1Taaveti mõistulaul. Kaitse mind, Jumal, sest ma otsin pelgupaika sinu juures!
1Zlatý zpěv Davidův. Ostříhej mne, Bože silný, neboť v tebe doufám.
2Ma ütlesin Issandale: 'Sina oled mu Issand, ei mul ole head ilma sinuta.'
2Rciž, duše má, Hospodinu: Ty jsi Pán můj, dobrota má nic tobě neprospěje.
3Ja pühade kohta maa peal ma ütlesin: 'Nemad on need aulised, kellest mul on väga hea meel.'
3Ale svatým, kteříž jsou na zemi, a znamenitým, v nichž všecka líbost má.
4Palju piina saab neile, kes ruttavad teise jumala järele; ma ei taha valada nende vereohvreid ega võtta nende nimesid oma huultele.
4Rozmnožují bolesti své ti, kteříž k cizímu bohu chvátají; neokusím obětí jejich ze krve, aniž vezmu jména jejich ve rty své.
5Issand on mu põllu- ja mu karikaosa; sina hoiad alles, mis ma liisu teel olen saanud.
5Hospodin jest částka dílu mého a kalicha mého; ty zdržuješ los můj.
6Mõõdunöörid on mulle langenud meeldivate paikade peale, ka on pärisosa ilus mu meelest.
6Provazcové padli mi na místech veselých, a dědictví rozkošné dostalo se mi.
7Ma tänan Issandat, kes mulle on nõu andnud; isegi öösiti manitsevad mind mu neerud.
7Dobrořečiti budu Hospodinu, kterýž mi radí; nebo i v noci vyučují mne ledví má.
8Ma pean Issandat alati oma silma ees, ma ei kõigu, sest tema on mu paremal pool.
8Představuji Hospodina před oblíčej svůj vždycky, a kdyžť jest mi po pravici, nikoli se nepohnu.
9Sellepärast rõõmutseb mu süda ja mu hing ilutseb; ka mu ihu võib julgesti elada.
9Z té příčiny rozveselilo se srdce mé, a zplésala sláva má, ano i tělo mé v bezpečnosti přebývati bude.
10Sest sina ei jäta mu hinge surmavalla kätte ega lase oma vagal näha kõdunemist.
10Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dopustíš svatému svému viděti porušení.
11Sina annad mulle teada elu teeraja; rõõmu on rohkesti su palge ees, meeldivaid asju on su paremas käes alatiseks.
11Známou učiníš mi cestu života; sytost hojného veselí jest před oblíčejem tvým, a dokonalé utěšení po pravici tvé až na věky.