1Mõtle, Issand, sellele, mis on meiega juhtunud, vaata ja näe meie teotust!
1Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2Meie pärisosa on läinud võõraste, meie kojad muulaste kätte.
2Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3Me oleme jäänud orbudeks, isatuiks, meie emad on lesed.
3Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4Vett me joome raha eest, puid me saame ostes.
4Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5Jälitajad on meil kaela peal, me väsime, meile ei anta asu.
5Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6Egiptusele ja Assurile me andsime käe, et saada kõhutäit leiba.
6Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7Meie vanemad tegid pattu: neid ei ole enam. Meie kanname nende süüd.
7Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8Orjad valitsevad meie üle, ei ole nende käest lahtikiskujat.
8Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9Elu ohustades toome enestele leiba, sest kõrbes on mõõk.
9S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10Meie nahk hõõgub nagu ahi näljakõrvetuste pärast.
10Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11Siionis on naised raisatud ja Juuda linnades neitsid.
11Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12Vürstid on poodud nende käe läbi, vanade vastu ei ole olnud austust.
12Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13Noored mehed peavad ajama käsikivi ja poisid komistavad puukoorma all.
13Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14Vanemad on kadunud väravast, noorukid pillimängude juurest.
14Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15On lõppenud meie südame rõõm, meie tants on muutunud leinaks.
15Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16Kroon on langenud meie peast. Häda meile, et oleme pattu teinud!
16Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17Seepärast on meie süda haige, nende asjade pärast on meie silmad jäänud pimedaks,
17Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18Siioni mäe pärast, mis on nii laastatud, et seal luusivad rebased.
18Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19Sina, Issand, valitsed igavesti, sinu aujärg jääb põlvest põlve.
19Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20Mispärast sa tahad meid unustada alatiseks, meid maha jätta pikaks ajaks?
20Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21Too meid, Issand, tagasi enese juurde, siis me pöördume! Uuenda meie päevi nagu muiste!
21Obrať nás, ó Hospodine, k sobě,a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22Või oled sa meid tõuganud hoopis ära, vihastunud meie peale üliväga?
22Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?