¹Seda ma olen rääkinud teile, et te ei komistaks.

¹Toto mluvil jsem vám, abyste se nezhoršili.

²Nad heidavad teid kogudusest välja. Jah, tuleb tund, mil igaüks, kes teid tapab, arvab end Jumalale teenet osutavat.

²Vypovědíť vás ze škol, ano přijdeť čas, že všeliký, kdož vás mordovati bude, domnívati se bude, že tím Bohu slouží.

³Ja seda nad teevad, sest nad ei ole ära tundnud ei Isa ega mind.

³A toť učiní vám proto, že nepoznali Otce ani mne.

⁴Kuid seda olen ma teile rääkinud, et kui see tund tuleb, siis tuleks teile meelde, et mina olen seda teile öelnud. Seda ma ei ole öelnud teile kohe alguses, sest ma olin koos teiega.

⁴Ale toto mluvil jsem vám, abyste, když přijde ten čas, rozpomenuli se na to, že jsem já to předpověděl vám. Tohoť jsem vám s počátku nemluvil, neb jsem byl s vámi.

⁵Aga nüüd ma lähen tema juurde, kes minu on saatnud, ja keegi teist ei küsi minult: 'Kuhu sa lähed?'

⁵Nyní pak jdu k tomu, kterýž mne poslal, a žádný z vás neptá se mne: Kam jdeš?

⁶Kuid et ma seda teile olen rääkinud, siis on kurbus täitnud teie südame.

⁶Ale že jsem vám tyto věci mluvil, zámutek naplnil srdce vaše.

⁷Kuid ma ütlen teile tõtt: teile on parem, et ma lahkun, sest kui ma ei lahkuks, ei tuleks Lohutaja teie juurde, aga kui ma ära lähen, siis ma saadan tema teie juurde.

⁷Já pak pravdu pravím vám, že jest vám užitečné, abych já odšel. Nebo neodejdu-liť, Utěšitel nepřijde k vám; a pakliť odejdu, pošli ho k vám.

⁸Ja kui ta tuleb, siis ta toob maailmale selguse patu kohta ja õiguse kohta ja kohtu kohta:

⁸A onť přijda, obviňovati bude svět z hříchu, a z spravedlnosti, a z soudu.

⁹patu kohta, et nad ei usu minusse;

⁹Z hříchu zajisté, že nevěří ve mne;

¹⁰õiguse kohta, et ma lähen Isa juurde ja teie ei näe mind enam;

¹⁰A z spravedlnosti, že jdu k Otci, a již více neuzříte mne;

¹¹kohtu kohta, et selle maailma vürst on süüdi mõistetud.

¹¹Z soudu pak, že Kníže tohoto světa již jest odsouzeno.

¹²Mul on teile veel palju öelda, aga teie ei suuda seda praegu taluda.

¹²Ještěť bych měl mnoho mluviti vám, ale nemůžete snésti nyní.

¹³Aga kui tema, Tõe Vaim, tuleb, juhib ta teid kogu tõesse, sest tema ei räägi iseenesest, vaid ta räägib, mida kuuleb, ja ta kuulutab teile tulevasi asju.

¹³Ale když přijde ten Duch pravdy, uvedeť vás ve všelikou pravdu. Nebo nebude mluviti sám od sebe, ale cožkoli uslyší, toť mluviti bude; ano i budoucí věci zvěstovati bude vám.

¹⁴Tema kirgastab mind, sest ta võtab minu omast ja kuulutab teile.

¹⁴Onť mne oslaví; nebo z mého vezme, a zvěstuje vám.

¹⁵Kõik, mis on Isal, on minu päralt, seepärast ma ütlesin, et ta võtab minu omast ja kuulutab teile.

¹⁵Všecko, cožkoli má Otec, mé jest. Protož jsem řekl, že z mého vezme, a zvěstuje vám.

¹⁶Veel pisut aega, ja te ei näe mind enam, ja taas pisut aega, ja te näete mind jälle.'

¹⁶Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne; nebo já jdu k Otci.

¹⁷Siis mõned ta jüngrid ütlesid üksteisele: 'Mis see on, mida ta meile ütleb: 'Veel pisut aega, ja te ei näe mind enam, ja taas pisut aega, ja te näete mind jälle!' ning 'Ma lähen Isa juurde!'?'

¹⁷I řekli někteří z učedlníků jeho mezi sebou: Co jest to, že praví nám: Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne, a že já jdu k Otci?

¹⁸Nad ütlesid siis: 'Mis see on, mida ta ütleb: 'Veel pisut aega'? Me ei tea, mida ta räägib.'

¹⁸Protož pravili: Co jest to, že praví: Maličko? Nevíme, co praví.

¹⁹Jeesus märkas, et nad tahtsid temalt midagi küsida, ja ütles neile: 'Te arutate omavahel seda, et ma ütlesin: 'Veel pisut aega, ja te ei näe mind, ja taas pisut aega, ja te näete mind jälle.'

¹⁹I poznal Ježíš, že se ho chtěli otázati. I řekl jim: O tom tížete mezi sebou, že jsem řekl: Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne?

²⁰Tõesti, tõesti, ma ütlen teile, teie nutate ja kaeblete, aga maailm on rõõmus. Teid kurvastatakse, kuid teie kurbus muutub rõõmuks.

²⁰Amen, amen pravím vám, že plakati a kvíliti budete vy, ale svět se bude radovati; vy pak se budete rmoutiti, ale zámutek váš obrátíť se v radost.

²¹Kui naine toob last ilmale, siis ta on murelik, sest tema tund on kätte jõudnud. Aga kui ta lapse on sünnitanud, ei tuleta ta enam oma vaeva meelde rõõmu pärast, et inimene on sündinud maailma.

²¹Žena, když rodí, zámutek má, nebo přišla hodina její; ale když porodí dítě, již nepamatuje na soužení, pro radost, že se narodil člověk na svět.

²²Nüüd on teilgi muretsemist, aga kui ma näen teid jälle, on teie süda rõõmus ja keegi ei võta teie rõõmu teilt ära.

²²Protož i vy zámutek máte nyní, ale opět uzřím vás, a radovati se bude srdce vaše, a radosti vaší žádný neodejme od vás.

²³Ja sel päeval ei küsi te minult enam midagi. Tõesti, tõesti, ma ütlen teile, mida te iganes palute Isalt, seda ta annab teile minu nimel.

²³A v ten den nebudete se mne tázati o ničemž. Amen, amen pravím vám: Že zač byste koli prosili Otce ve jménu mém, dáť vám.

²⁴Tänini ei ole te midagi palunud minu nimel. Paluge, ja te saate, et teie rõõm oleks täielik!

²⁴Až dosavad za nic jste neprosili ve jménu mém. Prostež, a vezmete, aby radost vaše doplněna byla.

²⁵Seda ma olen rääkinud teile võrdumites. Tuleb tund, mil ma ei räägi teile enam võrdumites, vaid kuulutan teile Isast avalikult.

²⁵Toto v příslovích mluvil jsem vám; přijdeť hodina, když již ne v příslovích budu mluviti vám, ale zjevně o Otci svém zvěstovati budu vám.

²⁶Sel päeval te palute minu nimel. Ja ma ei ütle teile, et mina palun Isa teie eest,

²⁶V ten den ve jménu mém prositi budete, a nepravímť vám, že já budu prositi Otce za vás.

²⁷sest Isa ise armastab teid, kuna teie olete armastanud mind ja uskunud, et mina olen tulnud Jumala juurest.

²⁷Nebo sám Otec miluje vás, proto že jste vy mne milovali, a uvěřili, že jsem já od Boha vyšel.

²⁸Ma olen pärit Isa juurest ja tulnud maailma, taas ma jätan maailma ja lähen Isa juurde.'

²⁸Vyšelť jsem od Otce, a přišel jsem na svět; a opět opouštím svět, a jdu k Otci.

²⁹Ta jüngrid ütlesid: 'Vaata, nüüd sa räägid täie selgusega ega räägi võrdumitega.

²⁹Řkou jemu učedlníci jeho: Aj, nyní zjevně mluvíš, a přísloví žádného nepravíš.

³⁰Nüüd me teame, et sina tead kõike ega vaja, et keegi sinu käest küsiks. Seetõttu me usume, et sina oled pärit Jumala juurest.'

³⁰Nyní víme, že víš všecko, a nepotřebuješ, aby se kdo tebe tázal. Skrze to věříme, že jsi od Boha přišel.

³¹Jeesus vastas neile: 'Kas te nüüd usute?

³¹Odpověděl jim Ježíš: Nyní věříte.

³²Ennäe, tund tuleb ja on juba tulnud, et teid hajutatakse igaüks ise kohta ning te jätate mu üksi. Ja ometi ma ei ole üksi, sest Isa on minuga.

³²Aj, přijdeť hodina, anobrž již přišla, že se rozprchnete jeden každý k svému, a mne samého necháte. Ale nejsemť sám, nebo Otec se mnou jest.

³³Seda ma olen teile rääkinud, et teil oleks rahu minus. Maailmas ahistatakse teid, aga olge julged: mina olen maailma ära võitnud.'

³³Tyto věci mluvil jsem vám, abyste ve mně pokoj měli. Na světě soužení míti budete, ale doufejtež, jáť jsem přemohl svět.