1Mina olen mees, kes nägi viletsust tema nuhtluse nuudi all.
1Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
2Ta ajas mind ja pani mind käima pimeduses, mitte valguses.
2Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
3Tõesti, ta pööras oma käe minu vastu ja tõstab seda minu vastu iga päev.
3Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
4Ta kulutas mu liha ja naha, ta murdis mu luud.
4Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
5Ta ehitas mu vastu kindluse ja ümbritses mind kibeduse ning vaevaga.
5Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
6Ta pani mu istuma pimedusse nagu need, kes on ammu surnud.
6Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
7Ta tegi mu ümber müüri ja ma ei pääse välja, ta pani mind raskeisse ahelaisse.
7Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
8Kuigi ma hüüan ja karjun appi, summutab tema mu palved.
8A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
9Ta tegi mu teele tahutud kividest müüri, rikkus mu teerajad.
9Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
10Ta on mulle varitsevaks karuks, peidus olevaks lõviks.
10Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
11Ta paiskas segi mu teed, kiskus mind lõhki, tegi mu lagedaks.
11Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
12Ta tõmbas oma ammu vinna ja pani mind oma nooltele märgiks.
12Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
13Ta laskis oma nooled mu neerudesse.
13Postřelil ledví má střelami toulu svého.
14Ma olen kogu oma rahva naeruks, nende igapäevaseks pilkelauluks.
14Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
15Ta toitis mind kibedate taimedega, jootis mind koirohuga.
15Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
16Ta vajutas mu põrmu, laskis mu hambad kuluda sõmeras.
16Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
17Jah, sina tõukasid mu hinge rahupõlvest välja, ma olen unustanud, mis on õnn.
17Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18Ma ütlen: Kadunud on mu jõud ja mu lootus Issanda peale.
18A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19Mõtle mu viletsusele ja kodutusele, koirohule ja mürgile!
19A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20Sina küll mõtled sellele, et mu hing on rõhutud.
20Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21Seda võtan ma südamesse, sellepärast loodan ma veel:
21A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
22see on Issanda suur heldus, et me pole otsa saanud, sest tema halastused pole lõppenud:
22Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
23need on igal hommikul uued - sinu ustavus on suur!
23Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
24Issand on mu osa, ütleb mu hing, seepärast loodan ma tema peale.
24Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
25Issand on hea neile, kes teda ootavad, hingele, kes teda otsib.
25Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
26Hea on oodata kannatlikult Issanda päästet.
26Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
27Hea on mehele, kui ta kannab iket oma nooruses.
27Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
28Ta istugu üksi ja vakka, kui see on pandud ta peale!
28Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
29Ta pistku oma suu põrmu - võib-olla on veel lootust!
29Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
30Ta andku oma põsk sellele, kes teda lööb, et ta oleks küllalt teotatud!
30Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
31Sest Issand ei tõuka ära igaveseks.
31Neboť nezamítá Pán na věčnost;
32Kui ta on kurvastanud, siis ta ka halastab oma suure helduse pärast.
32Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
33Sest ta ei alanda ega kurvasta inimlapsi mitte südamest.
33Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
34Kui jalge alla tallatakse kõik vangid maal,
34Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
35kui väänatakse mehe õigust Kõigekõrgema palge ees,
35Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
36kui inimesele tehakse ülekohut tema riiuasjas - kas Issand seda ei näe?
36Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
37Kes ütleb, et midagi sünnib, ilma et Issand oleks seda käskinud?
37Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
38Eks tule Kõigekõrgema suust niihästi kuri kui hea?
38Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
39Miks inimesed elus nurisevad? Igaüks nurisegu omaenese patu pärast!
39Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
40Uurigem ja proovigem oma teid ja pöördugem tagasi Issanda juurde!
40Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
41Tõstkem oma südamed ja käed Jumala poole taevas!
41Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
42Me oleme üleastujad ja vastuhakkajad, sina ei andnudki meile andeks.
42Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
43Sa oled peitunud vihasse, oled meid jälitanud, armuta surmanud.
43Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
44Sa oled peitunud pilvesse, et palved ei pääseks läbi.
44Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
45Sa oled teinud meid pühkmeiks ja jätisteks rahvaste seas.
45Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
46Kõik meie vaenlased ajavad oma suu ammuli meie vastu.
46Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
47Meile on tulnud hirm ja haud, hävitus ja hukkumine.
47Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
48Veeojad voolavad mu silmist mu rahva tütre hävingu pärast.
48Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
49Mu silmad voolavad lakkamatult, pisaratel ei ole pidamist,
49Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
50kuni Issand vaatab taevast alla ja näeb.
50Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
51Mu silm teeb mu hingele valu kõigi mu linna tütarde pärast.
51Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
52Tõesti, nagu lindu küttisid mind need, kes põhjuseta on mu vaenlased.
52Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
53Nad tahtsid mu elu kustutada kaevus ja pildusid mu peale kive.
53Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
54Vesi tõusis mul üle pea, ma ütlesin: 'Nüüd olen kadunud!'
54Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
55Ma hüüdsin su nime, Issand, sügavaimast kaevust.
55Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
56Sina kuulsid mu hüüdu: 'Ära peida oma kõrva mu appihüüde eest, et saaksin kergendust!'
56Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
57Sa olid ligi, kui ma sind hüüdsin, sa ütlesid: 'Ära karda!'
57V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
58Sina, Issand, seletad mu hinge riiuasja, sina lunastad mu elu.
58Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
59Sina, Issand, näed mu rõhumist, mõista mulle õigust!
59Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
60Sina näed kogu nende kättemaksu, kõiki nende kavatsusi mu vastu.
60Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
61Sina kuuled nende laimamist, Issand, kõiki nende kavatsusi minu vastu.
61Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
62Mu vastaste huuled ja nende pomin on mu vastu iga päev.
62Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
63Vaata, kas nad istuvad või tõusevad - mina olen nende pilkelaul.
63Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
64Maksa neile kätte, Issand, nende kätetööd mööda!
64Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
65Anna neile paadunud süda, tulgu su sajatus nende peale!
65Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
66Aja neid taga raevus ja hävita nad Issanda taeva alt!
66Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.