¹Taaveti laul. Issand on mu karjane, mul pole millestki puudust.

¹Žalm Davidův. Hospodin jest můj pastýř, nebudu míti nedostatku.

²Haljale aasale paneb ta mind lebama, hingamisveele saadab ta mind;

²Na pastvách zelených pase mne, k vodám tichým mne přivodí.

³tema kosutab mu hinge. Ta juhib mind õiguse rööbastesse oma nime pärast.

³Duši mou očerstvuje, vodí mne po stezkách spravedlnosti pro jméno své.

⁴Ka kui ma kõnniksin pimedas orus, ei karda ma kurja, sest sina oled minuga; su karjasekepp ja su sau, need trööstivad mind.

⁴Byť mi se dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebuduť se báti zlého, nebo ty se mnou jsi; prut tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje.

⁵Sa katad mu ette laua mu vastaste silma all; sa võiad mu pead õliga, mu karikas on pilgeni täis.

⁵Strojíš stůl před oblíčejem mým naproti mým nepřátelům, pomazuješ olejem hlavy mé, kalich můj naléváš, až oplývá.

⁶Ainult headus ja heldus järgivad mind kõik mu elupäevad ja ma jään Issanda kotta eluajaks.

⁶Nadto i dobrota a milosrdenství následovati mne budou po všecky dny života mého, a přebývati budu v domě Hospodinově za dlouhé časy.