1Ja Eliihu jätkas ning ütles:
1Zatím přidal Elihu, a řekl:
2'Olgu sul minuga pisut kannatust, siis ma õpetan sind, sest mul on veel Jumala heaks sõnu!
2Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
3Ma tahan tuua oma tarkuse kaugemalt ja anda õiguse oma Loojale.
3Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
4Sest mu sõnad pole tõesti mitte valed, täiuslik teadja on su ees.
4V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
5Vaata, Jumal on vägev, kuid ta ei põlga kedagi, vägev on tema südame jõud!
5Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
6Õelat ei jäta ta elama, aga viletsaile annab ta õiguse.
6Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
7Ta ei pööra oma silmi ära õigete pealt, vaid paneb need koos kuningatega igaveseks istuma aujärjele, ja nad ülendatakse.
7Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
8Ja kui nad on pandud ahelaisse, vangistatud viletsuse köidikuisse,
8Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
9siis ta heidab neile ette nende tegu ja üleastumisi, et nad on olnud ülemeelikud,
9Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
10ja avab nende kõrvad hoiatuseks ning käsib neid taganeda ülekohtust.
10A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
11Kui nad siis kuulavad ja teenivad teda, siis nad lõpetavad oma päevad õnnes ja aastad õndsuses.
11Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
12Aga kui nad ei kuula, siis nad tormavad oda otsa ja heidavad arutuina hinge.
12Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
13Südamest jumalatud peavad viha, nad ei hüüa appi, kui ta on nad vangistanud.
13Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
14Nende hing sureb noorelt ja nende elu pordumeeste seas.
14Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
15Ta päästab viletsa tema viletsuse kaudu ja avab tema kõrva, kui ta on hädas.
15Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
16Ta meelitaks sindki kitsikuse kurgust piiramata avarusse ja su laud oleks täis rasvast rooga.
16A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
17Aga sa oled täis õelate kohut, kohus ja õigus tabavad sind.
17Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
18Hoia, et viha sind liialt ei mõjustaks ja rohke lunaraha sind ei eksitaks!
18Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
19Kas su õilsus on küllaldane? Ei aita kuld ega kõik su jõupingutused!
19Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
20Ära igatse ööd, kui rahvad tõusevad oma asemeilt!
20Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
21Hoidu pöördumast ülekohtu poole, sest seda sa eelistad viletsusele!
21Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
22Vaata, Jumal toimib võimsalt oma jõus! Kes oleks seesugune õpetaja nagu tema?
22Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
23Kes on temale määranud ta tee, ja kes julgeks öelda: 'Sa oled ülekohut teinud'?
23Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost?
24Pea meeles, et sinagi pead ülistama tema tööd, millest inimesed on laulnud!
24Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
25Kõik inimesed näevad seda - inimene vaatab seda kaugelt.
25Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
26Vaata, Jumal on suur ja meie ei mõista teda, tema aastate arv on uurimatu.
26Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
27Sest ta tõmbab veepiisad üles: need nõrguvad tema udust vihmaks,
27On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
28mida pilved kallavad ja tilgutavad paljude inimeste peale.
28Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
29Tema, kes korraldab ka pilvekihte, oma kojast müristamist,
29(Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
30vaata, ta laotab talle oma valgust ja katab sellega mere põhjad.
30Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
31Sest sellega ta toidab rahvaid ja annab külluses rooga.
31Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
32Ta võtab välgu oma kätte ja käsib sellel märki tabada.
32Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
33Tema mürin kuulutab sellest, loomakarigi kuulutab tõusvat tormi.
33Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje. [ (Job 36:34) Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého. ]