¹Ja kui variserid ja mõned kirjatundjad, kes olid tulnud Jeruusalemmast, kogunesid Jeesuse juurde,

¹I sešli se k němu farizeové a někteří z zákoníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.

²nägid nad mõnda tema jüngritest pühitsemata, see tähendab pesemata kätega leiba söövat.

²A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, reptali o to.

³Variserid ja kõik juudid söövad ju alles siis, kui on kamalutäie veega käsi pesnud, kuna nad peavad kinni esivanemate pärimusest.

³Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.

⁴Ja kui nad tulevad turult, siis nad ei söö enne, kui on käsi loputanud, ja on palju muud, mida nad on võtnud pidada: karikate ja kausside ja katelde [ja lavatsite] pesemist.

⁴A z trhu přijdouce nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.

⁵Ja variserid ja kirjatundjad küsisid Jeesuselt: 'Miks sinu jüngrid ei käi esivanemate pärimuse järgi, vaid võtavad leiba pühitsemata kätega?'

⁵Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?

⁶Aga Jeesus ütles neile: 'Kui hästi on teist, silmakirjatsejatest, ennustanud Jesaja, nõnda nagu on kirjutatud: 'See rahvas austab mind huultega, nende süda on aga minust kaugel.

⁶On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.

⁷Ilmaaegu nad teenivad mind, õpetades õpetusena inimeste käskimisi.'

⁷Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení, kterážto nejsou než ustanovení lidská.

⁸Te jätate kõrvale Jumala käsu ja peate inimeste pärimust.'

⁸Nebo opustivše přikázání Boží, držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíků a koflíků; a jiné mnohé věci těm podobné činíte.

⁹Ja Jeesus ütles neile: 'Kui osavasti te teete Jumala käsu tühjaks, et aga kindlustada oma pärimust!

⁹I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali.

¹⁰Mooses ütles ju: 'Austa oma isa ja oma ema!' ja 'Kes isa või ema sajatab, peab surma surema!',

¹⁰Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci nebo mateři, ať smrtí umře.

¹¹teie aga ütlete: Kui inimene ütleb isale või emale: 'Mis sinul iganes oleks minu käest saada, on korban', see tähendab: templile pühendatud ohvriand,

¹¹Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, toběť prospěje,

¹²siis ei lase teie teda enam midagi teha isa või ema heaks,

¹²A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému nebo mateři své,

¹³muutes Jumala sõna kehtetuks oma pärimusega, mille te olete pärinud. Ja te teete palju niisugust.'

¹³Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.

¹⁴Ja kui Jeesus oli taas rahvahulga enda juurde kutsunud, ütles ta neile: 'Kuulge mind kõik ja mõistke!

¹⁴I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.

¹⁵Väljaspool inimest ei ole midagi, mis tema sisse minnes võiks teda rüvetada, vaid see, mis inimesest välja tuleb, rüvetab inimest.

¹⁵Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poskvrňuje člověka.

¹⁶[Kui kellelgi on kõrvad kuulda, kuulgu!]'

¹⁶Má-li kdo uši k slyšení, slyš.

¹⁷Kui Jeesus läks rahvahulga keskelt koju, küsisid ta jüngrid temalt selle tähendamissõna tähendust.

¹⁷A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.

¹⁸Ja tema ütles neile: 'Kas teiegi olete mõistmatud? Kas te ei saa aru, et miski väljast inimesse tulev ei saa teda rüvetada,

¹⁸I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poskvrniti?

¹⁹sest see ei lähe tema südamesse, vaid kõhtu ja tuleb jälle välja?' Sel viisil kuulutas Jeesus puhtaks kõik toidud.

¹⁹Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.

²⁰Aga ta ütles: 'Mis inimesest välja tuleb, see rüvetab inimest,

²⁰Ale pravil, že to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka.

²¹sest seest, inimese südamest, tuleb välja halbu arutlusi, hooramist, vargust, tapmist,

²¹Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,

²²abielurikkumist, ahnitsemist, kurjust, kavalust, liiderlikkust, kadedust, pühaduseteotust, kõrkust, rumalust -

²²Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.

²³kõik need pahed tulevad seest välja, ja need rüvetavad inimest.'

²³Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka.

²⁴Aga Jeesus tõusis ja läks sealt ära Tüürose alale. Ja ta läks sisse ühte majja, soovides, et keegi ei tunneks teda ära. Ent ta ei saanud jääda varju,

²⁴A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo o něm věděl, ale nemohl se tajiti.

²⁵sest otsekohe tuli üks naine, kes oli temast kuulnud, kelle tütrekesel oli rüve vaim, ning langes ta jalge ette.

²⁵Nebo uslyševši o něm žena, jejížto dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.

²⁶Aga see naine oli kreeklanna, pärit Sürofoiniikiast, ja see palus teda, et ta ajaks kurja vaimu tema tütrest välja.

²⁶(Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.

²⁷Ja Jeesus ütles talle: 'Lase esmalt lastel saada kõhud täis, ei ole ju ilus võtta laste leiba ja visata koerakestele!'

²⁷Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prve nasytí synové; nebť není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.

²⁸Naine aga vastas talle: 'Issand, koerakesed ju söövad laua all laste raasukesi!'

²⁸A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.

²⁹Ja Jeesus ütles talle: 'Sellesama sõna pärast mine! Kuri vaim on sinu tütrest ära läinud!'

²⁹I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.

³⁰Ja naine läks koju ja leidis lapse voodis magamas ja kurja vaimu olevat lahkunud.

³⁰I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.

³¹Ja Jeesus lahkus Tüürose alalt ja tuli läbi Siidoni Galilea järve äärde, Kümnelinnamaa piirkonna keskele.

³¹Tedy odšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.

³²Ja tema juurde toodi kurt ja kidakeelne ning paluti teda, et ta paneks oma käe ta peale.

³²I přivedli jemu hluchého a němého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.

³³Ja Jeesus võttis ta rahvahulgast kõrvale, pistis oma sõrmed ta kõrvadesse, sülitas ja puudutas ta keelt

³³A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.

³⁴ning üles taevasse vaadates õhkas ja ütles talle: 'Effata!', see on 'Avane!'

³⁴A vzezřev k nebi, vzdechl, a řekl jemu: Effeta, to jest, otevři se.

³⁵ja ta kõrvad avanesid kohe ja ta keelekütke pääses valla ning ta rääkis korralikult.

³⁵A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.

³⁶Ja Jeesus keelas neid, et nad ei räägiks sellest kellelegi, aga mida enam ta neid keelas, seda enam nad jutustasid.

³⁶I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, předce oni mnohem více ohlašovali.

³⁷Ja nad olid üliväga vapustatud ja ütlesid: 'Kõik on ta teinud hästi, ta paneb ju kurdid kuulma ja keeletud rääkima!'

³⁷A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.