¹Laulujuhatajale: Taaveti laul.

¹Přednímu z kantorů, žalm Davidův.

²Issand, sinu võimusest rõõmutseb kuningas; kui väga ilutseb ta sinu abist!

²Hospodine, v síle tvé raduje se král, a v spasení tvém veselí se přenáramně.

³Sa andsid temale, mida ta süda himustas, ja tema huulte igatsust sa ei keelanud! Sela.

³Žádost srdce jeho dal jsi jemu, a prosbě rtů jeho neodepřel jsi. Sélah.

⁴Sest sa tulid temale vastu heade õnnistustega; sa panid temale pähe kuldkrooni.

⁴Předšel jsi jej zajisté hojným požehnáním, vstavil jsi na hlavu jeho korunu z ryzího zlata.

⁵Ta palus sinult elu; sina andsid talle pika ea igaveseks ja alatiseks.

⁵Života požádal od tebe, a dal jsi mu prodlení dnů na věky věků.

⁶Suur on tema au, kui sa tema päästad; hiilguse ja toreduse paned sa tema peale.

⁶Veliká jest sláva jeho v spasení tvém, důstojností a krásou přioděl jsi jej.

⁷Sest sa paned ta õnnistuseks igavesti; sa teed ta õnnelikuks oma palge rõõmuga.

⁷Nebo jsi jej vystavil za příklad hojného požehnání až na věky, rozveselil jsi jej radostí oblíčeje svého.

⁸Sest kuningas loodab Issanda peale ja Kõigekõrgema helduses ta ei kõigu.

⁸A poněvadž král doufá v Hospodina, a v milosrdenství Nejvyššího, nepohneť se.

⁹Sinu käsi leiab kõik su vaenlased, su parem käsi leiab su vihkajad.

⁹Najdeť ruka tvá všecky nepřátely své, dosáhne pravice tvá těch, kteříž tě nenávidí.

¹⁰Sa paned nad otsekui põlevasse ahju, kui sa oma palet näitad; Issand neelab nad ära oma vihas, ja tuli sööb nad ära.

¹⁰Uvržeš je jako do peci ohnivé v čas rozhněvání svého; Hospodin v prchlivosti své sehltí je, a oheň sžíře je.

¹¹Nende järeltuleva soo sa hävitad ära maa pealt ja nende seemne inimlaste seast.

¹¹Plémě jejich z země vyhladíš, a símě jejich z synů lidských,

¹²Sest nemad püüdsid sulle kurja teha; nad sepitsesid kavalat nõu su vastu, aga nad ei suutnud midagi teha.

¹²Nebo jsou proti tobě ukládali zlost, myslili na nešlechetnost, ač ji dovesti nemohli.

¹³Sest sina sunnid nad selga pöörama, oma vibudega sihid sa neile näkku.

¹³Protož je vystavíš za cíl, na tětiva svá přikládati budeš proti tváři jejich. [ (Psalms 21:14) Zjeviž se, ó Hospodine, v síle své, a budemeť zpívati a oslavovati udatnost tvou. ]

¹⁴Tõuse kõrgele, Issand, oma võimuses: me tahame laulda ja ülistada sinu vägevust!