¹Ärge mõistke kohut, et teie üle ei mõistetaks kohut,

¹Nesuďtež, abyste nebyli souzeni.

²sest mis kohtuga teie kohut mõistate, sellega mõistetakse kohut teiegi üle, ja mis mõõduga teie mõõdate, sellega mõõdetakse ka teile!

²Nebo jakým soudem soudíte, takovýmž budete souzeni, a jakouž měrou měříte, takovouž bude vám zase odměřeno.

³Aga miks sa näed pindu oma venna silmas, palki iseenese silmas aga ei märka?

³Kterakž pak vidíš mrvu v oku bratra svého, a v oku svém břevna necítíš?

⁴Või kuidas sa võid oma vennale öelda: 'Lase ma tõmban pinnu sinu silmast välja!' ja ennäe, sul endal on silmas palk?

⁴Aneb kterak díš bratru svému: Nech, ať vyvrhu mrvu z oka tvého, a aj, břevno jest v oku tvém?

⁵Sa silmakirjatseja, tõmba esmalt palk oma silmast välja, ja siis sa näed pindu oma venna silmast välja tõmmata!

⁵Pokrytče, vyvrz nejprv břevno z oka svého, a tehdy prohlédneš, abys vyňal mrvu z oka bratra tvého.

⁶Ärge andke seda, mis on püha, koertele, ja ärge heitke oma pärleid sigade ette, et nad neid ei tallaks oma jalgadega ega pöörduks tagasi ja teid lõhki ei kisuks!

⁶Nedávejte svatého psům, aniž mecte perel svých před svině, ať by snad nepotlačily jich nohama svýma, a psi obrátíce se, aby neroztrhaly vás.

⁷Paluge, ja teile antakse, otsige, ja te leiate, koputage, ja teile avatakse,

⁷Proste, a dánoť bude vám; hledejte, a naleznete; tlucte, a bude vám otevříno.

⁸sest iga paluja saab ja otsija leiab ja igale koputajale avatakse!

⁸Nebo každý, kdož prosí, béře; a kdož hledá, nalézá; a tomu, jenž tluče, bude otevříno.

⁹Kas on teie seas sellist inimest, kellelt ta poeg palub leiba, ent tema annab talle kivi?

⁹Nebo který z vás jest člověk, kteréhož kdyby prosil syn jeho za chléb, zdali kamene podá jemu?

¹⁰Või kui ta palub kala, ent ta annab talle mao?

¹⁰A prosil-li by za rybu, zdali hada podá jemu?

¹¹Kui nüüd teie, kes olete kurjad, oskate anda häid ande oma lastele, kui palju enam teie Isa, kes on taevas, annab head neile, kes teda paluvad!

¹¹Poněvadž tedy vy, jsouce zlí, umíte dobré dary dávati synům vašim, čím více Otec váš, jenž jest v nebesích, dá dobré věci těm, kteříž ho prosí?

¹²Kõike siis, mida te iganes tahate, et inimesed teile teeksid, tehke ka nendele! See ongi Seadus ja Prohvetid.

¹²A protož všecko, což byste chtěli, aby vám lidé činili, to i vy čiňte jim; toť zajisté jest Zákon i Proroci.

¹³Minge sisse kitsast väravast, sest lai on värav ja avar on tee, mis viib hukatusse, ja palju on neid, kes astuvad sealt sisse!

¹³Vcházejte těsnou branou; nebo prostranná brána a široká cesta jest, kteráž vede k zahynutí, a mnoho jest těch, kteříž vcházejí skrze ni.

¹⁴Kuid kitsas on värav ja ahtake on tee, mis viib ellu, ja pisut on neid, kes selle leiavad.

¹⁴Nebo těsná jest brána a úzká cesta, kteráž vede k životu, a málo jest nalézajících ji.

¹⁵Hoiduge valeprohvetite eest, kes tulevad teie juurde lambanahas, seestpidi aga on kiskjad hundid!

¹⁵Pilně se pak varujte falešných proroků, kteříž přicházejí k vám v rouše ovčím, ale vnitř jsou vlci hltaví.

¹⁶Te tunnete nad ära nende viljast. Ega viinamarju korjata kibuvitstelt ega viigimarju ohakailt?

¹⁶Po ovocích jejich poznáte je. Zdaliž sbírají z trní hrozny, aneb z bodláčí fíky?

¹⁷Nõnda siis kannab iga hea puu head vilja, aga halb puu halba vilja.

¹⁷Takť každý strom dobrý ovoce dobré nese, zlý pak strom zlé ovoce nese.

¹⁸Hea puu ei või kanda halba vilja ega halb puu kanda head vilja.

¹⁸Nemůžeť dobrý strom zlého ovoce nésti, ani strom zlý ovoce dobrého vydávati.

¹⁹Iga puu, mis ei kanna head vilja, raiutakse maha ja visatakse tulle.

¹⁹Všeliký strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá.

²⁰Küllap te tunnete nad ära nende viljast!

²⁰A tak tedy po ovocích jejich poznáte je.

²¹Mitte igaüks, kes mulle ütleb: 'Issand, Issand!', ei saa taevariiki; saab vaid see, kes teeb mu Isa tahtmist, kes on taevas.

²¹Ne každý, kdož mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdož činí vůli Otce mého, kterýž v nebesích jest.

²²Paljud ütlevad mulle tol päeval: 'Issand, Issand, kas me ei ole sinu nimel ennustanud ja sinu nimel kurje vaime välja ajanud ja sinu nimel teinud palju vägevaid tegusid?'

²²Mnozíť mi dějí v onen den: Pane, Pane, zdaliž jsme ve jménu tvém neprorokovali, a ve jménu tvém ďáblů nevymítali, a v tvém jménu zdaliž jsme divů mnohých nečinili?

²³Ja siis ma tunnistan neile: Ma ei ole teid kunagi tundnud, minge ära minu juurest, te ülekohtutegijad!

²³A tehdyť jim vyznám, že jsem vás nikdy neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti.

²⁴Igaüks nüüd, kes neid mu sõnu kuuleb ja nende järgi teeb, sarnaneb aruka mehega, kes ehitas oma maja kaljule.

²⁴A protož každého, kdož slyší slova má tato a zachovává je, připodobním muži moudrému, kterýž ustavěl dům svůj na skále.

²⁵Ja sadas paduvihma ja tulid veevood ja puhusid tuuled ning sööstsid vastu seda maja, aga see ei varisenud, sest see oli rajatud kaljule.

²⁵I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, a nepadl; nebo založen byl na skále.

²⁶Ja igaüks, kes neid mu sõnu kuuleb, ent nende järgi ei tee, sarnaneb rumala mehega, kes ehitas oma maja liivale.

²⁶A každý, kdož slyší slova má tato, a neplní jich, připodobněn bude muži bláznu, kterýž ustavěl dům svůj na písku.

²⁷Ja sadas paduvihma ja tulid veevood ja puhusid tuuled ning sööstsid vastu seda maja ja see varises ja selle kokkuvarisemine oli ränk.'

²⁷I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, i padl, a byl pád jeho veliký.

²⁸Ja sündis, kui Jeesus oli need kõned lõpetanud, et rahvahulgad olid vapustatud tema õpetusest,

²⁸I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto, že se převelmi divili zástupové učení jeho.

²⁹sest ta õpetas neid nagu see, kellel on meelevald, mitte nõnda nagu nende kirjatundjad.

²⁹Nebo učil je jako moc maje, a ne jako zákoníci.