¹Palveteekonna laul. Issand, meenuta kõiki vaevu, mis on Taavetil,

¹Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,

²kes vandus Issandale, tõotas Jaakobi Vägevale:

²Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:

³'Ei ma lähe oma maja ulualla ega heida oma magamisasemele,

³Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,

⁴ei ma anna und oma silmadele ega suikumist oma laugudele,

⁴Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,

⁵kuni ma leian paiga Issandale, eluaseme Jaakobi Vägevale!'

⁵Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.

⁶Vaata, me kuulsime sellest Efratas, me leidsime selle Jaari väljadelt.

⁶Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.

⁷Mingem nüüd ta eluasemeisse, kummardugem tema jalgade järi ette!

⁷Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.

⁸Tõuse, Issand, minema oma hingamispaika, sina ja su võimsuselaegas!

⁸Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.

⁹Sinu preestrid ehtigu endid õigusega ja su vagad hõisaku!

⁹Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.

¹⁰Oma sulase Taaveti pärast ära lükka tagasi oma võitud mehe palet!

¹⁰Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.

¹¹Issand on vandunud Taavetile, tõesti, ta ei tagane sellest: 'Sinu ihu soost panen ma ühe su aujärjele!

¹¹Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.

¹²Kui su pojad peavad minu lepingut ja mu tunnistusi, mis ma neile õpetan, siis ka nende pojad peavad istuma igavesti sinu aujärjel!'

¹²Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.

¹³Sest Issand on valinud Siioni ja himustanud teda enesele eluasemeks.

¹³Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:

¹⁴'See on mu hingamispaik igavesti; siia ma jään, sest ma olen himustanud seda.

¹⁴Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.

¹⁵Ma tahan rohkesti õnnistada tema toidust, tema vaesed täita leivaga.

¹⁵Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,

¹⁶Ja tema preestrid ma riietan päästega, ja tema vagad hakkavad valjusti hõiskama.

¹⁶A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.

¹⁷Seal ma lasen tärgata sarve Taavetile, ma valmistan lambi oma võitud mehele.

¹⁷Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.

¹⁸Tema vaenlased ma riietan häbiga, aga tema peas peab ta peaehe särama!'

¹⁸Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.