mečem, hladem a morem, jakž mluvil Hospodin o národu, kterýž by nesloužil králi Babylonskému?

¹⁴Ja ärge kuulake nende prohvetite sõnu, kes teile räägivad ja ütlevad: 'Te ei hakka teenima Paabeli kuningat!', sest nad kuulutavad teile valet.

¹⁴Neposlouchejtež tedy slov proroků těch, kteříž mluvíce k vám, říkají: Nebudete sloužiti králi Babylonskému. Nebo oni vám lež prorokují.

¹⁵Sest mina ei ole neid läkitanud, ütleb Issand; ometi kuulutavad nad valet minu nimel, selleks et ma tõukaksin teid ära ja et te hukkuksite, teie ja need prohvetid, kes teile kuulutavad.

¹⁵Neposlalť jsem jich zajisté, dí Hospodin, a však oni prorokují ve jménu mém lživě, abych zahnal vás, kdež byste zahynuli vy i ti proroci, kteříž prorokují vám.

¹⁶Ja preestritele ja kogu sellele rahvale ma rääkisin, öeldes: Nõnda ütleb Issand: Ärge kuulake oma prohvetite sõnu, kes teile kuulutavad, öeldes: 'Vaata, Issanda koja riistad tuuakse nüüd varsti Paabelist tagasi', sest nad kuulutavad teile valet!

¹⁶Kněžím také i všemu lidu tomu mluvil jsem, řka: Takto praví Hospodin: Neposlouchejte slov proroků svých, kteříž prorokují vám, říkajíce: Aj, nádobí domu Hospodinova navrácena budou z Babylona již brzo. Neboť lež oni prorokují vám.

¹⁷Ärge kuulake neid, teenige Paabeli kuningat, siis te jääte elama! Miks peaks see linn saama varemeiks?

¹⁷Neposlouchejtež jich, služte králi Babylonskému a živi buďte. Proč má býti toto město pouští?

¹⁸Kui nad siiski on prohvetid ja kui neil on Issanda sõna, siis nad palugu ometi vägede Issandat, et riistu, mis on jäänud Issanda kotta ja kuningakotta, ei viidaks Paabelisse!

¹⁸Jestliže pak oni jsou proroci, a jestliže slovo Hospodinovo jest v nich, nechť se medle přimluví k Hospodinu zástupů, ať nádobí to, pozůstávající v domě Hospodinově a v domě krále Judského a v Jeruzalémě, nedostává se do Babylona.

¹⁹Sest nõnda ütleb vägede Issand sammaste, vaskmere, aluste ja muude riistade kohta, mis on veel jäänud siia linna

¹⁹Nebo takto praví Hospodin zástupů o těch sloupích, a o tom moři, a o těch podstavcích, i o ostatku nádobí pozůstávajícím v městě tomto,

²⁰ja mida Paabeli kuningas Nebukadnetsar ära ei võtnud, kui ta Jeruusalemmast viis Paabelisse vangi Juuda kuninga Jekonja, Joojakimi poja, ja kõik Juuda ja Jeruusalemma suurnikud,

²⁰Kteréhož nepobral Nabuchodozor král Babylonský, když přestěhoval Jekoniáše syna Joakimova, krále Judského, z Jeruzaléma do Babylona, a všecky nejpřednější Judské i Jeruzalémské,

²¹sest nõnda ütleb vägede Issand, Iisraeli Jumal, riistade kohta, mis on jäänud Issanda kotta ja Juuda kuningakotta ja Jeruusalemma:

²¹Takto zajisté dí Hospodin zástupů, Bůh Izraelský, o těch nádobách, pozůstávajících v domě Hospodinově a v domě krále Judského i v Jeruzalémě:

²²Need viiakse Paabelisse ja need jäävad sinna selle päevani, kui ma tunnen muret nende pärast, ütleb Issand, ja toon need ära ning panen tagasi siia paika!'

²²Do Babylona zavezeny budou, a tam budou až do dne toho, v němž je navštívím, dí Hospodin, a rozkáži je přivezti, a zase navrátím je na místo toto.