¹Aga esimesel nädalapäeval, veel enne koitu läksid naised hauale, tuues kaasa lõhnarohte, mis nad olid valmis pannud.

¹První pak den po sobotě, velmi ráno vyšedše, přišly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné byly spolu s nimi.

²Ent nad leidsid kivi hauakambri eest ära veeretatud olevat.

²I nalezly kámen odvalený od hrobu.

³Ja kui nad sisse astusid, ei leidnud nad Issanda Jeesuse ihu.

³A všedše tam, nenalezly těla Pána Ježíše.

⁴Ja sündis, et kui nad olid nõutuses selle pärast, vaata, kaks meest seisid nende juures erevalges rõivas.

⁴I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podle nich, v rouše stkvoucím.

⁵Aga kui naised hirmu tundes silmad maha lõid, ütlesid mehed neile: 'Mis te otsite elavat surnute juurest?

⁵Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli k nim: Co hledáte živého s mrtvými?

⁶Teda ei ole siin, ta on üles äratatud. Tuletage meelde, mida ta teile rääkis juba Galileas,

⁶Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,

⁷öeldes, et Inimese Poeg peab antama patuste inimeste kätte ja risti löödama ja kolmandal päeval üles tõusma.'

⁷Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a třetí den z mrtvých vstáti.

⁸Ja naistele tulid meelde Jeesuse sõnad.

⁸I rozpomenuly se na slova jeho.

⁹Ja pöördudes hauakambri juurest tagasi, kuulutasid nad kõike seda neile üheteistkümnele ja kõigile teistele.

⁹A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti učedlníkům i jiným všechněm.

¹⁰Aga need olid Maarja Magdaleena ja Johanna ja Maarja, Jaakobuse ema, ja muud naised koos nendega. Nad rääkisid seda apostlitele,

¹⁰Byly pak ženy ty: Maria Magdaléna a Johanna a Maria matka Jakubova, a jiné některé s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.

¹¹ent need sõnad paistsid nende silmis otsekui tühi jutt ja nad ei uskunud naisi.

¹¹Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.

¹²[Peetrus aga tõusis püsti ja jooksis hauakambri juurde, ja kui ta kummargil sisse vaatas, siis nägi ta üksnes surilinu. Ja ta läks ära, endamisi imestades sündinu üle.]

¹²Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.

¹³Ja vaata, kaks nendest olid selsamal päeval minemas külla, mis on Jeruusalemmast umbes kümne kilomeetri kaugusel, mille nimi on Emmaus.

¹³A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.

¹⁴Ja nad vestlesid omavahel kõigest, mis olid juhtunud.

¹⁴A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.

¹⁵Ja sündis, et nende vesteldes ja arutledes lähenes neile Jeesus ise ja kõndis nendega kaasas.

¹⁵I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi.

¹⁶Ent nende silmi peeti, nii et nad ei tundnud teda ära.

¹⁶Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.

¹⁷Aga Jeesus ütles neile: 'Mis lood need on, mida te omavahel veeretate teed käies?' Ja nad jäid kurvalt seisma.

¹⁷I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní?

¹⁸Aga üks neist, nimega Kleopas, ütles temale: 'Sina vist üksi oled selline võõras Jeruusalemmas, kes veel ei tea, mis neil päevil seal on sündinud?'

¹⁸A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?

¹⁹Ja ta küsis neilt: 'Mis siis?' Nemad ütlesid talle: 'See, mis juhtus Jeesuse Naatsaretlasega, kes oli prohvet, vägev teos ja sõnas Jumala ja kogu rahva ees,

¹⁹Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,

²⁰kuidas meie ülempreestrid ja vanemad on ta loovutanud surmakohtu kätte ja risti löönud.

²⁰A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.

²¹Aga meie lootsime, et tema ongi see, kes Iisraeli rahva lunastab. Ometi on täna käes kolmas päev pärast kõige selle sündimist.

²¹My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.

²²Aga ka mõned naised meie seast, kes käisid koidu ajal hauakambri juures, panid meid hämmastuma.

²²Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu,

²³Kui nad tema ihu ei leidnud, tulid nad, öeldes end ka näinud olevat inglite nägemust, kes ütelnud, et tema elab.

²³A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl.

²⁴Ja mõned meie kaaslastest läksid hauakambrisse ja leidsid nõnda olevat, nagu ka naised olid ütelnud, teda ennast nad aga ei näinud.'

²⁴I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.

²⁵Ja tema ütles neile: 'Oh te mõistmatud ja südamelt pikaldased uskuma seda kõike, mis prohvetid on rääkinud!

²⁵Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci.

²⁶Eks Messias pidanud seda kannatama ja oma kirkusesse minema?'

²⁶Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou?

²⁷Ja hakates peale Moosesest ja Prohvetitest, seletas Jeesus neile ära kõigist kirjadest selle, mis tema kohta käib.

²⁷A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.

²⁸Ja kui nad lähenesid külale, kuhu nad olid minemas, tegi ta, nagu läheks ta edasi.

²⁸A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.

²⁹Aga nemad käisid talle peale, öeldes: 'Jää meie juurde, sest õhtu jõuab ja päev on juba veeremas!' Ja tema läks sisse, et nende juurde jääda.

²⁹Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.

³⁰Ja see sündis, kui ta nendega lauas istus, et võttes leiva ta õnnistas ja murdis ning andis neile.

³⁰I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.

³¹Siis avanesid neil silmad ja nad tundsid ta ära. Ja tema kadus nende silmist.

³¹I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich.

³²Ja nad ütlesid teineteisele: 'Eks meie süda põlenud meie sees, kui ta teel meiega rääkis ja meile kirju selgitas?'

³²I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma?

³³Ja nad tõusid ning pöördusid selsamal tunnil tagasi Jeruusalemma ning leidsid koos olevat need üksteist ja nende kaaslased,

³³A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,

³⁴kes ütlesid: 'Issand on tõesti üles äratatud ja on end näidanud Siimonale.'

³⁴Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.

³⁵Ja nemad ise kirjeldasid, mis tee peal oli juhtunud ja kuidas nad olid tema leivamurdmisest ära tundnud.

³⁵I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.

³⁶Aga kui nad seda kõike rääkisid, seisis Jeesus ise nende keskel ja ütles neile: 'Rahu olgu teile!'

³⁶A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.

³⁷Aga nemad kohkusid ja lõid kartma, arvates end vaimu nägevat.

³⁷Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.

³⁸Ent tema ütles neile: 'Miks te olete nii kohkunud ja miks sellised kahtlused tõusevad teie südames?

³⁸I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše?

³⁹Vaadake mu käsi ja mu jalgu, et see olen mina ise! Puudutage mind kätega ja vaadake, sest vaimul ei ole ju liha ega luid, nõnda nagu te minul näete olevat!'

³⁹Vizte ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.

⁴⁰Ja seda öeldes näitas Jeesus neile oma käsi ja jalgu.

⁴⁰A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.

⁴¹Aga kui nad rõõmu pärast ikka veel ei uskunud ja imestasid, ütles ta neile: 'Kas teil on siin mingit söögipoolist?'

⁴¹Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu něco, ješto by se pojedlo?

⁴²Nemad panid ta ette tüki küpsetatud kala,

⁴²A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.

⁴³ja Jeesus võttis ja sõi nende silma all.

⁴³A vzav to, pojedl před nimi,

⁴⁴Siis ütles Jeesus neile: 'Need on mu sõnad, mis ma teile rääkisin, kui ma olin alles teiega, et kõik peab täide minema, mis Moosese Seaduses ja Prohvetites ja Psalmides minu kohta on kirjutatud.'

⁴⁴A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmích o mně.

⁴⁵Siis ta avas nende mõistuse kirjadest aru saama

⁴⁵Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům.

⁴⁶ja ütles neile: 'Nõnda on kirjutatud, et Messias pidi kannatama ja kolmandal päeval üles tõusma surnuist.

⁴⁶A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,

⁴⁷Ja tema nimel peab kuulutatama meeleparandust pattude andeksandmiseks kõigi rahvaste seas, alates Jeruusalemmast.

⁴⁷A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.

⁴⁸Teie olete nende asjade tunnistajad.

⁴⁸Vy jste pak svědkové toho.

⁴⁹Ja vaata, mina läkitan teie üle oma Isa tõotuse. Teie aga viibige selles linnas, kuni teid rüütatakse väega kõrgelt!'

⁴⁹A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.

⁵⁰Aga Jeesus viis nad välja kuni Betaaniani ja, tõstes oma käed, õnnistas neid.

⁵⁰I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.

⁵¹Ja see sündis, et neid õnnistades lahkus Jeesus nende juurest ja võeti üles taevasse.

⁵¹I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.

⁵²Ja nemad kummardasid teda ja pöördusid suure rõõmuga tagasi Jeruusalemma

⁵²A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.

⁵³ja olid alati pühakojas Jumalat tänades.

⁵³A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.