¹Ja kui kõik emorlaste kuningad, kes olid teisel pool Jordanit, mere pool, ja kõik kaananlaste kuningad, kes olid mere ääres, kuulsid, et Issand oli kuivatanud Iisraeli laste eest Jordani vee, kuni nad olid läbi läinud, siis läks nende süda araks ja neil polnud enam julgust Iisraeli laste ees.

¹Stalo se pak, když uslyšeli všickni králové Amorejští, kteříž bydlili za Jordánem k západu, a všickni králové Kananejští, kteříž bydlili při moři, že vysušil Hospodin vody Jordánské před syny Izraelskými, dokudž ho nepřešli: zemdlelo srdce jejich, aniž zůstalo více v nich duše před tváří synů Izraelských.

²Sel ajal ütles Issand Joosuale: 'Tee enesele kivinoad ja lõika Iisraeli lapsed taas ümber, teist korda!'

²Toho času řekl Hospodin k Jozue: Udělej sobě nože ostré, a obřež opět syny Izraelské po druhé.

³Ja Joosua tegi enesele kivinoad ning lõikas Iisraeli lapsed ümber Araloti künkal.

³I udělal sobě Jozue nože ostré, a obřezal syny Izraelské na pahrbku Aralot.

⁴Ja see oli põhjus, miks Joosua ümber lõikas: kogu Egiptusest lahkunud meessoost rahvas, kõik sõjamehed, olid surnud kõrbeteekonnal pärast lahkumist Egiptusest.

⁴Tato pak jest příčina, pro kterouž je obřezal Jozue, že všecken lid, kterýž byl vyšel z Egypta, pohlaví mužského, všickni muži bojovní zemřeli byli na poušti na cestě po vyjití z Egypta.

⁵Sest kogu see rahvas, kes oli lahkunud, oli olnud ümber lõigatud; aga kogu see rahvas, kes oli sündinud kõrbeteekonnal pärast lahkumist Egiptusest, ei olnud ümber lõigatud.

⁵Nebo obřezán byl všecken lid, kterýž byl vyšel, ale žádného z toho lidu, kterýž se zrodil na poušti, na cestě po vyjití z Egypta, neobřezali.

⁶Sest Iisraeli lapsed olid käinud nelikümmend aastat kõrbes, kuni oli lõppenud kogu see rahvas, kõik sõjamehed, kes Egiptusest olid lahkunud, kes ei kuulanud Issanda häält, mispärast ka Issand neile oli vandunud, et ta ei lase neid näha maad, mille Issand vandega nende vanemaile oli tõotanud anda neile, maa, mis piima ja mett voolab.

⁶(Nebo čtyřidceti let chodili synové Izraelští po poušti, dokudž nezahynul všecken národ mužů bojovných, kteříž byli vyšli z Egypta, ješto neposlouchali hlasu Hospodinova, jimžto zapřisáhl Hospodin, že neukáže jim země, kterouž s přísahou zaslíbil dáti otcům jejich, že ji nám dá, zemi oplývající mlékem a strdí.)

⁷Aga nende lapsed, keda ta oli lasknud tõusta nende asemele, lõikas Joosua ümber, sest need olid ümber lõikamata, sellepärast et teekonnal ei olnud neid ümber lõigatud.

⁷Ale syny jejich, kteréž postavil na místo jejich, ty obřezal Jozue, že byli neobřezaní; nebo žádný jich neobřezoval na cestě.

⁸Ja kui kogu rahvas oli ümber lõigatud, siis püsisid nad oma leeris paigal, kuni nad terveks said.

⁸Když pak byl všecken lid obřezán, zůstali na místě svém v ležení, dokudž se nezhojili.

⁹Ja Issand ütles Joosuale: 'Täna ma olen teie pealt ära veeretanud egiptlaste teotuse.' Ja seda paika hüütakse tänapäevani Gilgaliks.

⁹I řekl Hospodin k Jozue: Dnes jsem odjal pohanění Egyptské od vás. A nazval jméno místa toho Galgal až do tohoto dne.

¹⁰Ja kui Iisraeli lapsed olid leeris Gilgalis, siis selle kuu neljateistkümnenda päeva õhtul pidasid nad paasapüha Jeeriko lagendikel.

¹⁰Když pak ležení měli synové Izraelští v Galgala, slavili velikunoc čtrnáctého dne toho měsíce u večer, na rovinách Jericha.

¹¹Ja paasapühale järgneval päeval sõid nad selle maa viljast hapnemata leiba ja kõrvetatud viljapäid. Selsamal päeval,

¹¹I jedli z úrod té země na zejtří po velikonoci chleby nekvašené, a pražmu téhož dne.

¹²paasapühale järgneval päeval, kui nad sõid maa viljast, lõppes manna ja Iisraeli lastel ei olnud enam mannat, vaid nad sõid juba Kaananimaa selleaastasest saagist.

¹²I přestala manna na zejtří, když jedli z obilé té země, a již více neměli synové Izraelští manny, ale jedli z úrod země Kananejské toho roku.

¹³Ja kui Joosua oli Jeeriko juures, sündis, et ta tõstis oma silmad üles ja vaatas, ja ennäe, tema ees seisis üks mees, paljastatud mõõk käes. Ja Joosua läks tema juurde ning küsis temalt: 'Kas sa oled meie või meie vaenlaste keskelt?'

¹³Stalo se pak, když byl Jozue na poli Jericha, že pozdvihl očí svých a viděl, an muž stojí naproti němu, maje v ruce meč dobytý. I šel Jozue k němu, a řekl jemu: Jsi-li náš, čili nepřátel našich?

¹⁴Ja tema vastas: 'Ei kumbagi, vaid ma olen nüüd tulnud kui Issanda sõjaväe vürst!' Siis Joosua heitis silmili maha ja kummardas ning küsis temalt: 'Mida mu Issand räägib oma sulasele?'

¹⁴I odpověděl: Nikoli, ale já jsem kníže vojska Hospodinova, a nyní jsem přišel. I padl Jozue tváří svou na zem, a pokloniv se, řekl jemu: Co pán můj chce mluviti služebníku svému?

¹⁵Ja Issanda sõjaväe vürst ütles Joosuale: 'Võta jalatsid jalast, sest paik, kus sa seisad, on püha!' Ja Joosua tegi nõnda.

¹⁵Tedy odpověděl kníže vojska Hospodinova k Jozue: Szuj obuv svou s noh svých, nebo místo, na němž stojíš, svaté jest. I učinil tak Jozue.