¹Ja Jeesus hakkas taas neile mõistu kõnelema:

¹I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:

²'Taevariik on kuninga sarnane, kes tegi oma pojale pulmad.

²Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.

³Ja ta läkitas oma sulased kutsutuid pulmapeole paluma, aga need ei tahtnud tulla.

³I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.

⁴Taas ta läkitas teisi sulaseid: 'Öelge kutsutuile: Vaata, mu söömaaeg on valmis, mu härjad ja nuumveised on tapetud ja kõik on valmis, tulge pulma!'

⁴Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.

⁵Aga kutsutud ei hoolinud sellest ja läksid ära, kes oma põllule, kes oma kaubale,

⁵Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.

⁶mõned aga võtsid sulased kinni, teotasid neid ja tapsid nad ära.

⁶Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.

⁷Kuningas vihastas ja saatis oma sõjaväed, hukkas need mõrtsukad ja süütas põlema nende linna.

⁷A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.

⁸Siis ta ütles oma sulastele: 'Pulmad on küll valmis, aga kutsutud ei olnud seda väärt.

⁸Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.

⁹Minge nüüd teelahkmetele ja kutsuge pulma, keda te iganes leiate!'

⁹Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.

¹⁰Ja sulased läksid välja teedele ja kogusid kokku kõik, keda leidsid, nii halbu kui häid, ning pulmakoda sai täis pidulisi.

¹⁰I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.

¹¹Aga kui kuningas astus sisse pidulisi vaatama, nägi ta seal inimest, kellel ei olnud pulmarõivast seljas.

¹¹Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.

¹²Ja ta ütles talle: 'Sõber, kuidas sina oled tulnud siia ilma pulmarõivata?' Aga see ei saanud sõnagi suust.

¹²I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.

¹³Siis kuningas ütles teenijatele: 'Siduge tema jalad ja käed ning visake ta välja pimedusse!' Seal on ulgumine ja hammaste kiristamine.

¹³Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

¹⁴Sest paljud on kutsutud, aga vähesed valitud.'

¹⁴Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.

¹⁵Siis variserid läksid ja võtsid nõuks Jeesus ta sõnadest lõksu püüda.

¹⁵Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.

¹⁶Ja nad läkitasid tema juurde oma jüngreid koos heroodeslastega ütlema: 'Õpetaja, me teame, et sa oled tõemeelne ja õpetad Jumala teed tões ja sa ei hooli kellestki, sest sa ei vaata inimese isikule.

¹⁶I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.

¹⁷Ütle nüüd meile, mis sa arvad, kas keisrile peab andma pearaha või ei?'

¹⁷Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?

¹⁸Aga Jeesus ütles nende kurjust ära tundes: 'Mis te mind kiusate, silmakirjatsejad?

¹⁸Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?

¹⁹Näidake mulle maksuraha!' Nemad tõidki ta kätte teenari.

¹⁹Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.

²⁰Ja ta küsis neilt: 'Kelle pilt ja kiri sellel on?'

²⁰I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání?

²¹Nad ütlesid temale: 'Keisri.' Siis ta ütles neile: 'Andke nüüd keisrile keisri oma tagasi ja Jumalale Jumala oma!'

²¹Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.

²²Seda kuuldes nad hämmastusid ja lahkusid, jättes ta sinnapaika.

²²To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.

²³Tolsamal päeval astusid Jeesuse juurde saduserid, kes ütlesid, et surnuist ülestõusmist ei ole olemas, ja küsisid temalt:

²³V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,

²⁴'Õpetaja, Mooses ütles: Kui keegi sureb, ilma et tal oleks lapsi, siis ta vend peab abielluma oma surnud venna naisega ja soetama sugu vennale.

²⁴Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.

²⁵Meie pool oli seitse venda. Esimene võttis naise, kuid suri. Ja et tal ei olnud järglast, siis jättis ta naise oma vennale.

²⁵I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.

²⁶Nõndasamuti ka teine ja kolmas kuni seitsmendani.

²⁶Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.

²⁷Pärast kõiki suri see naine.

²⁷Nejposléze pak po všech umřela i žena.

²⁸Ülestõusmisel nüüd: kelle naine nendest seitsmest peab ta olema? Ta on ju olnud nende kõikide oma.'

²⁸Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.

²⁹Jeesus aga vastas neile: 'Te eksite, kuna ei tunne pühi kirju ega Jumala väge.

²⁹I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.

³⁰Ülestõusmisel ju ei võeta naisi ega minda mehele, vaid ollakse nagu inglid taevas.

³⁰Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.

³¹Aga surnute ülestõusmisest - kas te ei ole lugenud, mida Jumal teile on rääkinud:

³¹O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:

³²Mina olen Aabrahami Jumal ja Iisaki Jumal ja Jaakobi Jumal. Jumal ei ole surnute, vaid elavate Jumal.'

³²Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.

³³Seda kuuldes rahvas hämmastus tema õpetusest.

³³A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.

³⁴Aga kui variserid said kuulda, et Jeesus oli sulgenud saduseride suu, kogunesid nad sinna.

³⁴Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.

³⁵Ja üks seadusetundja nende seast küsis teda kiusates:

³⁵I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:

³⁶'Õpetaja, milline käsk Seaduses on suurim?'

³⁶Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?

³⁷Jeesus vastas talle: 'Armasta Issandat, oma Jumalat, kogu oma südamega ja kogu oma hingega ja kogu oma mõistusega!

³⁷I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.

³⁸See ongi suurim ja esimene käsk.

³⁸To jest přední a veliké přikázání.

³⁹Teine on selle sarnane: Armasta oma ligimest nagu iseennast!

³⁹Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.

⁴⁰Neis kahes käsus on koos kogu Seadus ja Prohvetid.'

⁴⁰Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.

⁴¹Aga kui variserid olid koos, küsis Jeesus neilt:

⁴¹A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,

⁴²'Mida te arvate Messia kohta: kelle poeg ta on?' Nad ütlesid talle: 'Taaveti.'

⁴²Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.

⁴³Tema lausus neile: 'Kuidas siis Taavet vaimus hüüab teda Issandaks:

⁴³Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:

⁴⁴Issand ütles mu Issandale: Istu mu paremale käele, kuni ma panen su vaenlased sinu jalge alla!?

⁴⁴Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?

⁴⁵Kui nüüd Taavet hüüab teda Issandaks, kuidas ta siis on tema poeg?'

⁴⁵Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?

⁴⁶Ja ükski ei suutnud talle vastata sõnagi ja keegi ei julgenud sellest päevast peale teda enam küsitleda.

⁴⁶A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.